Den šestý: středa 21. 8. 2019 V San
Gimignanu k Dondolimu
8 612 kroků, 278 km, 30 - 35˚C
velmi teplo
Do navigace zadáváme cíl cesty
Siena, Siri nám nabízí dvě trasy. Tu, kterou máme v plánu – 88 km přes
Volteru a San Gimignano a téměř 200 km po dálnici přes Grosseto. Kupodivu obě
trasy trvají přibližně 2 hod. No to bude asi chyba a vyrážíme na Volteru po SP
19. Tato volba, jak se později ukázalo, nás připravila o Val d´Orcia.
Cesta je opět krásná, mezi
cypřiši, na kopci míjíme nádherné Casale, pokračujeme po SR 68. Říkáme si, jak
jsme si dobře zvolili, než jet zase po dálnici na Grosseto a nic nevidět, tady
se kocháme krajinou.
Blížíme se k Volteře, kopec obrovský, proplétáme se ulicemi a serpentinami. Volteru a San Gimignano máme v plánu až na pátek, ale cesta je náročná a když vidíme zdržení, měníme plány a vyjíždíme k San Gimignanu. Na horním parkovišti svítí cedule volných 12 míst, před námi Rumun s obří audinou. Projíždíme parkovištěm, ale opět díky italskému „umění“ zaparkovat parkujeme na jednom z posledních míst. Rumun odjíždí naštvaný jinam, nevylezl by ani střešním okýnkem.
Blížíme se k Volteře, kopec obrovský, proplétáme se ulicemi a serpentinami. Volteru a San Gimignano máme v plánu až na pátek, ale cesta je náročná a když vidíme zdržení, měníme plány a vyjíždíme k San Gimignanu. Na horním parkovišti svítí cedule volných 12 míst, před námi Rumun s obří audinou. Projíždíme parkovištěm, ale opět díky italskému „umění“ zaparkovat parkujeme na jednom z posledních míst. Rumun odjíždí naštvaný jinam, nevylezl by ani střešním okýnkem.
Po vstupu branou Porta San
Giovanni cítíme silnou vůni ovčího sýru Pecorino, stejnojmennou ulicí pokračujeme
k náměstí Piazza della Cisterna. Ulice je lemovaná obchody s lákadly
pro turisty. Citrony na všem a všude, keramika vkusná i méně, výrobky
z olivového dřeva a spousta dalšího.
Prohlížíme si první vysoké věže, kterými je San Gimignano proslulé a konečně jsme na Piazza della Cisterna.
Míjíme zmrzlinárnu po pravé straně a hledáme dlouhou frontu k Gelaterii Dondoli. Máme štěstí a fronta nikde, hned jdeme dovnitř a prodavačky se na nás vrhají, co si jako dáme. Nabídka obrovská a tak chvilku vybíráme, prodavačky trpělivě vyčkávají na naši objednávku. Nakonec si ze známých výzkumných důvodů dáváme pistáciovou, mangovou, ostružinovou a stracciatellu. V nabídce je i šafránová nebo zmrzlina z místního vína Vernaccia. Kopeček za 2,50 €. Mňam, můžeme zemřít. Dondoli je skutečný mistr a titul nejlepší zmrzlina světa z let 2006-2009 mu patří oprávněně.
San Gimignano je moc pěkné město a tak se ponoříme do jeho uliček i náměstí plné věží a věžiček.
Na zpáteční cestě jsme nezapomněli nakoupit nějaká ta turistická lákadla. Za 2 hod. parkování jsme zaplatili 4,50 €. Teploměr ukazuje 33˚C, ale my statečně vyrážíme do Sieny.
Prohlížíme si první vysoké věže, kterými je San Gimignano proslulé a konečně jsme na Piazza della Cisterna.
Míjíme zmrzlinárnu po pravé straně a hledáme dlouhou frontu k Gelaterii Dondoli. Máme štěstí a fronta nikde, hned jdeme dovnitř a prodavačky se na nás vrhají, co si jako dáme. Nabídka obrovská a tak chvilku vybíráme, prodavačky trpělivě vyčkávají na naši objednávku. Nakonec si ze známých výzkumných důvodů dáváme pistáciovou, mangovou, ostružinovou a stracciatellu. V nabídce je i šafránová nebo zmrzlina z místního vína Vernaccia. Kopeček za 2,50 €. Mňam, můžeme zemřít. Dondoli je skutečný mistr a titul nejlepší zmrzlina světa z let 2006-2009 mu patří oprávněně.
San Gimignano je moc pěkné město a tak se ponoříme do jeho uliček i náměstí plné věží a věžiček.
Na zpáteční cestě jsme nezapomněli nakoupit nějaká ta turistická lákadla. Za 2 hod. parkování jsme zaplatili 4,50 €. Teploměr ukazuje 33˚C, ale my statečně vyrážíme do Sieny.
Siena – pět dní po Paliu
Všechna parkoviště, která míjíme (asi pět)
je COMPLETO FULL. Nakonec se postavíme
do fronty před posledním možným parkovacím domem Fontebranda (dvě krytá
poschodí, jedno na slunci) a čekáme až někdo vyjede a uvolní se místo. Po půl
hodině popojíždění slavnostně parkujeme (2 € za hodinu) a šesti eskalátory
vyjíždíme na kopec nad parkovacím domem.
Východ je kousek pod Duomem,
procházíme ulicemi, které zdobí prapory a znaky kontrád.
Těsně pod dómem si v restauraci de Duomo dáváme oběd. Opět pizzy a Panetino s domácí porketou. Je to uzené vepřové, které chutná naprosto totožně jako česká tlačenka. Po obědě a pár krocích stojíme před Duomem, naproti němu je budova jedné z nejstarších nemocnic na světě Complesso Museale Santa Maria della Scala. Prodejna vstupenek (samostatný Duomo bez věže 8 €) je v pravém rohu náměstí.
Po prohlídce procházíme obloukem za dómem a po schodech scházíme dolů na ulici Via del Pellegrini, kde je nenápadná, ale věhlasná cukrárna Panifficio il Magnifico. S místními sladkými specialitami panforte, ricciarelli a cavallucci. Pokračujeme dál ulicí a po chvilce už stojíme u vstupu na Piazza dei Campo.
Po pátečním Paliu už není ani památky. Vše uklizené a nastěhované zpět. Procházíme se, fotíme, ale je tady taková výheň, že prcháme do stínu úzkých uliček. V okolí je množství turistických i značkových obchodů, jedna z nejstarších bank světa – Monte dei Paschi di Siena založená roku 1472 - původně lichvářský dům. To se zas až tak moc nezměnilo, že?
Prohlídneme si ještě Lodžii, pár kostelů i paláců a pomalu se otáčíme na zpáteční cestu. Máme v plánu ještě projet údolím Val d´Orcia a navštívit město Montepulciano. Naše plány, ale změní nevolnost dcery a po zkušenostech z minulých let odcházíme co nejkratší cestou k autu, vyvětráváme to příšerné horko a rušíme další program a po dálnici přes Grosseto míříme zpět do Bibbony. Tak někdy příště, co se dá dělat.
Těsně pod dómem si v restauraci de Duomo dáváme oběd. Opět pizzy a Panetino s domácí porketou. Je to uzené vepřové, které chutná naprosto totožně jako česká tlačenka. Po obědě a pár krocích stojíme před Duomem, naproti němu je budova jedné z nejstarších nemocnic na světě Complesso Museale Santa Maria della Scala. Prodejna vstupenek (samostatný Duomo bez věže 8 €) je v pravém rohu náměstí.
Po prohlídce procházíme obloukem za dómem a po schodech scházíme dolů na ulici Via del Pellegrini, kde je nenápadná, ale věhlasná cukrárna Panifficio il Magnifico. S místními sladkými specialitami panforte, ricciarelli a cavallucci. Pokračujeme dál ulicí a po chvilce už stojíme u vstupu na Piazza dei Campo.
Po pátečním Paliu už není ani památky. Vše uklizené a nastěhované zpět. Procházíme se, fotíme, ale je tady taková výheň, že prcháme do stínu úzkých uliček. V okolí je množství turistických i značkových obchodů, jedna z nejstarších bank světa – Monte dei Paschi di Siena založená roku 1472 - původně lichvářský dům. To se zas až tak moc nezměnilo, že?
Prohlídneme si ještě Lodžii, pár kostelů i paláců a pomalu se otáčíme na zpáteční cestu. Máme v plánu ještě projet údolím Val d´Orcia a navštívit město Montepulciano. Naše plány, ale změní nevolnost dcery a po zkušenostech z minulých let odcházíme co nejkratší cestou k autu, vyvětráváme to příšerné horko a rušíme další program a po dálnici přes Grosseto míříme zpět do Bibbony. Tak někdy příště, co se dá dělat.
A jen tak mimochodem: Dostih Palio di Siena se pořádá každoročně 2. července a 16. srpna. Je to nejvýznamnější událost města, kde nejde až tak o samotný dostih jako spíš o hrdost a čest obyvatel města. Siena je totiž rozdělena do 17 historických obvodů, kterým se říká kontrády. Dříve fungovaly jako cechy, mají svůj znak, prapor, kostel a heslo. Znaky kontrád jsou věž, housenka, hlemýžď, dikobraz, sova, drak, žirafa, jednorožec, vlčice, beran, husa, mušle, vlna, panter, les, želva a orel.
Obyvatelé města patří do jedné z nich od narození až do smrti. Při procházce Sienou je podle znaků a vlajek na domech poznat, ve které kontrádě se právě nacházíte. Sousední kontrády jsou znepřátelené, vzdálenější spolupracují. Každá kontráda si vybírá svého žokeje, ale koně si losují až 3 dny před závodem. Dostih se běží na centrálním sienském náměstí Piazzo del Campo. Diváci mohou fandit ze středu náměstí, kolem kterého je vybudována závodní dráha. V den konání Palia proběhne v každé kontrádě požehnání svého koně a poté se připojí k velkému průvodu v historických kostýmech, s více než 600 účastníky, který prochází městem. Průvod přichází kolem 17 hod. na náměstí Piazza del Campo a kolem 19 hod. se připravuje start dostihu. Samotný dostih se jede na tři kola a trvá obvykle něco málo přes minutu. Žokejové jedou na neosedlaných koních. Zřejmě aby i diváci něco z této taškařice něco měli, hlavní rozhodčí dramatizuje start. Letos to trvalo asi 45 minut a podařilo se odstartovat až na devátý pokus. Časté jsou pády žokejů z koní v ostrých zatáčkách. Pokud jako první doběhne kůň bez žokeje, je považován za vítěze. Vítězná kontráda pak oslavuje několik dní v ulicích města. Má právo uspořádat bujarý večírek v kontrádě, která dostih prohrála, a to bez jakýchkoliv postihů. Letos v srpnu vyhrál les, ale bylo to napínavé, protože právě kůň bez jezdce doběhl téměř stejně.
Obyvatelé města patří do jedné z nich od narození až do smrti. Při procházce Sienou je podle znaků a vlajek na domech poznat, ve které kontrádě se právě nacházíte. Sousední kontrády jsou znepřátelené, vzdálenější spolupracují. Každá kontráda si vybírá svého žokeje, ale koně si losují až 3 dny před závodem. Dostih se běží na centrálním sienském náměstí Piazzo del Campo. Diváci mohou fandit ze středu náměstí, kolem kterého je vybudována závodní dráha. V den konání Palia proběhne v každé kontrádě požehnání svého koně a poté se připojí k velkému průvodu v historických kostýmech, s více než 600 účastníky, který prochází městem. Průvod přichází kolem 17 hod. na náměstí Piazza del Campo a kolem 19 hod. se připravuje start dostihu. Samotný dostih se jede na tři kola a trvá obvykle něco málo přes minutu. Žokejové jedou na neosedlaných koních. Zřejmě aby i diváci něco z této taškařice něco měli, hlavní rozhodčí dramatizuje start. Letos to trvalo asi 45 minut a podařilo se odstartovat až na devátý pokus. Časté jsou pády žokejů z koní v ostrých zatáčkách. Pokud jako první doběhne kůň bez žokeje, je považován za vítěze. Vítězná kontráda pak oslavuje několik dní v ulicích města. Má právo uspořádat bujarý večírek v kontrádě, která dostih prohrála, a to bez jakýchkoliv postihů. Letos v srpnu vyhrál les, ale bylo to napínavé, protože právě kůň bez jezdce doběhl téměř stejně.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře.