Jižní Čechy - Prachaticko

Naše letošní dovolená byl jeden velký stres. V listopadu jsme zaplatili zálohu na pečlivě vybraný pobyt na klidném řeckém ostrově, v rodinném penzionu s domácí kuchyní, bazénem a soukromou pláží dva kroky od pokoje. V lednu jsme zaplatili další zálohu a těšili se na srpen. V únoru jsme konstatovali, že snad ani nikam nepojedeme. V březnu už bylo jasné, že nikam nepojedeme aspoň dva roky (podle Prymuly) a objednali jsme si týden v jihočeském penzionu. V květnu to zase začalo vypadat, že do Řecka nakonec odletíme. V červnu jsem si koupila plážové šaty a těšila se, jak si úžasně odpočinu na prázdné pláži po tom všem letošním stresu a pracovním vypětí. V červenci se situace opět začala zhoršovat a vzhledem k tomu, že jsme sebou chtěli vzít mamku 70+, Řecko jsme odpískali, nechali si vystavit voucher a zaplatili tuzemský pobyt. Za dva dny se pandemie v Prachaticích - místě našeho ubytování - celkem slušně rozjela. Letadlo už bylo plné a tak jsme skoro měsíc čekali, jak to vlastně s naší dovolenou dopadne. Pár dnů před odjezdem se situace konečně uklidnila, počet případů klesl a dokonce bylo zrušeno nařízení nosit všude roušky. Nakonec jsme tedy odjeli a je jen ironií osudu, že se do dnešního dne  pandemie na našem vysněném řeckém ostrůvku neobjevila. Pevně doufám, že příští rok už bude pro cestovatele čitelnější a že ten voucher nebude jen cár papíru.   

Malebná příroda, všudypřítomná voda a ceněné historické lokality - to jsou Jižní Čechy.

Po tom všem těšení se mně do Jižních Čech nijak zvlášť nechtělo. Těšila jsem se na povalování na prázdné pláži a místo toho jsme odjeli na aktivní dovolenou do přeplněných Jižních Čech. Tento kraj je ale tak různorodý a má hodně co nabídnout, že dovolená dopadla snad ke spokojenosti všech. Stihli jsme se projet po Vltavě, vyvézt se lanovkou na Kleť, vylézt na kdejakou rozhlednu, věž či Stezku korunami stromů, vykoupat se na prachatickém koupališti, prohlédnout si nejeden zámek, vyšplhat na Dívčí kámen, obdivovat selské baroko i rožmberskou renesanci. Žasli jsme nad výsledky práce Krčína, Netolického, Rožmberků i Schwarzenbergů, načerpali energii přímo jadernou v Temelíně, prošli se kolem kouzelné Vydry a snad si i trochu odpočinuli.

Cestou jsme si naplánovali dvě mezipřistání. První byla unescová Telč. Popravdě -  moc nám nesedla. Byli jsme tam v pravé poledne, slunce se snažilo trhnout rekord letošního léta, na slovutném náměstí jakýsi trh, mraky lidí. Snad příště bude konstelace příznivější. Obešli jsme náměstí Zachariáše z Hradce a pokračovali k další zastávce, k Třeboni. 

Náměstí Zachariáše z Hradce - Mariánský sloup

Náměstí Zachariáše z Hradce

Náměstí Zachariáše z Hradce

Náměstí Zachariáše z Hradce

Náměstí Zachariáše z Hradce - trh

Štěpnický rybník v Telči

V Třeboni parkoviště i náměstí zase plné turistů a jejich velocipedů. I tady probíhal nějaký trh se stánky, které nabízely italské, francouzské a švýcarské speciality. Začalo se kabonit a dokonce spadlo pár kapek a tak kavárna v Masných krámech byla naše jasná volba. 

Zlatá stoka obtéká historické centrum.

Masné krámy.

Věž staré radnice

Kostel sv. Jiljí a Panny Marie Královny

Než jsme vypili lungo, bylo po přeháňce a mohli jsme si prohlédnout náměstí sevřené hradbami s branami. Od zámku jsme se jednou takovou branou vydali hledat trochu klidu k nedalekému rybníku Svět. 

Svinenská brána

Na hrázi Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan z kamenného podstavce hrdě dohlíží na své dílo, přežilo staletí a mnohé povodňové zkoušky bez úhony. Na zpáteční cestě jsme se vyhnuli náměstí a ocenili jsme téměř prázdné boční kouzelné uličky.

Třeboňský Svět

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan na hrázi rybníka Svět

Pivovar Regent

Ulice Rožmberská

Bydleli jsme nedaleko Prachatic a zámku Kratochvíle v penzionu Dvůr. Nebyl to bůhvíjaký luxus, ale měli jsme všechno, co jsme potřebovali a majitel byl velmi ochotný a vstřícný. Takže rádi doporučujeme.

Penzion Dvůr

Prachatice byly pro nás naprosto neznámé, o to víc jsme byli překvapeni, jaká krása nás čekala na náměstí. Město vzniklo při Zlaté stezce, po které se dopravovala sůl z rakouských dolů do Čech. Dařilo se jim hlavně ve středověku, později zchudly a stavební rozvoj vzal za své. Díky tomu se zachovalo krásné renesanční náměstí, které nás mile překvapilo svou výzdobou. Nesrovnatelně méně turistů a výborné kapří hranolky od Černého medvěda způsobily, že se nám tady líbilo víc než v Telči.

Kostel sv. Jakuba Většího

Dolní brána

Velké náměstí

Velké náměstí 

Prachatická radnice

 

Náš další objev byl zámek Kratochvíle. A opět pecka.

Tento lovecký zámeček si nechal postavit Vilém z Rožmberku italským stavitelem po vzoru tamějších renesančních vil. Prohlídka interiérů zámku je zajímavá, ale vzduch byl těžký a už nedočkavě jsem vyhlížela konec okruhu. Co jsme si ale užili maximálně, bylo okolí zámku. Zámek obklopuje vodní příkop a udržovaná zahrada. Škoda, že nemáme křídla a nemůžeme si tu krásu souměrnosti vychutnat naplno. Za prohlídku stojí i zadní část s trvalkovými, bylinkovými a zeleninovými záhony. Kouzelná byla i jabloňová linka lemující park ze tří stran.

Blonďatý krasavec

Dnešní putování zakončím malým nakouknutím do Plzeňského kraje. Z Prachatic jsme to vzali přes Husinec, Vimperk, Kvildu, Filipovu huť, Modravu a tradááá už parkujeme na Antýglu. V devět ráno jsme tady první. Hned jsme vyrazili, už jsme se nemohli Vydry dočkat. Bude opravdu tak krásná, jako na fotkách, které jsme vždy obdivovali? 

Jo, je!!! A takhle 3D je snad ještě víc kouzelná a tak moc fotogenická. 

Hus v Husinci

Vimperk

Kvilda

Antýgl

Vydali jsme se po proudu řeky, minuli jsme Klostermanův most a Turnerova chata byla naše cílová stanice. Sluneční paprsky se prodíraly lesem, koryto řeky bylo dekorováno oblými valouny, balvany všech velikostí - jakoby je tady umně rozmístil obr-aranžér. 

Klostermanův most

Zpočátku řeka teče zvolna, od Klostermanova mostu je rychlejší, dravější, asi i hlubší. Stále krásně průzračná. Jdeme pomalu, turistů je minimum, vychutnáváme si tu pohodu, krásu a klid. Před Turnerovou chatou konečně vidíme i Obří hrnce.

Obří hrnce u Turnerovy chaty

Jsme tady celkem brzy, ale oběd si zasloužíme. Houbovou polévku jsme doplnili borůvkovými knedlíky z místních zdrojů a zalili ji Lhenickým moštem. Chata byla založena roku 1884, je krásně udržovaná a moc se mně líbil regionální jídelní lístek. 

Turnerova chata

Turnerova chata

Turnerova chata

Na zpáteční cestě jsme už potkávali víc pěších turistů, rodin s kočárky i vozíčkářů. Jen cyklisti sem vjezd dovolen nemají, naštěstí. Pěší si tak mohou šesti kilometrovou procházku v nádherném prostředí v klidu užít. Moje mamka ji celou absolvovala ve svém tempu, ale odpolední program už vynechala.  

 

A jen tak mimochodem: Abychom splnili přání našemu Ondrovi (vodnímu živočichovi), jedno odpoledne jsme prožili na prachatickém koupališti. Ondra se (s manželem) vyřádili na skluzavkách, my jsme si s Magdalenkou připekly záda a všichni jsme si po protrajdaných dnech odpočinuli.