Szombathely - Kráska maďarského západu

Oproti pátku, kdy byli v termálech převážně senioři, v sobotu je vystřídaly mladší ročníky a rodiny s dětmi. My jsme si užili relax do odpoledne a v pozdním odpoledni jsme se vydali do hlavního města župy Vas - do Szombathely, vzdáleného od lázní Sárvár jen 30 km.

Navigace nám město označila dřívějším jménem Kamenec, ale vlastně by to měla být Sobota. Město dostalo jméno po dni, kdy se tady konaly trhy a sobota se maďarsky řekne Szombat.

 

 

Město leží blízko hranic s Rakouskem, na samém okraji Panonské nížiny a chlubí se historií dlouhou téměř 2000 let. Starověká Savaria byla významným střediskem římské provincie Pannonia a bývá označována za nejstarší sídlo na území Maďarska. 

 

 

 

Založena byla u Jantarové stezky spojující sever Evropy se Středozemním mořem. Z této doby se ve městě zachovala řada antických památek. U jedné z nich jsme zaparkovali a vydali se za poznáním města.

 

 

Chrám Isis je jedním z nejdůležitějších symbolů města. Objeven byl v roce 1950 a celý areál prošel nedávnou rekonstrukcí. Kromě expozic muzea je možné navštívit i koncert klasické hudby mezi korintskými sloupy. 

  

Bohyně Isis s doprovodem.

 

Během stěhování národů se ve městě usadili Slované, které však vytlačili Maďaři. V 17. století do města přesídlily první židovské rodiny a vznikla kolonie štetl. V 19. století byla ve městě postavena monumentální synagoga v maurském stylu. Dnes tu má sídlo hudební škola. Synagogu pro svou velikost nelze přehlédnout a k nebesům se vypíná naproti chrámu Isis. 

 

 

 

Zašli jsme ke katedrále Navštívení Panny Marie, třetí největší v Maďarsku. Biskupská katedrála z konce 18. století byla poničena během bombardování v roce 1945 a rekonstrukce probíhají dodnes. Interiér jsme bohužel neviděli, právě začala večerní bohoslužba a nechtěli jsme rušit. 

 

 

 

Za zastavení stojí i vedlejší Biskupský palác ze stejného období, který stejně jako katedrálu nechal postavit biskup János Szily. Vyniká zachovalými freskami i Salou Terrenou.

 

  

 

 

Na několika místech jsme si všimli značené Svatomartinské cesty, která prochází městem na počest údajného místního rodáka sv. Martina.

 

 

Historická část města není velká a dříve nebo později každého návštěvníka boční ulice dovedou na hlavní náměstí Fö tér. 

 

  

 

Náměstí trychtýřovitého tvaru lemují měšťanské domy z různých období od baroka až po brutalismus. Střed náměstí pak nabízí odpočinek u fontán a památníků. 

 

 

Antickou minulost připomíná Faunova fontána nebo památník s upomínkou na římského císaře Claudia, který město kolonizoval. 

 

 

 

 

Poslední kroky nás dovedly až ke gotickému kostelu sv. Alžběty s pěknou barokní branou a vedlejšímu františkánskému klášteru. Hned u vstupu byl stůl s bochníky chleba, které si tu vyzvedávají potřební.  

 

Na architektuře města se podepsalo ničivé bombardování v posledních dnech druhé světové války a následná komunistická výstavba. Ještě dnes jsou tyto stopy velmi patrné a na kráse městu nepřidá ani obrovské množství reklamního smogu.

 

  

Radnice.

 

Ve srovnání s našimi městy mně ta maďarská přijdou poněkud zanedbaná, zaprášená, neopravená. Naopak se mně líbí to množství moderních fontán a památníků připomínající městské legendy, osobnosti nebo ne/dávnou historii místa. To u nás zatím moc často nevidím.  

 

 

Z domu č.p. 40 na náměstí Fö tér vystupuje socha zvláštního gentlemana. Je to připomínka románu Odysseus od Jamese Joyce, který do Szombathely umístil rodiště otce hlavního hrdiny. 

 

 

 

Dojemný je i památník dětským židovským obětem ve druhé světové válce.

A jen tak mimochodem: V dnešní globalizované době není úplně jednoduché pořídit regionální produkty z navštíveného místa. Na žádný místní trh jsme nenarazili, ale nakonec jsme domů přivezli maďarské sladkosti, na vyzkoušení z lázeňské kosmetiky Královský balzám a v našem nákupním košíku nechyběla ani čabajka, paprika a kaštanové pyré.