Polibek - Oldřich Mikulášek
Ale je možno žít
a sázet na všechny karty.
Jak dlouhý je život
a jak krátký
ten srdce mžik
- polibek na ústa a na rty -
ticha nejtiššího
umlčený křik.
A jen tak mimochodem: K těmto veršům mám zvláštní osobní vztah. Někdy kolem r. 2000 jsem pracovala a žila v Praze. A současně i v Brně. Můj život byl rozlítaný, v podivném vztahu na dálku, který už dávno přestal fungovat. Nějakého osvíceného pracovníka Dopravního podniku napadl projekt Poezie pro cestující. Tuto báseň jsem objevila v metru a než jsem vystoupila v cílové stanici, uměla jsem ji nazpaměť. Tak nějak vystihla můj momentální citový chaos. A pomohla mně. Díky pane Mikulášku. A díky ti, Dopravní podniku města Prahy a prosím o rozšíření po zbytku republiky. Poezie je v našem životě tak málo.
 |
| Zamilované dortíky |
krásné verše,Sv
OdpovědětVymazatDěkuji, mám je ráda.
VymazatJitka
Poezii mám ráda a tvoje verše jsou krásné a zrovna tak zamilované dortíky.Já dostala podobný,měla jsem na něj takovou chuť,že jsem ani nestačila vyfotit.Hezký valentýnský večer Jituško
OdpovědětVymazatJitko, já jsem si koupila nové srdíčkové formy a k Valentýnu se pěkně hodily.
VymazatPěkný večer.
Jitka
Na projekt veršů v metru si taky pamatuju. Docela ráda jsem je četla. A máš hezký valentinský moučník
OdpovědětVymazatStáňo, škoda, že takových projektů není víc a po celé republice.
VymazatKlidný večer.
Jitka
Jituško, děkuji za verše i pohled na tu sladkou nádheru!
OdpovědětVymazatPřeji hezkou sobotu, Helena
Helenko, to byla taková rychlovka z toho co dům dal. A jen se po nich zaprášilo :-)
VymazatKrásný sobotní večer.
Jitka