Kdysi jsem četla krásnou báseň Davida L. Weatherforda vystihující náš hektický život. Často si na ni vzpomenu.
Pomalý tanec
Kdy naposled jsi pozoroval děti na kolotoči?
Naslouchal kapkám deště padajících na zem?
Sledoval nevyzpytatelný let motýla?
Obdivoval slunce nořící se do temnoty noci?
Sledoval nevyzpytatelný let motýla?
Obdivoval slunce nořící se do temnoty noci?
Zpomal. Tančíš příliš rychle.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.
Spěcháš bez přemýšlení každý den?
Slyšíš odpověď na své „Jak se máš?“
Slyšíš odpověď na své „Jak se máš?“
Den končí a jdeš spát.
Honí se ti hlavou, co všechno musíš ještě udělat?
Honí se ti hlavou, co všechno musíš ještě udělat?
Zpomal. Tančíš příliš rychle.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.
Říkáš dětem zítra.
A nevidíš jejich smutek.
A nevidíš jejich smutek.
Nemáš čas.
Nemáš čas udržet si přátelství.
Nemáš čas ani pro své já.
Nemáš čas ani pro své já.
Zpomal. Tančíš příliš rychle.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.
Spěcháš, abys někde byl a nenalézáš
radost z cesty, po níž jdeš.
radost z cesty, po níž jdeš.
Spěcháš a bojíš se. Máš strach, co bude zítra.
Spěcháš, aby ses jednoho dne měl lépe.
Tolik toho ještě chceš, že už nevnímáš, co už máš.
Spěcháš, aby ses jednoho dne měl lépe.
Tolik toho ještě chceš, že už nevnímáš, co už máš.
Život není závod. Nespěchej a zpomal.
Naslouchej, dokud hudba zní.
Naslouchej, dokud hudba zní.
Někdy si říkám, že se snad už ani neumím zastavit a odpočinout si. Rozhodla jsem se s tím něco dělat. Nechci jen stále žasnout, že už je pátek, posledního, vánoce, důchod. A konec.
Proto se ptám všech, kteří moji výzvu přijímají: Co děláte pro lepší pocit, že si život opravdu užíváte? Máte nějaký recept nebo se jen chcete zamyslet, jak na věc?
Pokud vás výzva zaujala, napište se do komentářů a do 20. července se budu těšit na příspěvky na vašem blogu. Pokud budete chtít, můžete příspěvek doplnit výstižnou fotografií. Už se moc těším.
A jen tak mimochodem: Začala jsem tím, že si každý týden udělám hodinku jen pro sebe. O víkendu se vzbudím většinou dřív než zbytek rodiny, jsem zvyklá vstávat brzy do práce. Uvařím si hrnek mé oblíbené kávy a hrnek bylinkového čaje. Opeču si dva toasty, které namažu máslem a sladce kyselou citrusovou marmeládou. Celý týden snídám jogurt a tak se na tuto víkendovou snídani moc těším. Posnídám, někdy si dám pleťovou masku, jindy zkouknu ze záznamu kulinářský nebo cestovatelský pořad, který jsem přes týden nestihla, prohlídnu si měsíc starou, neotevřenou Marianne, nebo nedělám nic a jen se koukám z terasy do zahrady. Nevytvářím žádné hodnoty, to dělám po zbytek týdne. Jen si tu moji chvilku užívám a dělám to, na co jindy nezbývá čas.
Vzhledem k tomu, že mám času nazbyt, spíš mi připadá že můj život je planý, spíš bych potřebovala výzvu jak ho zlepšit, oživit, udělat smysluplnějším.... ale pomáhá mi pár věcí. Focení, občasné výlety a pár kamarádů, vnučka a rafani....
OdpovědětVymazatVendy, věřím, že svůj čas dělíš rozumně mezi záliby a odpočinek. I já s manželem přemýšlíme, jak a čím naplníme naše dny, až jednou nastane (tedy pevně doufám, že nastane) naše důchodová etapa života. Není to lehké a třeba právě teď nastává čas na plnění snů, zastavení se a užívání si každého dne.
VymazatPřeji ti jen samé nádherné dny. Jitka
Pěkná výzva. Prožíváme to asi všichni. Čas běží jako splašený kůň. V létě je to obzvlášť fičák. Výzvy se asi nezúčastním. Našich pět vnoučat si v létě žádá dost pozornosti a tak nějakou dobu nebudu stíhat ani číst blogy. Doženu to až na podzim. Snad.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny a víkendová rána.
Věrko, užij si prázdnin s vnoučaty. To je ten nejlepší čas, jak si smysluplně užívat života.
VymazatKrásné léto a na podzim se budu těšit. Jitka
Jituš,to je zajímavý příspěvek a báseň to všechno vystihuje.Moc se mi líbí,opíšu si ji.Všechno to znám,protože jsem celý život pracovala a jako účetní zažívala v práci dost stresů.Doma manžela,který holdoval alkoholu a na rodinu kašlal.Držely mě děti,moje sestry,bezva kamarádky a dobrý kolektiv v práci a také hodně koníčků.Teď jsem v důchodě,ale hektický život mám pořád.Žije s námi syn v insolvenci,jednou za 14 dní tu máme jeho dcerky a teď přibyla jeho přítelkyně.Asi jsem už na takový rušnější život nastavená.Na blogy denně nechodím,myslím,že to není potřeba,nejsem zrovna milovník vysedávání u počítače,nebo držet v ruce pořád notebook nebo mobil.Co jsem dělala,abych se ze všeho nehroutila by bylo na dlouhý příspěvek,ale vzhledem k tomu,že jsem už přeci jenom někde jinde,tak se do výzvy nezapojím.Nejsem moc ani na psaní.Ráda si ale přečtu příspěvky ostatních děvčat.
OdpovědětVymazatMěj hezký víkend
Milá Jitko, s tebou si tedy život parádně zahrával. Vůbec jsi to neměla a nemáš lehké. Z tvého blogu i celého přístupu je vidět, že jsi silná žena. Ono nám někdy ani nic jiného nezbývá, že? Život je každodenní boj a výzva. Je jen na nás, jak se k tomu postavíme a i sebemenší vítězství potěší.
VymazatMěj se krásně a užívej si hezky léto. JItka
Jituš, také jsem na tom byla podobně. Na nic nebyl čas. Děti i vnoučata vyrostly a jsem si jich díky velkému pracovnímu vytížení ani nestačila pořádně užít. Pak přišla nemoc a zastavil a mě na téměř 17 let. Byla jsem jak robot, udělala co bylo třeba a nejhorší je, že si toho z té doby moc nepamatuji, protože vlivem léků se vše vytratilo. Ta vášeň se vystižná...zpomal...ale ono to vždy nezáleží jen na člověku samém ale i na povinnostech, které jsou na něj kladeny ostatními.Neco o tom vím. A tak ..zpomal, tančíš příliš rychle..život není závod...moudrá slova. Přeji krásný víkend Jituško.
OdpovědětVymazatOprava...ta báseň je výstižná..mobil upravoval ...😬 Přeji ti krásný víkend 🌄
VymazatJarko, osud si s námi někdy ošklivě zahraje, ale díky bohu, že už je teď líp a můžeš se věnovat svému krásnému koníčku. Moc ráda chodím na tvé blogy na čumendu. Fotíš nádherně!
VymazatPřeji hodné krásných fotek. Jitka
Jitko, krásný příspěvek, báseň je výstižná a výzva super. Tak nějak to valíme i my. O prázdninách, kdy mají většinou všichni volněji, tak v práci máme sezónu a jedeme snad na 200 %. Ale baví mne to, záleží, jak si to každý nastaví. Tím, že hodně cestuji, snažím se si práci zpříjemnit kdejakým možným zastavením a to mi dělá radost. A učím se zpomalovat, ale...
OdpovědětVymazatVýzvy se pokusím zúčastnit, protože zpomalit musíme všichni. (I když vím, že někteří by měli sakra zrychlit, ale to je jiná kapitola).
Přeji prima dny. D.
Dášo, moc hezky jsi to napsala. Taky znám o pár jedinců, kterým by prospělo zrychlení. Jen jestli to není cesta :-) ? Nikam se neženou, nic je nerozhází. Závidím jim tu latergii.
VymazatBudu se těšit na článek a zdravím. Jitka
Protože jsem typ " jaderný reaktor ", i já potřebuji odstávku.
OdpovědětVymazatVýzvu přijímám, protože zpomalit, jsem se učila urputně a klopotně.
Ne vždy s výsledkem adekvátním, ale ... o tom už má výzva.
Simi, moc se těším na odstávku reaktoru. U tebe je to vždycky prima zábava.
VymazatKrásný večer si užij. Jitka
Hlásím splněno, jen to asi nebude prima zábava, tak jsem jsem přidala alespoň veselou fotku :-)
VymazatKrásný víkend.
Jituško! Ty si tedy ťala do živého! práce, dům, zahrada, rodina - můj muž tvrdí, že neumím nic nedělat. Ale sama dobře vím, jak večer vypadám... A tak se snažím... Výzvu ráda přijímám!
OdpovědětVymazatBáseň je moc krásná, vlastně spíš pravdivá.
Moc ti ta tvá rána přeji, je to dobrý začátek!
Měj hezký zbytek neděle! Helena
Helenko, přesně ... jsem taky jako ten zajíček Duracel. Od rána furt vidím někde nějakou práci a nedám si pokoj, dokud není vše hotové. Nic nedělat je pro mě taky skoro nemožné.
VymazatMusíme na to přijít, jak zpomalit a dny víc prožívat.
Přeji ti krásný pracovní i odpočinkový týden. Jitka
Jituš, měla jsem to tak před dětmi, pak nastal trochu "jiný " kolotoč, ale bylo to vlastně zpomalení. Po mateřské jsem opět naskočila a za chvíli už jsem byla zase na kolotoči. Ráno brzy vstávat, abych mohla dřív z práce, nakoupit, supermarketem jsem v podstatě běžela, pak školka, družina, uhoněná domů, úkoly a večer jsem někdy usnula už u titulků filmu začínajícího v 20.00 hodin. Koronavirus mi život zpomalil, byla jsem s dětmi na OČR a věř mi, že mi trvalo asi půl měsíce, než jsem si zvykla na toto pomalejší tempo. Od té doby se zamýšlím na svým smyslem života, jestli to co dělám a jak to dělám, je to správné a hlavně, jestli je to to, co chci. zatím jsem nedospěla k jednoznačné odpovědi. Je to celkem složité.... odjíždím na dovču zítra, tak snad tam o tom budu moct dále přemýšlet... přeji Ti, abys taky došla k uspokojivému řešení. Pa Dana
OdpovědětVymazatDanuško, tak tak. To je běžný život zaměstnané matky. Samoživitelky to mají ještě pestřejší. Jestli my si tím trojbojem (Matka-manželka-zaměstnanec, často i dcera starající se o stárnoucí rodiče) se 100% výkonem nezaděláváme na problémy, zdravotní i psychické. prostě je určitě třeba zvolnit a co jde převelet na zbytek rodiny.
VymazatUžij si dovolenou a odpočiň si. Jitka
Pěkný článek k zamyšlení.Já jsem se zastavit nemohla. Tři děti a z toho jedno postižené s neustálými problémy, motorika, duše, oči, řeč.... manžel, který mi to neulehčil.... Až děti odešly z domu a zůstal jen Michal, vymohla jsem si vlastní pokoj a oznámila rodině, že jsem žena a ne robot a měla svých chvikek pro sebe a koníčky dost. Pak zemřel táta, věnoval mi zahradu dost daleko od domu a maminka s počínající demencí mě proháněla a já měla pocit, že se zhroutím, že tohle nemůžu dát. Rodina, zahrada, maminka, vnoučata,práce....bez auta.... první krok... předčasný důchod....pak odrostla vnoučata, odpustila mě maminka a jsem trochu pánem svého času, ale docela pozdě... ubývá sil, jak přibývá věk. A vida, příspěvek na výzvu jsem napsala sem. Omlouvám se a přeji hezký den.
OdpovědětVymazatMaruško, to vůbec nevadí. Ráda si přečtu i v komentářích. Je hlavně na nás ženách, ta tíha světa. Starosti o děti, rodiče, v práci. Až nám na nás samotné toho času nezbude. Je fajn, že i když to trvalo, tak přece jen jsi našla čas na sebe, na své zájmy a koníčky. A užíváš si den, tak jak se ti líbí.
VymazatZdravím do Valmezu. Jitka