A jen tak mimochodem...: Vietri s keramickou duší

Vietri sul Mare je první (anebo) poslední městečko Amalfitánského pobřeží. Toto nejvýchodněji položené letovisko leží v bezprostřední blízkosti velkého přístavního města Salerno a často se bere jako jeho předměstí. Je klidnější než Amalfi nebo Positano a k návštěvě nás přilákala autentická atmosféra, nádherné výhledy a keramická duše celého města.

Vrátím se den před Amalfi, kdy jsme z Matery zamířili do Kampánie a na Amalfitánské pobřeží. Kopcovitá krajina Basilicaty je plná krásných výhledů. Na kopce, jejichž vrcholky jsou posety bílými domky, na stráně osázené olivovníky, na pískovcové skály s hlubokými roklemi, které spojují vysoké mosty. Už cesta je zážitek.

Překonali jsme Apeniny a sjeli k přímořskému Salernu. Měli jsme v plánu napřed se ubytovat v Cavě a do Vietri se vydat jednu stanici vlakem. K Vietri jsme se ale blížili o dvě hodiny dřív, než bylo v plánu, a ubytování ještě nebylo připravené. Rychle jsme s Ondrou vygooglili dvě parkovací varianty a rozhodli se napřed pro Vietri a pak odjet na ubytování. A začala sranda...

Silnice SS163 Amalfitana vede z Vietri do Positana.

O jihoitalském stylu dopravy i silnici SS163 Amalfitaně jsem už psala, tak jen pár postřehů z Vietri. Musím zdůraznit, že řízení auta tady v žádném případě není pro začátečníky! I zkušený řidič se tu zapotí a vystresuje. V sezóně je tady hodně plno a každý si jede jak uzná za vhodné. Ve Vietri jsou jen dvě stěžejní křižovatky, ale projet je není úplně brnkačka. Hlavní silnice a přednosti nikdo nedodržuje, takže pozor, když konečně vjedete do křižovatky. A pozor podruhé, protože v ten moment máte skútr zleva i zprava.

Při příjezdu do Vietri jsme pohrdli volným parkováním u nádraží a jeli do městečka zaparkovat do parkovacího domu. Když jsme se k němu blížili, minuli jsme odbočku a už jsme se řítili po Amalfitaně směr Amalfi. Jak to šlo, otočili jsme se a vrátili. Odbočku už jsme trefili, ale... parkovací dům jsme nenašli, protože tam nikdy žádný nebyl 😉. Google kecal.

Místo něho tam byl prudký svah s uzoučkou serpentinovou silnicí, občas někde stálo auto a všude visely cedule, že parkovat tady mohou jen místní a turisti jen 1,5 hodiny. Otočit se šlo až úplně dole, čehož jsme využili a jeli zpět do kopce. Uprostřed serpentin se motal a otáčel Ital. Zatroubil na nás a téměř nám nacouval do boku auta. Manžel na něho taky důrazně zatroubil a tím zachránil auto.

Vjezd do "parkovacího domu".

Rádi jsme se vrátili k nádraží a zaparkovali na jednom z posledních míst. Bylo to trochu dál od centra, z kopce do kopce, chodníky tu ještě neobjevili, takže jsme se za nepřetržitého troubení motali po silnici, ale výhledy z parkoviště byly parádní.

Vietri je malé městečko, proslulé výrobou tradiční amalfitánské keramiky, která se zde vyrábí už od 15. století. Barevná majolika zdobí fasády domů, lavičky, chodníky, fontány a vytváří tak mimořádnou atmosféru. Místní keramika je tak slavná, že se často označuje jako "vieterská" a žádný návštěvník ji nemůže přehlédnout.

Z nádraží na kopci jsme sešli do městečka a hned jsme se ocitli na hlavní ulici Corso Umberto I. Je to frekventovaná ulice pro pěší, kde je jeden obchod s keramikou vedle druhého.

Nabízí tradiční keramiku s motivem citronů, slunečnic a mořské tématiky. Nejde přehlédnout keramické oslíky, místní symbol, kteří po staletí pomáhali s nákladem v úzkých amalfitánských uličkách.

Po krátké obhlídce zjišťuji, že to nebude můj šálek kávy. Keramika je na můj vkus moc barevná, moc turistická, bez půvabu a variability. Takže tentokrát odcházím s prázdnou.

Cestou po Vietri nacházíme zajímavá místa s nádhernými výhledy na městečko a moře. Stačí odbočit z hlavní ulice a objevíme úzká kamenná schodiště, starobylé obchůdky, malé kapličky, barevné mozaiky,...

Ceramica Pinto je historická rodinná dílna a výrobna založená v roce 1850. Moc se mně líbil příběh, který vyprávěla fasáda domu.

Ceramica Solimene

Architektonická ikona města - keramická továrna Solimene - je nepřehlédnutelná. Fasádu největšího a nejslavnějšího výrobce keramiky v regionu zdobí tisíce barevných keramických válců. Najdete ji na Via Madonna degli Angeli 7.

Naše kroky vedly do protilehlého veřejného parku Villa Comunale, který by návštěvníci neměli vynechat. Kromě vyhlídkových teras na Amalfitánské pobřeží tu lze obdivovat bohatou keramickou výzdobu.

Mozaiky zdobí lavičky, sloupy, zábradlí. Keramické motivy zobrazují místní krajinu, mořské scény, rybáře, mytologické postavy a symboly Kampánie. Zdobí skoro každou uličku nebo zákoutí města.

Katedrála San Giovanni Battista

Vystoupali jsme až k dominantě města, ke kostelu svatého Jana Křtitele, patrona města, s typickou majolikovou kopulí, patřící k symbolům Amalfitánského pobřeží. Kostel z 10. století byl zničen saracény, několikrát zrekonstruován až do dnešní barokní podoby.

Kopule kostela a zvonice je viditelná z mnoha míst ve městě. Střechu pokrývají jasně žluté, zelené a modré dlaždice, typické k výzdobě kostelů na pobřeží Amalfi.

Toulání uličkami Vietri nás přivedlo k dlouhatánskému úzkému schodišti, které, jak jsme věřili, nás dovede na pobřeží Tyrhénského moře. Občas jsme museli vyslat spojku, aby zjistila, jestli schody nekončí u někoho na dvorku, ale po zdolání asi tisíce schodů jsme se skutečně ocitli u moře.

Podél pobřeží jsou rozesety rybářské domky a taverny s výhledem na moře. Zpočátku je pobřeží skalnaté s výhledem na skalní útvar Dva bratři. Obloha se začínala zatahovat, ale teplo bylo stále velké.

Dlouho jsme čekali s připraveným foťákem, jestli kluk skočí a až jsme to vzdali, kluk skutečně hópnul.

Uprostřed nábřeží jsou dvě široké pláže s délkou kolem 350 metrů. Jsou to největší pláže na pobřeží Amalfi. Obě pláže pokrývá zpočátku jemný černý písek, který směrem k vodě přechází v malé oblázky. Vstup do vody je velmi strmý.

Podél pláží je pěkná promenáda s několika restauracemi a plážovými bary.

V jednom z nich jsme se posilnili na zpáteční cestu a vydali se strmým kopcem zpět do centra. Odměnou nám byly pěkné výhledy.

Nakoupili jsme nějaké suvenýry a vydali se zpět k parkovišti. To už byla obloha před noční bouřkou pěkně zamračená.

Pokud bych plánovala návštěvu pobřeží Amafi znovu, určitě bych Vietri sul Mare do programu zařadila. Vidět město plné keramické výzdoby se hned tak nevidí, není tady tolik turistů jako v Amalfi a pobřeží se zažije z trochu jiné perspektivy.

Ubytování:

Ubytování jsme měli objednané ve vedlejším městečku Cava de´Tirreni, které je s Vietri skoro spojené. Zrekonstruovaný apartmán v historickém domě měl všechno, co jsme potřebovali. Jediná vada byla absence parkovacího místa, které jsme museli řešit odstavením auta na dva dny na veřejném a placeném parkovišti. Tím se pobyt dost prodražil. Apartmán najdete tady.

A jen tak mimochodem: Patříme k turistům, kteří si z dovolené dovezou víc potravin, než s jakými tam odjedou. Z Itálie se nedá odjet bez jedlých suvenýrů a dárků. Z každého regionu, který jsme navštívili, od Boloně po Amalfi, jsme si něco dobrého dovezli.