Podzimní Krakov - 2. část

neděle 29. 9. 2019, 9 580 kroků, 325 km, 21˚C jasno až polojasno, větrno

Druhý den jsme zkusili znovu zaparkovat na střeše Galerie a po složité motanici, která jako objížďka byla značená jen zpočátku, jsme se konečně vyhrabali na střešní parkoviště. Za čtyři hodiny jsme platili 12 PLN. Pokud chcete využít WC v Galerii, je bezplatné, jen kapacitně nedostatečné, takže počítejte s dlouhými frontami na dámy i pány. Prohlédli jsme si některé obchody, které v Brně nejsou (Zara Home, Oysho, Claire´s, M. Dutti) a polské speciálky. Nic zvláštního jsme ale neobjevili a tak jsme se vydali opět do historického centra.

Tentokrát jsme to vzali kolem největšího krakovského divadla Teatr J. Slowackiego, ulicí Szpitalna až na Maly Rynek. Tady byla spousta stánků s polskými specialitami a výrobky.

  

Rozhodli jsme se, že se sem ještě později vrátíme na občerstvení a přešli jsme na Hlavní náměstí, kde jsme si prohlédli nabídku v tržnici Sukiennice, kterou jsme včera vynechali. Následně jsme vyšli pravým dolním rohem náměstí ul. sw. Anny k budovám Jagellonské univerzity - Collegium Maius Uniwersytetu Jagiellońskiego. 

Tato univerzita je po pražské Karlově druhá nejstarší ve střední Evropě. Výuka na univerzitě byla zahájena roku 1367 na třech fakultách – fakulta svobodných studií, lékařská fakulta a právnická fakulta. Největší rozvoj nastal v 15. a 16. století, rozšiřoval se počet fakult, na astronomické studoval např. Mikuláš Koperník. Je to několik budov v centru Krakova, většinou v gotickém stylu z červených cihel. Prohlídky interiéru jsou možné pouze s průvodcem. Nádvoří bylo v neděli uzavřeno a tak jsme si alespoň prohlédli profesorskou zahradu na ulici Jagiellońska. V zahradě je několik vědeckých předmětů a tabule týkající se události z roku 1939, kdy zde bylo shromážděno německými nacionálními socialisty 183 profesorů a vědeckých pracovníků krakovských vysokých škol a posláno do koncentračních táborů. 

Na zpáteční cestě jsme v čokoládovně Wedel nakoupili dárky a na Malém rynku slibované občerstvení. Zapiekanki byly výborné. 

Z Krakova jsme odjížděli po 14. hodině a i touto dobou byl provoz silný a na první mýtnici jsme se ve frontě zdrželi asi půl hodiny.  
Krakov se nám líbil a určitě je dobré jej navštívit, prohlédnout si jeho historické centrum, poznat sympatické obyvatele a ochutnat vynikající čokoládu a místní speciality. My jsme už nestihli část Kazimierz, židovskou část města, Schindlerovu továrnu a prohlédnout si v muzeu Czartoryskich da Vinciho Dámu s hranostajem. Dobrý důvod k příští návštěvě. 

  

A jen tak mimochodem: Ceny jsou v Polsku pro nás příznivé. Benzín stojí do 30 Kč za litr, jídlo v restauraci vyjde asi tak stejně, jídlo s sebou je levnější než u nás. Domluvili jsme se všude bez problémů. Kde jsme nenašli společné česko-slovensko-polské slovo, angličtina to zachránila. Děti milovaly vyslovování polských číslovek a syn se mohl potrhat smíchy v prodejně s telefony, kde visela obří cedule s nápisem „Szukać telefonu?“ (Hledáte telefon?). Živě si vzpomínám na večeři s polskými kolegy, kdy jsme se prochechtali až k půlnoci. Tak, jak nám připadnou některé polské výrazy směšné, Poláci z nás mají srandu taky.