Toskánsko 2019 - 9. část

Den devátý: sobota 24. 8. 2019 Caorle – vracíme se na místo činu  

10 650 kroků, 480 km, 23 - 33˚C oblačno, větrno, bouřka, déšť, velmi teplo

Vstáváme před sedmou, po hygieně, snídani a dobalení posledních věcí vše nakládáme, loučíme se s domácími a před devátou vyrážíme směr FI–PI–LI (Firenze – Pisa – Livorno). Na Canale 5 každou půlhodinu ukazují provoz (traffico) na dálnicích v průšvihových úsecích, Boloňa zatím dobrý, no uvidíme. Přemýšleli jsme, že bychom se Boloni v sezoně raději vyhnuli a jeli nějakou oklikou, ale byla by to vždy velká zajížďka. Rozhodli jsme se tedy jet trasu Livorno – Florencie – Boloňa – Padova – Benátky. A dobře jsme udělali. Cestou se naposledy kocháme krásou toskánské krajiny. Přemlouvám manžela, ať tady něco koupíme …. Třeba támhle to, s cypřišovou alejí, vysokými piniemi, olivovým sadem i vinohradem … je to na kopečku, to nebude drahý! 

Potutelně se culí a kroutí hlavou, tak budu muset asi napsat Ježíškovi. Nakonec nejhorší cukatúra je na obchvatu kolem Florencie, nabíráme asi 50ti minutové zpoždění. Dost si za to mohou řidiči sami, často se jde z rychlosti kolem 130 na 0. Fešný policista v extra rychlým fáru si vytahuje ty největší zlobidla na krajnici. Z Apenin tentokrát moc nevidíme. Je to samý dlouhý tunel. Před Boloní si dáváme přestávku a pokračujeme dál. Jediný zádrhel je, že se na nás Siri vykašle a manžel málem odbočí na Miláno. Jinak hladký průběh, bylo kolem 12:30 hod.

I zpáteční cestu jsme rozdělili na dvě části a objednali jsme, zase přes Booking, ubytování kousek za Benátkami v Cessaltu. Po druhé hodině jsme na místě, mýtné je dnes z Bibbony do Cessalta celkem 28,60 €. I když je to blízko dálnice, je tady klid a moc pěkné ubytování v domečcích s klimatizací. Vše téměř nové, čisté, k dispozici balená voda, pečivo, marmeláda. 

Příjemná recepční nám vše vysvětlí a po krátkém vybalení už ujíždíme k moři. Koupání tentokrát v Jadranu máme naplánované na pro nás notoricky známém místě. Altanea je turistický resort mezi Caorle a Duna Verde. Preferuje rodiny s dětmi, my jsme sem jezdili moc rádi, byli jsme tady 11x. Pro vyžití rodiny s malými dětmi je to tady super, písečná pláž, mělké moře, pohodlné a dobře vybavené apartmány, výborná vybavenost pro sportovní vyžití, půjčovna všelijakých kol a vozítek, pár obchůdků, restaurace, kavárny, gelaterie, večerní zábava pro celou rodinu. Nejsou tady bary a diskotéky, dvakrát jsme tady zažili finále MS ve fotbale, kdy Itálie hrála o titul. Poprvé když s Francií vyhráli, oslavy trvaly chvilku a kolem půlnoci byl všude naprostý klid. Podruhé se Španělskem nebylo co slavit a klid byl od začátku.

Moře, ve srovnání s toskánským Ligurským kafíčkem, nám přišlo chladnější, zato lidu tu bylo nesrovnatelně méně a tak nebyl problém vybrat si pěkné místo na pláži. Po dostatečném vycachtání jsme odjeli užít si večerní Caorle.  

Jak jsme češtinu slyšeli naposled na benzince v Mikulově, tak jak v Altanei, tak i v Caorle nebyla o krajany nouze. Caorle také důvěrně známe a na večeři jdeme do naší oblíbené restaurace k Robertovi (da Roberto), jsme tady mezi prvními po 18 hod. Číšník pro komunikaci s námi zvolil cirkusácké esperanto, z angličtiny přešel do němčiny a zakončil italsky. Zašprechtili jsme si všichni. Děti a manžel si objednávají jako vždy pizzu, prý nejlepší v Itálii, a já si dávám salát. Přísady si mohu navolit, k listovému salátu si tedy objednám rajčata, černé olivy, krevety a buvolí mozzarellu z farmy. Zálivka jen olivový olej a balzamiko. Výborná Insalata da Roberto.  Po večeři se naše skupina rozdělí. Manžel s dětmi jdou zkusit štěstí do místní „dětské“ herny. Jednou za rok mají povoleno užít si na herních automatech, air hokej, basketbal a další u nás zakázané aktivity. Výhra je úžasných deset lízátek a dva hopíci. Ale děti se vyřádily dostatečně. Já se vydávám prohlédnout si nové i známe obchody s módou, kabelkami, botičkami a designovými domácími potřebami. Také investuji. I v tak turisticky profláknuté destinaci jako je Caorle se dají najít místa a kouty, které potěší oko, srdce i žaludek. 

Svoji návštěvu končíme tradičně v Yogurterii La dolce vita, která se specializuje na mražený jogurt v uzoučké uličce Calle Lunga 15. Dáváme si mražený jogurt s ovocnou omáčkou a čerstvým ovocem za 2,50 €. Syn si u sympatické paní prodavačky objednal rolovanou zmrzlinu, kterou zná z YouTube a je také nadmíru spokojený. 

Na zpáteční cestě k autu polemizujeme, zda bychom chtěli být v porotě soutěže o nejlepší gelato v Itálii. Děti by chtěly, pro mě by to bylo peklo. Jak může někdo zodpovědně vybrat tu nejlepší zmrzlinu z excelentních?

Unaveni, ale maximálně spokojeni jdeme spát a ráno po 9. hodině v pohodě vyrážíme domů. Mýtné z Cessalta do Tarvisia je 14 €. Celkem jsme ujeli 3 429 km.

    

A jen tak mimochodem: Jak dopadlo naše soukromé mistrovství Itálie? Nejlepší pistáciovou měl určitě Dondoli v San Gimignanu. Sázka na jistotu je vždy Mela Verde (zelené jablko), bývá míň často, ale nezklame. Překvapivě výborná byla ananasová v Sirmione i melounová (z oranžového melounu Cantaloupe) v Bolgheri. Mně hodně chutnala smetanová Tiamo Bolgheri.