Letos jsem si umotala hned čtyři adventní věnce a možná ještě nějaký přibude. "Věncování" je pro mne radost i relax, tak proč se nepotěšit a neodpočinout si hned čtyřikrát. Tentokrát jsou všechny přírodní s kouzelně nostalgickými dekoracemi.
Jídelní stůl je středobod rodiny a adventní věnec se čtyřmi svícemi nesmí chybět. Ten náš má dominantní zelené svíce, voní různými chvojkami i eukalyptem, nese stopy vínově červené. Těší nás s každým novým plamínkem odpočítávat adventní čas.
Jídelnu zdobí i věnec na dveřích, do kterého jsem umotala vzpomínku na zimy, kdy sníh křupal pod nohama, povozy cinkaly rolničkami a Popelka byla moje Nejka.
Příležitost zdobit chodbu dostal i loňský věnec, kterého mně bylo líto nechat zahálet.
Vchod vítá návštěvy zimní atmosférou, kterou doplnil ledově hvězdný věnec.
Halu jsem ozdobila velkým nostalgickým věncem s kouzelnými dekoracemi. Barevně doplňuje ostatní výzdobu, kterou mám letos klidnou tak, jak by měl advent být.
A jen tak mimochodem: Dům jsem už na čtyři adventní týdny připravila. Zbývá dokončit pár maličkostí, zavonět cukrovím, zabalit dárky. Jen času bych, jako obvykle, potřebovala dvakrát tolik.
