Jižní Čechy - Českokrumlovsko

A Český Krumlov po padesátéšesté ... nevím, jestli to ještě někoho zajímá, ale i my jsme si nenechali ujít letošní anomálii v podobě poloprázdných českokrumlovských uliček a stálo to za to. Byla jsem tady před nějakými dvaceti lety a moc se mně tady líbilo. V průběhu let jsem se sem chtěla vrátit s rodinou, ale ty davy zahraničních i tuzemských turistů nás nelákaly. 

Letos jsme se sem v rámci naší jihočeské dovolené vypravili. Pro jistotu v pondělí ráno. Po zaplacení nejdražšího parkovného v Evropě jsme se vydali Latránem k zámku. Vystoupali jsme na zámeckou věž a na ochozu jsme byli sami. Výhled čtyřhvězdičkový, ovšem pro nás závraťáky nic moc.

Hrad a zámek - pohled od severu

Medvědi v zámeckém příkopu

Zámecká věž

Hradní muzeum

Fotit tyto jedinečné výhledy se neomrzí.

Pokračovali jsme skrz zámek do zahrad. Tady bylo velmi málo lidí a tak se nám povedla pohodová procházka parkem jako ve Versailles.

Na Plášťovém mostě

Plášťový most spojuje IV. a V. nádvoří zámku.

Odsud jsme ještě nefotili.

Zámecká zahrada

Zámecká zahrada - Kaskádová fontána

Jelení zahradou jsme sestoupili pod Plášťový most a to byl tedy impozantní pohled.

Pozorně jsme sledovali vodáky na Vltavě, hlavně jak si poradí se šlajsnami, kterých je tady několik. Naše Magdalenka si to tady pak vyzkoušela za čtrnáct dní se spolužačkami.

Procházkou bez konkrétního cíle jsme si prohlédli historické centrum města. Turistů nebylo úplně málo, ale nikde nebyla žádná tlačenice a tak toulání se poloprázdnými uličkami mělo své kouzlo. Město je bezesporu jedinečné a je silně fotogenické. 

Zámecká věž 100x jinak.

Zámecké schody - tudy běželi ti dva matlové z Anděl páně :-)

Blízko České Krumlova je na vysoké skále v meandru Vltavy hrad Dívčí kámen. Tedy spíš jeho mohutné zbytky. Ve své době to musela být majestátní stavba, kterou založil Jošt z Rožmberka. My jsme chtěli jen nakouknout a nakonec z toho byl půldenní výlet. Není to ale nic pro lidi s pohybovými potížemi.

 

Další den jsme se vypravili k vodní nádrži Lipno, které je největší umělé jezero v ČR. Je krásné, velké a studené. Naše první kroky vedly do mariny. Pro jistotu jsme si vzali mikiny a bundy a v tento teplý srpnový den se hodily. Bylo tady sice  slunečno, ale větrno a chladno - pro jachtaře, kterých je tady požehnaně, ideální počasí.

Lákala nás okružní plavba po jezeře, ale nakonec jsme dali přednost Stezce korunami stromů. Na Kramolín jsme se vyvezli lanovkou a na vrchol Stezky jsme vystoupali už po svých. Odměněni jsme byli nádherným rozhledem na Lipenské jezero a kus Šumavy. Děti se ještě svezly na horské dráze a s novými zážitky jsme pokračovali dál.

Cestou do Rožmberka jsme zastavili ve Vyšším Brodě na krátkou prohlídku cisterciánského kláštera založeného roku 1259. Areál opatství je rozlehlý a působil na nás klidně a velmi důstojně. 

Rožmberk je skrytá perla Jižních Čech. Je trochu bokem, leží na cestě mezi Českým Krumlovem a Lipnem. Už cesta, vedoucí hlubokým kaňonem, který vyhloubila Vltava, je pěkný zážitek. Hladina řeky je poseta vodáckými čluny proplouvajícími kolem Barevné skály. 

Samotné město Rožmberk je takový malý Český Krumlov jen neskonale klidný, bez davů turistů. Je to nejmenší jihočeské město, má jen 400 obyvatel. Romantické domky nevelkého centra jsou rozesety v půvabných uličkách kolem kopce, na kterém je dvojhradí, se klikatí Vltava.

Rožmberkové si toto místo zvolili jako své sídelní město. Z původního Dolního hradu zbyla už jen věž Jakobínka, která je přístupná s průvodcem. Horní hrad nebo spíš renesanční zámek s Dolním propojuje dřevěný spojovací most. Děti zaujalo na nádvoří zámku bronzové slůně, které mělo pohnutý osud. Za 2.světové války je Němci ukradli, Američani osvobodili a odvezli do Krumlova. Tam ho po letech zjizveného od střepin z náletu na Berlín našli původní majitelé a odvezli ho do Švýcarska. Na Rožmberk nechali vyrobit kopii, aby připomínala nesmyslnost válek a byla poselstvím pro tolerantnější společnost.

Rožmberk nám prostě učaroval a byli jsme vděčni za jeho objevení.

A jen tak mimochodem: Vždy si na cestách kupuji pohlednici, na které je pohled - většinou letecký - který bych sama nedala. Schovávám si i zajímavé vstupenky nebo drobnosti z cest. Tato cestovatelská nostalgie bude asi na nějaký čas jediný zdroj potěšení pro mou toulavou duši. Strašně ráda bych někam vyrazila, ale situace nám nepřeje. Musíme věřit, že zjara už bude líp.