Jižní Čechy - Českobudějovicko

Naše jihočeské putování ukončím v okolí krajského města. Začnu nejnavštěvovanější památkou v ČR - zámkem Hluboká. Své pověsti dostála a už rozsáhlé parkoviště zaplněné do posledního místa mě vyděsilo. Areál zámku je naštěstí rozlehlý a turisté se po něm snesitelně rozptýlili. 

Romanticky vyhlížející novogotická stavba je ve výborném stavu. Půvabná, skoro bílá krasavice. Už jsme viděli několik renesančních staveb rožmberského rodu, teď jsme si prohlédli dílo Schwanzerbergů. Nutno říci ... povedené dílo. 

Zámek je obklopen zahradami a udržovaným parkem, které stojí za procházku.

V Oranžerii se nachází Alšova jihočeská galerie.

Mě okouzlila zadní část, přístupná z Dolní zahrady. Litinové prvky s filigránovými detaily působily až krajkově křehce.

Z hluboké jsme po proudu Vltavy pokračovali do Týna nad Vltavou. Cestou jsme nečekaně potkali další jihočeskou dominantu.

Temelínské chladící věže jsou až neuvěřitelně blízko silnice. Mít ruku jako Saxana a překonat dvojitý ostnatý plot, mohla bych si na ně sáhnout.

V Týnu jsme se nalodili na menší loď Regent a vypluli jsme proti proudu k soutoku Vltavy s Lužnicí. Pěkné počasí, vůně řeky, sluneční paprsky koupající se na hladině řeky nás nalákaly na příští, určitě delší, vodní cestu.

Přístaviště Týn nad Vltavou

Na Vltavě

Soutok Vltavy a Lužnice

A zpět do Týna nad Vltavou

Ještě stále jsem neměla adrenalinu dost a tak jsem naplánovala výlet lanovkou na Kleť, nejvyšší horu Blanského lesa. Jednosedačková lanovka model Homolkovi - panoramata je v provozu od roku 1961. Na vrchol nás vyvezla za 15 minut strachu. Odměněni jsme byli krásným výhledem po velké části jihočeského kraje z terasy nejstarší kamenné rozhledny v Čechách. V přilehlé chatě jsme se občerstvili a už jen z dálky shlédli nejvýše položenou hvězdárnu a 175 metrů vysoký televizní vysílač. 

Na Kleti - chata s restaurací, rozhledna, TV vysílač.

Vlevo v dálce hulí Temelín.

Šumavské pohledy.

Televizní vysílač

Lanovkou nebo pěšky na Kleť.

Cestou z ubytování jsme měli po cestě Holašovice a nedalo se nezastavit. Prošli jsme se po návsi s 27 selskými domy chráněnými UNESCO. Název selské baroko je tady velmi trefný. Domy, alespoň ty části do ulice, mají krásně opravené fasády a nedivím se, že se touto vesnicí Jihočeši chlubí.  

Každá pořádná jihočeská náves má rybník nebo ... dva.

Prohlédli jsme si místní keramickou dílnu s prodejnou a ochutnali místní vyhlášené Holašovické koláčky.

Českým Budějovicím jsme se chtěli tak nějak elegantně vyhnout. Poslední den nám zbylo odpoledne bez programu a tak jsme tedy vyrazili. V centru se opět konala stánkařská akce a ulicemi se procházelo nebo spíš prodíralo těžko. Konečně jsme se propracovali na náměstí Přemysla Otakara II. Čtvercové náměstí i Černá věž nás překvapily svou velikostí, krásou i zachovalostí. České Budějovice nás příjemně překvapily uvolněnou atmosférou a byla to fajn tečka za naší jihočeskou dovolenou.

I když se letos hodně z nás (včetně mě) těšilo na zahraniční dovolenou, prázdniny v Čechách a na Moravě byly taky zajímavé a poučné. Minimálně v tom, že jsme poznali, v jak krásné zemi žijeme, kterou je dobrodružství poznávat a být hrdi na to, co máme na dosah.

A jen tak mimochodem: Přání se mají plnit! A pokud se jedno dlouhodobé přání splní tak nějak náhodou a nečekaně, jen to umocní sílu okamžiku. Jedno takové velké přání se splnilo zčistajasna naší dcerce na českobudějovickém náměstí. Potkala se, vyfotila se a promluvila se svým dlouholetým vzorem (idolem?). Karel Kovy Kovář je výraznou tváří její generace. Není jen vtipný youtuber, skvělý tanečník ze Stardance, ale hlavně to má ve svém věku tak srovnané v hlavě, že by mu mohl kdekdo závidět. Fandíme mu a bylo by pro tuto zemi jen dobře, kdyby se takoví lidé objevovali na Hradě nebo ve vile (té Kramářově).