Toskánsko 2019 - 5. část

Den pátý: úterý 20. 8. 2019 Sado maso Vada            

34 km, 33 - 37˚C hic

Pro náš druhý plážový den jsme zvolili opačnou strategii. Dopoledne jsme se koupali v „našem“ bazénu a po brzkém obědu jsme vyjeli směrem na Cecinu, na vyhlášenou pláž Vada. Příjemná změna, tedy aspoň jsme si to mysleli. Zaparkovali jsme blízko pláže, dokonce pod stromy, celý den za 5 €, odpoledne za 3 €. Prošli jsme mezi písečnými dunami a hned u budovy plážové restaurace jsme uviděli tu hrůzu. V přilehlé části, kde byla placená lehátka se slunečníky, bylo tak těsno a narváno, že i my otrlí turisté ze severu Itálie jsme jen zírali. A všechno to štěbetalo italsky.

No, museli jsme notně poodejít do neplacené části a pracně najít 4 m² na naše ležení. Masakr. Naštěstí Italky zřejmě soutěžily o titul Miss Pipigril, protože se snažily ze své už téměř černé pokožky udělat ještě černější a v moři téměř nikdo nebyl. Koupání jsme si opravdu užili. Moře je tady dlouho mělké, teplota kafíčková, jemný světlý písek, na konci užší pláže písečné duny. Nebýt toho návalu, fakt paráda. Dokonce jsem potom někde zahlídla noviny s nadpisem, že se návštěvnost této pláže bude korigovat, chápu proč.

  

Tyto fotky jsou z 18 hod.

A jen tak mimochodem: Italky (samo, že i Italové) se mně VŽDYCKY moc líbily. Byly štíhlé, snědé, elegantní, oblečené většinou do tmavě modré. Hodně se změnilo, setkání s nimi bylo zklamání. Italku oblečenou do tmavě modré jsem neviděla ani jednu. Jen, pro ně do ne moc lichotivé, černé. Taky jsou macatější a styl taková ta solárková šťabajzna posedlá sluněním. Co nás překvapilo ještě víc než vzhled, bylo jejich chování. Chladné, neusmějí se, nejsou přátelské, vteřinu nezaváhají, pokud mají šanci kohokoliv a kdekoliv předběhnout. Ve frontě na WC, ve frontě na lístky do muzea, můžou se přerazit, aby ukořistily poslední vozík do supermarketu. Tvářily se divně, když jsem se na ně usmála, poděkovala a pozdravila. Tomu nerozumím a doufám, že jsem měla jen smůlu na jedince.