Zahrada v listopadu a terasa o adventu

Zahradě končí sezóna. Začala se ukládat k zaslouženému spánku. Letos se moc snažila, aby nám dělala radost z každého květu, kterým se pochlubila. Posloužila celé rodině k setkání, k posezení ve stínu i k osvěžení v horkých dnech. Teď ji budu pár měsíců okukovat z okna a těšit se na její probuzení.   

Listopadová zahrada byla hodně o listí. Jehličnaté stromy skoro nemáme, a tak je listí všude po zahradě. Hrabeme hlavně z trávníku, v záhonech je nechávám jako přirozenou ochranu rostlin. To půjde pryč až na jaře.  

Mrazy zatím nebyly a tak jsem se ještě mohla těšit z posledních květů mavuní a drobných růžiček.

Velkou parádu ještě nadělaly traviny. I když už stébla a květy usychaly, stále byly velmi dekorativní. Teď už jsou svázané do panáků a zdobit budou dál. 

Nerozlučný společník 😸.

Poslední jiřinky jsem natrhala 15. listopadu.

Objevila jsem keř s modrými bobulemi, nedalo mně to a pár větviček jsem přinesla na terasu.

Martin letos přijel s týdenním zpožděním.

V květinářství si holky dělaly místo na adventní a vánoční zboží a tak se mně podařilo v akci "Vše za 30,-" koupit pěkné plechové obaly na květináče, které můžu na rozdíl od keramických nechat v zimě venku bez obav. 

Zimní a vlastně už i adventní atmosféru je cítit z terasy. Je škoda nechat ji prázdnou, když může vypadat pěkně i v čase mlhavém, temném a sychravém. No ne? Z okna kuchyně ji tajně sleduji.

Podařilo se mně narychlit čemeřici a už se těším z květů této vánoční růže.

Použila jsem toho hodně z podzimní výzdoby. Stromek je navázaný z ostříhaného tisu. Doplněno novými i starými plechovými obaly, různými světýlky a tím, co jsem kde posbírala.

Postupně přidávám ozdoby a určitě se to tady ještě bude měnit.

A jen tak mimochodem: Ten kdo vymyslel světelné drátky by měl dostat Nobelovu cenu v oboru Čančání. Každou dekoraci posunou o level výš.