Salcburk - město s krásnou siluetou

"Jó, Salcburk. Tak tam jsem taky nikdy nebyl." Byla obvyklá manželova hláška odkoukaná ze Tří veteránů. To už od srpna neplatí, neb jsme se tam ve společnosti našich maminek vydali na prodloužený víkend. A nejen do Salcburku.

Naše mamky si k narozeninám nepřály nic, co by se dalo zabalit. Vyvezli jsme je tedy na čtyřdenní poznávačku do Rakouska. Hned úvodem musím upřímně říct, že i když máme vztahy velmi dobré, chce to notnou dávku trpělivosti a pochopení.

Dámy už mají své vrtochy a dokáží vytvořit nervy drásající situace. S odstupem času se to vše jeví velmi úsměvně, ale ten, kdo o něčem podobném uvažuje, musí počítat s vystoupením ze své komfortní zóny.

 

Ve čtvrtek ráno jsme naložili zavazadla, obě bábinky a vyrazili k rakouským hranicím. Cesta ubíhala plynule a krátce po obědě jsme už parkovali v parkhausu vytesaném ve skále Mnišské hory v centru Salcburku. Už to byl pro ně zážitek.

Program i tempo jsme naplánovali tak, aby mamky vše v pohodě zvládaly a výlet si užily. Vynechali jsme atrakce pro teenagery a zařadili víc návštěv svatostánků. Těch čtvrté největší město v Rakousku nabízí požehnaně, stejně tak i stop, které zde zanechal nejznámější místní rodák, Wolfgang Amadeus Mozart.

 

Hned po výstupu z "parkovací skály" jsme se vydali na procházku půvabným historickým centrem zapsaném na seznamu UNESCO. Po pár krocích jsme stanuli před kolegiálním kostelem sv. Petra. 

Zaujala nás už bronzová vrata symbolizující víru, lásku a naději. Pozoruhodný je i neobvyklý barokní interiér a hřbitov za benediktinským klášterem sv. Petra, který je nejstarším a stále fungujícím klášterem v německy mluvících zemích.  

 

Dominantu města tvoří velkolepá pevnost Hohensalzburg, která se vypíná na kopci na levém břehu řeky Salzach, obklopena impozantními vrcholky Alp. Na nedobytné skále vysoko nad starým městem dohlíží na Salcburk už od 11. století. Sloužila jako úkryt salcburských arcibiskupů, k obraně města, jako vězení i jako sklad soli. 

Počasí nám přálo, vyjeli jsme pozemní lanovkou do hradního komplexu a užili si naprosto okouzlující panoramatický výhled na barokní centrum města s dómem i okolní krajinu.  

Jakmile jsme "slanili" zpět do centra, ocitli jsme se v samotném srdci Salcburku, na náměstí Domplatz, přímo u monumentální katedrály sv. Ruperta a Virgila. Salcburský dóm a přilehlá náměstí - Residenzplatz a Kapitelplatz - jsou oblíbené turistické cíle pro svůj vznešený vzhled sakrálních staveb i bohatý kulturní program. V době naší návštěvy se chystaly tribuny na letní festival a bylo tady dost živo.

Náměstí kolem dómu je ze všech stran uzavřené a dá se k němu dostat jen obloukovými průchody ze sousedních náměstí a ulic. Vyniká jednotnou architekturou a barokní krásou Rezidence, někdejším sídlem Salcburského knížecího arcibiskupství.

Vydali jsme se objevit barokní interiér dómu. Zaujala nás hra světla v ohromném prostoru katedrály, hlavní oltář i osmiboká chrámová kopule.

 

Chloubou náměstí je mariánský sloup, znázorňující Neposkvrněné početí Panny Marie s promyšleným umístěním. 

Pokud si stoupnete do arkád ulice Franziskanergasse a najdete ten správný úhel pohledu, uvidíte, jak andílci na střeše dómu pokládají korunu na Mariinu hlavu, která je ve skutečnosti posazena na vrcholu katedrály.   

Zastavili jsme se i u barokní Rezidenční kašny, největší ve střední Evropě. Mramorová kašna s mořskou tématikou bývá o adventu obklopena tradičními vánočními trhy a místem velkolepých oslav svátku svatého Ruperta Salcburského. 

Chvilku jsme se toulali malebnými náměstími i barokními uličkami, až jsme stanuli před tou nejznámější a prý nejkrásnější uličkou v celém Rakousku. 

Obilná ulička - Getreidegasse - vede historickým centrem, podél řeky Salzach, je lemována měšťanskými domy s luxusními butiky, restauracemi, kavárnami i prodejnami tradičních řemesel. 

Muzeum moderního umění na vrcholu Mnišské hory. 

Domy se nezdají velké, ale většinou jsou protáhlé do dvora, kde se zahrádky a hospodářské části přeměnily na kavárny, galerie či průchody. Obilná ulička není po celé délce přeťata ani jednou příční ulicí a domovní průchody i pasáže mají čistě praktický účel.  

Využili jsme klidné pasáže a v jednom průchozím dvorním traktu jsme usedli ke kávě a ochutnali různé druhy teplých rakouských štrůdlů.

První zmínky o Getreidegasse pochází z 12. století, kdy tady žili bohatí obchodníci, lékaři a řemeslníci. Z této doby se dochovala tradice tepaných železných reklamních cedulí, které se musel podrobit i McDonald´s a nadnárodní řetězce. Pro 300 metrů dlouhou uličku jsou honosné cedule pověstné a díky nim si zachovala historický vzhled.   

Barokní domy mají nádherné portály a okna, která se směrem vzhůru zmenšují.

Největší nával je u domu č. 9, ve kterém se 27. ledna 1756 narodil Wolfgang Amadeus Mozart a prožil tady polovinu svého života. Nyní se zde nachází muzeum Mozart Geburtshaus, kde si zájemci mohou prohlédnout osobní věci skladatele a jeho rodiny. 

Na samém konci uličky jsme nezapomněli navštívit prodejnu Fürst, prvního výrobce tradiční salcburské dobroty - Mozartových kuliček. Kuličky si lze koupit po celém městě, ale jen tyto stříbrno - modré jsou ty pravé a originální. Ve firmě Fürst je vyrábí od roku 1884 a stále ručně. Nejsou právě nejlevnější, ale stačí si koupit pár kousků na ochutnání a zjistíte, že i ty levnější snesou srovnání.

Naše další kroky vedly k řece Salzach a mostu pro pěší Marko-Feingold-Steg. I kdybyste dál k zámku Mirabell nepokračovali, zajděte si sem pro další a opět krásný pohled na historické centrum Salcburku. 

Lodní autobus.

Byla by ale škoda nepokračovat. K zámku už je to pár kroků a procházka stojí za to. 

Zámek Altenau nechal postavit salcburský arcibiskup Raitenau pro svou přítelkyni, měšťanskou dceru židovského kupce, která tomuto vysoce postavenému církevnímu hodnostáři porodila patnáct dětí. 

Jeho nástupce arcibiskup Sittikus nechtěl připomínat hříšný život svého předchůdce a nechal zámek přejmenovat na Mirabell, tedy něco jako obdivuhodná kráska.  

Dnes je zámek sídlem salcburského magistrátu a v Mramorovém sále se mimo kulturních akcí konají ty nejhonosnější rakouské svatební obřady. 

Monumentální Andělské schodiště.

Zámek Mirabell je obklopen romantickými zahradami, ze kterých je jeden z nejhezčích výhledů na dominanty Salcburku. 

Zahrada se pyšní nádherně upravenými ornamentálními záhony, které doplňují barokní sochy a kašny. Centrální fontánu symbolizují čtyři elementy - zemi, vodu, oheň a vzduch. Pegasovu kašnu zdobí socha okřídleného koně Pegase. 

K vidění je přírodní divadlo Heckentheater, zahrada s trpaslíky i Oranžerie. Ti, kteří dojdou až na konec zahrady, jsou odměněni nádherným pohledem na pevnost Hohensalzburk i na salcburský dóm. 

Zahrady zámku Mirabell poskytnou i nespočetně míst k odpočinku, kde si ve stínu košatých stromů každý může užít klid a harmonii místa.

Salcburk je krásné město s půvabnou siluetou ať se díváte odkudkoliv. Turistů je tady dost a někdy trvá nekonečně dlouho než se jim povede "dechberoucí" póza na Instagram, ale za návštěvu určitě stojí.

Může se hodit:

Za pětihodinové bezproblémové parkování v samém srdci Salcburku jsme zaplatili 16,50 Eur. Do navigace si zadejte adresu Hildmannplatz 1. 

Zubačka na hrad stojí dospělého 14,50 Eur. 

Vstupné do salcburského dómu je 5 Eur.

Vstupné do Mozartova rodného domu je 11 Eur pro dospělé, 3,50 Eur pro děti.

A jen tak mimochodem: Cestou na ubytování do Saalfeldenu se nám povedly dva neplánované objevy. 

První byl ještě v Salcburku, kdy nám cestu překřížila přistávací dráha místního letiště. Místa tady není nazbyt a tak to inženýři vyřešili tunelem, kterým jsme podjeli přistávací dráhu. Rakušáci jsou prostě na tunely kabrňáci.

Druhá šťastná náhoda nás po objížďce dovedla k lanovce spojující Berchtesgaden s Hitlerovým Orlím hnízdem. Stavba je to fascinující, ale tak strmá, že jsem byla ráda, že ji nemáme v plánu.