Zimní slunce

Každý pátek si lámu hlavu s víkendovým jídelníčkem. Z rodiny nic použitelného nedostanu, a tak nezbývá než popřemýšlet sama. O svátcích jsem chtěla péct tento vánoční strom, jenže se na něj nedostalo. Rodině moc chutnal, ale péct v lednu vánoční strom? To je jako objevit ve skříni zapomenutý dárek. Slunečních paprsků v minulém mrazivém týdnu bylo dost, tak to bude zimní slunce. Vypadá to složitě, ale opak je pravdou. Chutnalo moc, zapadlo dřív, než stačilo vychladnout.  

Kynuté zimní slunce

300 ml mléka
200 ml oleje

500 g hladké mouky

2 PL cukru

1 ČL soli, ale klidně přisolte

1 kostka droždí

rajčatová omáčka na pizzu 

šunka

Gouda nebo podobný sýr

sůl, slunečnicová a sezamová semínka

vejce na potření

Univerzální těsto připraví domácí pekárna, nakyne moc pěkně a dobře se s ním pracuje. Na pečící papír si nakreslím kruh o průměru asi 30 cm. Mně v tom pomohl skleněný poklop, můžete použít mísu či koláčovou formu.

Potom na pomoučeném vále těsto krátce propracuji a rozdělím na dvě stejné části. Jednu přenesu na papír a rozválím na kruh podle šablony. Okraj potřu rozšlehaným vejcem. Do středu kruhu přijde rajčatová omáčka, plátky šunky a sýra. 

Na vále si rozválím a poklopem "vyříznu" druhou placku a pomocí válečku přenesu na tu první. Přimáčknu okraje k sobě. Doprostřed položím hrnek nebo něco podobného a těsto ostrým nožem rozříznu na čtvrtiny. Ty potom rozříznu na polovinu a ty pak ještě na dvě části. Každá čtvrtina tak bude mít čtyři paprsky.

A jdu motat. Každý paprsek otočím 3-4x, všechny ve stejném směru. 

Hrnek dám pryč a slunce pomažu rozšlehaným vajíčkem, střed vyplním slunečnicovými semínky, paprsky posypu sezamovými a celé ještě osolím. 

V tuto chvíli zapínám troubu na 190˚C a než se nahřeje, slunce ještě trochu nakyne. Peču asi 30 - 40 minut dozlatova. Strávníci si, po lehkém vychladnutí, trhají paprsky a ten největší hladovec dostane střed 😉.

A jen tak mimochodem: U nás vede tato varianta, ale fantazii se meze nekladou a dejte to, co máte rádi, třeba pesto s parmezánem, sýr s česnekem, nebo něco sladkého? 

Jednou jsem měla u tohoto těsta komentář, že se někomu nepovedlo. Přemýšlela jsem, čím by to mohlo být, ale nevím... mně se povede vždycky. Je to univerzální těsto na slané i sladké. Klidně by se mohlo dát míň droždí, stačilo by na toto množství mouky 3/4 kostičky. A víc přisolit. Důležité je hlídat si množství ingrediencí a na nic nezapomenout. 

Györ

Dnes budu cestovat v čase. Vrátím se do sluncem zalitých dnů konce loňského září a do Maďarska. O návštěvě lázní Lipot jsem psala tady. Prodloužený wellness víkend jsme si tam užili a rádi se zase někdy vrátíme. V pátek odpoledne jsme si udělali výlet do nedalekého krajského města Györ. A to si dnes společně prohlédneme. 

 

Náměstí Bécsi kapu tér a socha lovce.

 

Nebyla to má první návštěva. Kdysi v dávném komunistickém pravěku jsme sem jezdili celkem často. O to víc jsem byla zvědavá, jak se město změnilo. Chvíli mně trvalo než jsem se zorientovala, ale přineslo to nová neznámá místa a nakonec jsem poznávala i ta stará známá nároží, náměstí a uličky. Jen v pěkné a moderní úpravě. Město se vylouplo z městské šedi a příjemně nás překvapilo.  

 

Krásně upravené nábřeží řeky Ráby, která městem protéká.

 

Lázeňské město Györ je městem s největším množstvím významných památek v západním Maďarsku. Jedno z největších maďarských měst se může pochlubit kouzelným barokním městským jádrem, léčebnými termálními lázněmi, ale i průmyslovým centrem s výrobním závodem vozů Audi nebo motorů pro Lamborghini a Porsche. 

 

 

 

Parkovali jsme zdarma v NC Árkád a odsud jsme se vydali do nedalekého historického centra zažít jeho atmosféru. Barokní centrum je plné zrekonstruovaných památkově chráněných objektů a v páteční podvečer tady bylo velmi živo. V uvolněné atmosféře nadcházejícího víkendu se centrum stalo místem setkání skupin dětí, mladých lidí a spousty českých turistů 😊.

 

Náměstí Széchenyi tér, živé srdce města.

 

Mariánský sloup na náměstí Széchenyi tér.

Náměstí Széchenyi tér dominují věže jezuitského kostela sv. Ignáce z Loyoly. Barokní fasádu zdobí spolu s dalšími i socha sv. Jana Nepomuckého.

Známé litinové balkony.

Ztraceni v uličkách historického centra.

Bécsi kapu tér, krásné barokní náměstí s karmelitánským kostelem.

Děla u hradební zdi.

Katedrála Panny Marie.

Socha sv. Michaela u katedrály.

Nejhezčí barokní pomník města - socha Archy úmluvy.

 

Po celém centru města jsme nacházeli různé moderní sochy a sousoší. To se u nás moc často nevidí.

 

Sousoší Gergelyho Czuczora a Ányose Jedlika

Fontána sv. Jiřího.

Chlapec na lodi.

Kašna na náměstí Bécsi kapu tér.

Socha sv. Ladislava, uherského krále.

Výlet jsme ukončili večeří pod slunečníky na náměstí Széchenyi tér. Všechny okolní stolky mluvily česky, personál měl plné ruce práce, ale vše proběhlo v naprostém pořádku.  

A jen tak mimochodem: Určitě si řada z vás vzpomene na totalitní spanilé výpravy do Györu za nákupy a koupáním. Tedy hlavně za těmi nákupy, protože na rozdíl od československých obchodů se tady daly koupit rifle, síťovaná trička a třeba brýle "falkovky". Na tržnici na náměstí U Dunajské brány se odehrávaly ty největší nákupní orgie a byla jsem moc zvědavá, jak to tady vypadá dnes. 

 

Málem jsem to tady nepoznala. Dnes je náměstí moderně upraveno s farmářskými stánky.

Pozornost poutá čtyřmetrová otočná plastika. V čočce se zrcadlí panorama náměstí i jeho okolí.

Peču s celou zemí chlebíček

Ráda peču, zkouším nové recepty a ráda sleduji pořad Peče celá země. Český i slovenský. Obdivuji soutěžící nejen pro všechny ty krásné a chutné výtvory, ale hlavně pro schopnost to všechno zvládnout v časové limitu pod dohledem kamer. Ten stres není pro každého. Já bych nenamazala ani chleba s máslem. Soutěžní recepty se dají ze stránek soutěže vytisknout a každý si může vyzkoušet to, co ho zaujme. Já tentokrát zkusím chlebíček z prvního kola podle soutěžící Martiny.

Pomerančový chlebíček podle Martiny

300 g másla
280 g cukru - já jsem dala jen 200 g a nám to stačilo

300 g hladké mouky

6 vajec

200 ml pomerančové šťávy (ze dvou velkých pomerančů)

100 g kokosu

1 kypřící prášek do pečiva

1 ČL vanilkového extraktu

pomerančová kůra z jednoho pomeranče

200 g meruňkové marmelády

oproti receptu jsem ještě přidala asi 120 g nasekané čokolády

Na potření

120 g hořké čokolády

1 ČL olivového oleje

na ozdobu Tropická směs: kandované citrusy, sušené banány, kokosové chipsy

Máslo a cukr jsem třela do spojení a zašlehala vejce. Přidala jsem pomerančovou šťávu, kůru, extrakt, mouku, kokos a kypřící prášek. Jako poslední jsem vmíchala kousky čokolády. Těsto jsem vlila do vymazané chlebíčkové formy natřikrát. Na každou vrstvu jsem nanesla řídkou marmeládu. Pekla jsem na 175˚C asi 50 minut. Po vychladnutí jsem vyklopila a ozdobila. 

Čokoládu jsem rozpustila ve vodní lázni a přidala jsem lžíci oleje. Poleva se pak při krájení neláme. Posypala jsem tropickým ovocem. Od kolegyně jsem dostala mlýnky s kořením Kotányi na sladké dobroty. Na chlebíček jsem vyzkoušela Karamel a vanilka - je to jednoduché, stačí otáčením namlít na povrch.

A jen tak mimochodem: Jaké mám z chlebíčku dojmy? Je dobrý, voňavý, šťavnatý, určitě nějaký ten den vydrží a na toto období se pomerančová chuť hodí. Je tam hodně másla a cukru, takže nic pro ty, co si dali novoroční hubnoucí předsevzetí. Pro mě je tam zbytečná ta marmeláda. Kousky čokolády se podle mě k pomerančům hodí víc. Martina polévala chlebíček bílou čokoládou s jogurtem. Mně se víc líbila hořká čokoláda. Jogurt jsem měla v jogurtovači a ještě nebyl hotový, ale ráda někdy s čokoládou vyzkouším. Suma sumárum: jako sváteční, adventní nebo moučník pro návštěvu bych klidně upekla znovu.

Zimní módní inspirace 1

Poslední módní inspiraci mám na blogu v srpnu, od té doby je to bída. Není to nedostatkem nápadů, ale času. Už skoro rok mám v hlavě jeden nápad, ale je to náročnější projekt a čas pracuje proti mně. Ale je mně to líto, protože móda mě baví. Proto jsem si řekla, že když nestíhám velký módní speciál, udělám alespoň pár aktuálních inspiračních příspěvků. Dnes začíná zimní seriál s hlavní hrdinkou - vestou.

Vestu jsem koupila v místním butiku a jediné, co jsem vyčetla z visačky, je Made in Italy. Výrobce je neznámý, ale podobné vesty najdete určitě i jinde. Vesty jsou už nějaký pátek trendy. Krom toho, že zahřejí, dodají i jednobarevnému základu potřebný šmrnc. Nosí se pletené ve studentském stylu, ale i elegantní volné. A to je můj případ.

Vesta je vlastně taková chytrá horákyně. Na jedné boční straně sešitá jako vesta, na druhém boku je volná jako pončo. Skořicově hnědý úplet je z příjemného materiálu a střih se dobře vejde i pod kabát nebo bundu.

Kombinace s černou se přímo nabízela. K černým mrkváčovým džínám i pracovním kalhotám se hodí roláky i splývavá košilová halenka s elastanem.

Košilová halenka Sabatti i kalhoty z místního butiku.

 

Rolákový svetr i džíny Esprit.

Černý rolák Marks&Spencer, džíny Esprit.

Nebála bych se ani vzorovaných triček a světlejších barev. Určitě půjde se smetanovými a béžovými tóny, ale mě zaujala kombinace s bledě modrou. Doplněno různě modrými džíny a pokud potřebuji zateplit ještě víc, vrstvím. Pod rolák si oblékám tenoučká kašmírová trika s dlouhým rukávem.

Triko Takko, džíny Esprit.

Modrý rolák Mohito, džíny Tom Tailor.

Nová je jen vesta za pár stovek. Ostatní kousky vydala šatní skříň. Díky jednomu nováčkovi vytáhnu i zapomenuté kousky a spousta šik variant je na světě. A to mě baví.

Rolák i kalhoty z místního butiku.

Hnědé Solo Femme, černé Tamaris. 

Přeji vám lednové dny plné inspirace, kreativity a splněných módních snů.

A jen tak mimochodem: Závěrem ještě jedna vychytávka. O vánočních svátcích se mně podařilo vylít celkem dost vosku ze svíčky na ubrus. Byla jsem z toho nešťastná, ale podařilo se mně nakonec vše vyčistit a po nehodě není ani památky. 

Pokud se vám stane něco podobného, nechte vosk zaschnout a pak jej odškrábněte příborovým nožem. Papírové ubrousky dejte pod a na skvrnu a žehlete tak dlouho, dokud se vosk nevpije do ubrousků. Ubrousky střídejte. Poslední krok je praní. Nanesla jsem na zbytek skvrny Vanish a běžně vyprala v pračce na 30 stupňů.