Můj kapslový šatník

Blíží se doba, kdy budu ze skříně uklízet teplé svetry a vlněné kalhoty, aby uvolnily místo vzdušným šatům a topům s krátkým rukávem. Předjaří je ideální čas na úklid skříně, přehodnocení a doplnění šatníku. Až bude pěkné počasí a spousta práce na zahradě, stěží se mně bude chtít hrabat se ve skříni. Už nějaký čas nosím v hlavě myšlenku na nové uspořádání šatníku, která by byla přehledná, kombinovatelná a zjednodušovala mně život.  

Všude je teď plno článků o kapslovém či kapsulovém šatníku. Se zájmem jsem si jich pár přečetla, ale nějak jsem v nich neobjevila nic nového. Mít sedm základních kousků jako jsou elegantní černé kalhoty, džíny, malé černé šaty, pouzdrová sukně, bílé tričko, bílá košile a kožený křivák není špatné, ale ruku na srdce, která z nás by s tím vystačila. Asi žádná a tak se sedm kousků postupně rozrostlo na sedm kufrů a kouzlo kapsle zmizelo.

 

Nicméně mít nadčasové kvalitní kousky v dobře kombinovatelných barvách je první krok k úspěchu. K takovému základu je pak jednoduché kombinovat v každé roční době ostatní trendově a barevně.

Dále je třeba ujasnit si, co vlastně potřebuji a užiji. Já nejvíc času strávím v kanceláři, takže ocením pohodlné pracovně – elegantní kousky v nemačkavé úpravě. Na nákupy, na kávu s kamarádkou nebo na výlety či dovolenou užiji neformální, ale přesto slušivé a dobře padnoucí oblečení. Můj dokonalý šatník bude tedy složen z kousků oblečení těchto dvou skupin, které se mohou klidně i prolínat. Oblečení na doma a na zahradu nepočítám, tam vítězí pohodlnost a snadná údržba.  

Nevím, jestli existuje nějaký univerzální návod, jak se s šatní skříní vypořádat, ale já to dělám takto:

K vytřídění šatníku musím mít náladu. Nemá cenu se trápit před skříní, vidět se v kině a bleskově vyházet jen pár triček.

Celou akci si rozdělím alespoň na dva dny – třeba na dvě sobotní odpoledne. Pokud chci, aby to celé mělo smysl a nebylo to úmorné, musím tomu věnovat čas. Udělat jen základ a nad zbytkem mávnout rukou, že je to tak dobré nebo to udělám někdy jindy, by sice šlo, ale já chci opravdovou změnu.  

Některé věci, u kterých si nejsem jistá, jestli mně ještě dobře sedí, vyzkouším a rozhodnu o jejich dalším osudu. Nechám si to, co je v pořádku, dobře sedí, sluší mně a dá se kombinovat. To, co vyřadím, buď prodám v internetovém bazaru nebo věnuji potřebným. To, co zůstane, si rozdělím do tří skupin - kapslí.  

Základní kapsle

Do základu patří basic kousky v černé, tmavě modré, denimové, hnědé, béžové a khaki zelené barvě. Tento základ je na jaro a podzim. Letní základní kapsle bude světlejší a vzdušnější, zimní zase temnější a teplejší. V této kapsli budou:

1. Kalhoty do práce, džíny, plátěné kalhoty a úpletové kalhoty v normální i zkrácené délce

3/4 široké béžové kalhoty, "slušnější" tmavé džíny, černé džíny a volnočasové pohodlné džíny. 

Tmavě modré nemačkavé kalhoty do práce a troje úpletové kalhoty - takové lepší "tepláky" na běžné nošení.

2. Sukně plátěné, denimové, plizované - v rozšířeném střihu, který mé postavě hrušky sluší nejvíc

Sklady a plisé.

Khaki a denim - univerzální a nadčasové.

3. Saka a kostým. Tmavý kostým se hodí nejen do práce, světlé sako doplní i letní šaty a kárované sako je jaro - podzimní klasika.

Světlé a kostičkované sako.

Antracitový kostým s vyštíhlenou siluetou.

4. Neutrální univerzální šaty a overal se hodí do práce, na schůzku i malou společenskou akci.

Doplňky k overalu i šatům volím podle situace. Dnes elegantně nebo sportovně? 

Hotovo.

Doplňková kapsle

Druhá část obsahuje kousky, které doplní ty základní - bude stále barevně tlumená, kvalitní a nadčasová. Do šatníku pustím proužky, květy i abstraktní vzory. Přidám ale i univerzální bílé a černé košile a trička. 

Černá, bílá, černobílá.

Velká kombinovatelnost je podmínkou.

Doplňková kapsle je hlavně o tunikách, kardiganech,...

tričkách a...

svetřících.

Trendy kapsle

Třetí a zatím poslední kapsle hýří barvami a vzory, které jsou právě trendy a navíc mně sluší. Jsem tmavovláska, zimní typ a sluší mně výrazné a jasné barvy. Mám své oblíbené barevné okruhy a těmi doplňuji neutrální kousky.

Žlutá trendy kapsle.

Zelná trendy kapsle.

Bordó trendy kapsle.

A ještě trochu červené.

Takto mně to vyhovuje a s výsledkem jsem spokojená. Větu "Nemám co na sebe." ode mne manžel neslyšel. S kvalitním a variabilním základem je pak radost pracovat.

Když jsem byla v tom úklidu, probrala jsem to kompletně a na pár postřehů a tipů se koukneme ještě příště.

A jen tak mimochodem: V tomto příspěvku jsem použila starší kousky z mé skříně, které aktuálně v obchodech nejspíš nenajdete. Snažím se vybírat kvalitní oblečení, které nějaký ten rok vydrží a prací cyklus není příliš znatelný. Výrobce neuvádím, najdete je určitě u mých starších příspěvků. Nakupuji u Tatuum, Esprit, s. Oliver, Marc O´Polo, Marks&Spencer, Zara, Intimissimi, Lindex, Gant, Tom Tailor, Mango a spoustu toho mám z malých butiků v našem městě. 

Knižní čtvrtek

Už to snad ani není pravda. Když si vzpomenu na socialistická čtvrteční rána, kdy jsme stávali dlouhé fronty před knihkupectvím a doufali, že se na nás dostane aspoň jeden exemplář vysněné nové a voňavé knihy. Na ten obrovský rozdíl si vzpomenu téměř pokaždé, když nyní vejdu do jakéhokoliv knihkupectví a vidím tam ty komíny nádherných knih. Trauma je jiné. Kde na všechny vzít peníze, místo a čas na přečtení. Které mne zaujaly natolik, že se mnou odešly domů?

Floristické knihy s názornými ukázkami postupů květinových aranžmá, dekorací a věnců. Zkušené floristky představují své nápady krok za krokem od jara až do Vánoc.

Zahradní knihy o rostlinách, zahradách a všeho co se točí kolem nich. Můj oblíbený britský zahradník Monty Don provádí zahradním rokem a svou anglickou zahradou. Bohužel jen slovensky, v češtině kniha zatím nevyšla. Letos bych se chtěla více věnovat pěstování květin k řezu a kniha Zahrada do vázy je výbornou "kuchařkou" jak na to.

Kuchařku, vlastně spíš pekařku Buchty po ránu Terezy Bebarové a Josefa Maršálka jsem si přála k narozeninám. Obsahuje základní jednoduché i složitější recepty na pečivo a dezerty, včetně cenných rad a vychytávek pana Josefa.

Poezie od mých oblíbených brněnský básníků - Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela není nikdy dost. Nyní jsem zásobena víc než slušně. 

A jen tak mimochodem: Beletrii zastupují dvě knihy, které jsem našla pod stromečkem. K těm jsem se ještě nedostala, takže referovat nemůžu, ale podle anotací by mohly být zajímavé.

 

Můj první Grekson

O Greksony (z hantecu přeloženo: Řeky) v Brně nikdy nebyla nouze. Po druhé světové válce právě tady našli své útočiště řečtí uprchlíci, utíkající ze své krásné země před občanskou válkou. Svého času málokterá brněnská třída neměla v lavici Řeka - zdravím mého spolužáka Pavla xxxxsidise. 

V Brně bylo a dodnes je několik výborných řeckých restaurací, které provozují potomci řeckých imigrantů. V jedné takové brněnské taverně jsme s manželem na počátku našeho vztahu ochutnali řecký chléb a byla to láska na první kousnutí. Dodnes na něj vzpomínáme. Naše řecké dovolené se nesly v duchu ochutnávek místního chleba... a oliv, tzatziků, fety a mohla bych pokračovat ještě dlouho. Nám tady prostě chutná. 

V únoru jsme ochutnali chléb z první řecké pekárny Mama Stella a vzpomínky se vrátily. Pak už to byl jen krok k upečení svého prvního řeckého chleba. Jak už to tak bývá, co vesnice, to jiný recept, ale mne zaujal jeden netypický místní pekař a jeho chléb jsem upekla. Inspirativní video najdete tady. Nejspíš jsem doma vytvořila novou návykovou linku a věřte, že po vytažení chleba z trouby mně bylo tak moc líto, že mě nevidí mí pekařští prarodiče. Děda i babička by měli radost.

Řecký venkovský chléb - Choriatiko Psomi Ελληνικό χωριάτικο ψωμί

400 g vody
1 PL olivového oleje     

500 g hladké mouky

5 g soli

9 g suchého droždí

Můžete postupovat podle návodu na videu, není to nic složitého. Já jsem všechny ingredience vložila do domácí pekárny a po návratu z nákupu jsem měla hotové těsto. To jsem přenesla na dost pomoučený vál. Těsto je řídké, ale chce to vydržet s nervy a jen zapracovat mouku z podsypání, další už nepřidávat. Cukrářskou kartou jsem okraje těsta odlepovala a vkládala je do středu. Vytvořila jsem bochánek, který jsem přikryla velkou mísou a nechala půl hodiny kynout.

Pak jsem těsto přeložila napůl a ještě napůl a stejným způsobem za pomoci karty jsem vyrobila nový bochánek. Ten jsem přenesla na pečící papír a pod miskou nechala znovu půl hodinu kynout. Současně jsem zapnula troubu na horní a dolní ohřev na 200°C a vložila tam na půl hodiny nahřát litinový pekáč i s poklicí. Může se použít i ohnivzdorná mísa nebo cokoliv jiného, co má poklici a může přijít do trouby.

Vykynutý bochánek jsem přes sítko posypala moukou a rukama pohladila tak, aby byla mouka po celé ploše. Kuchyňským provázkem jsem naznačila kříž a šlo se řezat. Mně se vzor dělá nejlépe obyčejnou žiletkou, ale můžete zkusit i ostrý nůž. Řezy ve tvaru stromečku jsem vedla pod sebou, asi centimetr od středu. Hotové řezbářské dílo jsem přesunula i s papírem do právě vytaženého horkého hrnce. Poupravila jsem bochník i papír, přikryla poklicí a pekla na 200°C 40 minut.

Po vytažení jsem hrnec odkryla, udělali jsme s manželem óóó, bochník i s papírem jsem přenesla na plech a takto pekla při stejné teplotě ještě dalších 20 minut. Po upečení jsem mašlovačkou "odmetla" přebytečnou mouku a nechala na mřížce vychladnout.

Óóó.

Chvíle napětí.

Povedl se, neprasknul.

A jen tak mimochodem: Ke křupavému a měkoučkému chlebu jsme měli k večeři naši oblíbenou zeleninu se schovanými volskými oky. Recept najdete  tady.

Hruškové koláče

Od sestry jsem si přivezla dvě kila sladkých hrušek a s nadšením jsem začala vybírat recepty. Sáhla jsem do svého archivu a vybrala dva moučníky s podobnou přípravou, ale různým výsledkem.

 

Hruškový chlebíček "na stojáka"

 

100 g krupicového cukru

1 ks celé skořice 

5 kuliček nového koření

1 ks badyánu

šťáva z jednoho citronu

4 hrušky 

Těsto:

40 g másla

100 g krupicového cukru

2 vejce

1 ČL vanilkového extraktu

200 ml smetany 30 %

125 g mletých mandlí

60 g hladké špaldové mouky

půl balíčku kypřícího prášku do pečiva

máslo na vymazání formy

plátky mandlí na posypání

Oloupané hrušky na spodní straně seříznu do roviny, aby pěkně stály ve formě. Vložím je do kastrolku, zaliji vodou, přidám cukr, koření s citronovou šťávou a vařím na mírném ohni do změknutí. Vyzkouším špejlí a jakmile jsou měkké, jdou ven, aby se nerozvařily. Nechám je vystydnout.

V míse prošlehám máslo s cukrem. Postupně přidám vejce, vanilku, smetanu, mleté mandle, mouku a kypřící prášek. Těsto naliji do vymazané chlebíčkové formy, ale jen do poloviny. Rozmístím hrušky "na stojáka" a zbylé těsto naliji kolem hrušek. Posypu mandlovými plátky a peču na 170°C asi 40 minut. Než vytáhnu z trouby, vyzkouším špejlí.

Tento krásný hrníček mně přivezla Magdalenka z olomouckého Háemka. Říkáme mu hrníček s růžovou tanečnicí. Ti, kterým děti vyrostly na Dádě a Princezně, která ráčkovala, chápou 😊.

Manžel: "Bude to epesní?" 😀 
Já: "No, jestli ne, tak to hodím slepicím."
Ochutnal. 
Já: "Tak co, je to epesní?"
Manžel: "Hmmm, jestli to budeš vyhazovat, tak jdu chytat."

A jen tak mimochodem: Pokud se vám první recept zdá zdlouhavý, tento druhý je hotový raz - dva.

Rychlý hruškový koláč

 

Suchá část:

150 g hladké mouky špaldové nebo obyčejné

1 ČL kypřícího prášku do pečiva

špetka soli

80 g mletých ořechů

Mokrá část:

80 g másla

50 g krupicového cukru

60 g třtinového cukru

60 g medu

1 vejce

1 žloutek

120 ml mléka

1 ČL vanilkového extraktu

3 hrušky

V míse prošlehám změklé máslo s cukry a polovinou medu. Jakmile je hmota pěkně nadýchaná, postupně přišlehám vejce, žloutek, mléko a extrakt. Do mokré části přidám ingredience suché části, které jsem promíchala v jiné míse. Těsto naliji do vymazané a vysypané koláčové formy a pokladu měsíčky hrušek i se slupkou. Hrušky se mohou třeba jen nakrájet na kostičky a vmíchat do těsta. 

 

Peču ve vyhřáté troubě na 180°C asi 45 minut. Ještě horký koláč potřu zbytkem rozpuštěného medu a po vychladnutí podávám.