Letošní mimořádně chladný a mrazivý květen zpomalil vývoj zahrady. Při srovnání s loňskými fotkami toho kvete míň a zpoždění je znát v každého koutu zahrady. Dobrá zpráva je, že na rozdíl od loňska mrazíky tentokrát neudělaly žádné škody.
Jako každé jaro jsem i letos přesazovala to, čemu se jinde nedařilo nebo co se mně na stávajícím místě přestalo líbit. Rýč byl můj věrný průvodce dubnem i květnem. Dost jsem pobavila manžela, když jsem v pátek večer prohlásila, že už mám hotovo a jsem spokojená. V sobotu jsem si to šla prohlédnout a objevila jsem asi dvacet dalších kytek, které nutně potřebovaly přesadit. O zábavu bylo postaráno.
Z gruntu jsem nic nepředělávala, jen bylo třeba zlikvidovat housenkami zničené buxusy a volná místa osadit něčím trvanlivějším. Přesadila jsem sem pieris z květináče, který mu už byl malý i pár velkých trvalek. Dokoupila jsem blýskavku a růžovou hortenzii Annabelle. Už se těším na květy.
Trvalek mám dost z předešlých let a pěkně se rozrůstají. Jen kdyby jim dali pokoj slimáci a lalokonosci. Statečně bojuji hlísticemi a sběrem. Trvalky se mně už začínají odměňovat svými květy.
Květy se chlubí i na jaře kvetoucí keře. Dřín si letos po loňské lavině květů dává pauzu, ale zdatně jej zastupují tavolníky, kalina, dřevitá pivoňka i rododendron.
Zahanbit se nedají klematisy s vistárií.
Téměř celý květen mne na zahradě vítala jarní květena.
Mám ráda zákoutí, která právě nehýří barevnými květy, ale i tak stojí za obdivné zastavení.
Kus práce jsme odvedli i v užitkové části zahrady a skleníku. Nejsme velcí sedláci, ale bez ranných brambor a rajčat plných chuti z vlastní sklizně si už léto snad ani nedovedeme představit. Překvapují mě jahody, mají nasazeno k nevídané úrodě a už se začínají červenat.
A jen tak mimochodem: Jako správný zpravodajský kanál přináším zvířátko na konec. Jakmile se jde fotit, náš model je v pohotovosti.
