pondělí 14. března 2022

Nadávat a závidět

Už týden přemýšlím, jestli toto téma tahat na blog, ale jsem toho tak plná, že mně to nedá. Nerozumím tomu a dost možná, že tomu ani nechci rozumět. Páteční zážitek stál zato. Přicházím po ulici ke dvojici - šofér dodávky, něco přes třicet let a žena někde mezi čtyřicítkou a padesátkou. Co je spojovalo byla nadváha, která se už pohybovala v kategorii morbidní obezita. Už z dálky jsem slyšela, jak nadávají, že "My tady můžeme pochcípat hlady, ale všechno budeme cpát Ukrajincům." Tak předně... za celý svůj život, ať byl u vlády kdokoliv, jsem neslyšela, že by někdo pochcípal v naší zemi hlady. A potom... právě těmto dvěma by omezení přísunu jídla jen prospělo.

Řeknete si, že to byla náhoda, ale já bohužel stále častěji slyším poznámky o tom, jak si Ukrajinci vymýšlí, že chtějí jen nové věci, že chtějí bydlet jen v luxusních hotelech v Praze, jak dostávají zdarma byty, tisíce korun a místo ve školce přednostně. Všechno ze zaručeného zdroje Agentury jednapanípovídala. Na jednu stranu se vybralo na Ukrajinu rekordní množství korun a na druhou stranu jim to budeme závidět? Kolik dali ti, co jim to závidí a jen na ně nadávají, aniž by měli jakoukoliv vlastní zkušenost? To je opravdu naše společnost až tak hluboce rozdělená? Spousta otázek, na které odpovědi nejsou právě příjemné.

Vím, že některým lidem se nežije právě lehce. Ženy samoživitelky mají napočítané rohlíky, které mohou dětem dát a i sekáč je luxus, ale nemusely poslat syna do války, neumřel jim postřelený kojenec v náručí a ani jim nikdo nerozstřílel domov. Nemusely se trmácet tisíce kilometrů, aby mohly klidně usnout a neprobudit se hrůzou, co dnešek přinese. Zatím ne. A kdyby tato situace nastala, nebudou náhodou očekávat, že se o ně na útěku někdo postará?

V době, kdy jednomu moderátorovi zpráv po druhém dojetím selhává hlas, už vůbec nepochopím, proč někomu vadí, že na radnici visí ukrajinská vlajka nebo že ČT vysílá zprávy v ukrajinštině. Nikdo z nás by s uprchlíkem neměnil. Buďme rádi, že můžeme žít ještě relativně obyčejné životy a když nám slovo podpora a solidarita nic neříká, aspoň v sobě potlačme to charakteristicky české nadávání a závidění.


A jen tak mimochodem: V poslední době si často vzpomenu na seriál Konec velkých prázdnin. Byl o tom, jak čeští emigranti, a dost často ekonomičtí emigranti, hledali v 80tých letech v Rakousku nový život. A Rakousko a jiné západní země pomohli. Teď je situace jiná, horší a my máme co oplácet. 

18 komentářů:

  1. Jituško,napsala jsi to přesně,i já to všechno tak vnímám.Vadí mi lidé,kteří myslí jenom na sebe,pořád si na něco ztěžují,aby jim náhodou neklesla životní úroveň.jsou to sobci.Já se vždy snažila pomáhat těm,co to potřebovali a dělám to i teď.Jsme důchodci,ale špatně se nemáme a to proto,že jsem vždy uměli vydělat peníze.Ještě teď chodím k mladým zaskakovat za nemocné do kuchyně.Jenže jsou lidé,kteří čekají,že se stát o ně postará a tak pro ně příspěvek 5 tisíc pro Ukrajince musí být něco,co nedokážou strávit.myslím,že v takových to situacích se ukážou charaktery lidí.Mně je lidí,co k nám přijdou líto,malých dětí i chlapců,kteří museli v 18 letech do války.Mám 20letého vnuka a to bych si neuměla vůbec představit.A proto pořád říkám,máme se dobře a právě proto musíme pomáhat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, souhlasím. Máme se dobře a musíme pomáhat, protože nikdy nevíme, kdy pomoc budeme sami potřebovat.
      Děkuji za komentář a zdravím tě. Jitka

      Vymazat
  2. Jitko, už jsem asi životem otřískaný cynik, ale když začala na Ukrajině válka, tak jsem něco podobného trochu čekala - podle modelu "jeden rok se zdravotníkům tleskalo, druhý rok se jim propichovaly gumy". Pak jsem někde četla, podobné přirovnání od nějakého psychologa - v prvotní fázi šoku a případně ohrožení se lidi semknou (třeba k šití roušek), další reakce pak už tak pozitivní být nemusí. Mně dneska taky překvapila kolegyně větou, že "se to s tou pomocí Ukrajincům přehání" - vůbec bych to od ní nečekala. Ale válka, která nám zuří v podstatě za dveřmi, se nás prostě dotkne a ovlivní i náše životy - zatím naštěstí jen v tom, že třebabude dražší benzín, jsou delší fronty na pracáku a děti nemají tělocvik, protože v tělocvičně spí uprchlíci. Měli bychom být rádi, že je to tak, a doufat, že to tak zůstane a že nebudeme muset řešit, co zabalit do evakuačního zavazadla.
    Na druhou stranu - oni jsou vždycky tihle křiklouni hodně slyšet. Většina lidí, kteří pomáhají, kolem sebe nedělá humbuk.
    Přeji ti krásný začínající týden, byť ze zpráv zatím moc optimismu nečiší...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáňo, se zdravotníky jsi to trefila přesně. Taky to nechápu, jak někdo může být takový ... Až budou potřebovat péči a do nemocnice, tak jim zas budou dobří.
      Taky jsem překvapená na reakce lidí, do kterých bych to neřekla, ale to je život.
      Tak sned jednání přinesou aspoň klid zbraní.
      Měj klidný týden. Jitka

      Vymazat
  3. Jitko,zdravím..Napsala jsi to přesně tak,jak bych to napsala já...mě taky šokovalo,když moje známá prohlásila,že konečně jel někdo na Ukrajinu udělat pořádek.A taky je to jedna z těch,co by mohli zchudnout,protože za chvilku neproleze dveřmi..a závidí,že se těm ukrajinským chudákům tady pomáhá.Prostě-kdo má moc,chtěl by ještě víc.Z takových lidí je mi zle..Taky jsem poslala peníze na Člověka v tísni,a pokud budu moct,pomůžu zase....Zdena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, no to bych byla šokovaná taky. To je nějaká ruská agentka, ne? Jak toto může někdo říct? Nechápu to sobectví a je mně těchto lidí líto. Ti nikdy nebudou šťastní.
      Děkuji za komentář a zdravím tě. Jitka

      Vymazat
  4. Jituško, i já se s tímhle tématem potýkám a setkávám a musím říct, že mě notně štve a stydím se za ty lidi a jsou mezi nimi i někteří mí bývalí přátelé. Také o tom píšu. Měj klidný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, jsem ráda, že jsme naladěny na stejné vlně a těch druhých je mně líto. Nějak se z našeho života vytrácí zdravý selský rozum.
      Také ti přeji klidný týden. Jitka

      Vymazat
  5. Bohužel, ta naše závist je prostě šílená.... navíc přiživovaná různými trollími farmami na sociálních sítích. I to je práce Ruska, dezinformační kampaně a nenávistné komentáře na falešných profilech na sítích za účelem rozdmýchávat proti Ukrajině a lidem kteří se snaží utéct před válkou nenávist v občanech zemí které pomáhají. Bohužel u nás stále platí Co je psáno, to je pravda, a lidé se odnaučili filtrovat co je a co není relevantní. Bohužel i mnohá média tomu nahrávají...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, ano dezinformační e-maily zažívají od první Zemanovy volby rozkvět, čí asi zásluhou? Bohužel hlavně starší lidi tomu všemu věří a šíří ty nesmysly dál. Jsem ráda, že naše obě babičky používají hlavu a nenechají se zpitomnět. Jitka

      Vymazat
  6. Jituško, jak ti rozumím. Asi mám velkou představivost, ale mít v jedné ruce dítě a v druhé igelitku, do které bych ani nevěděla, co honem dát, to si opravdu představit neumím. Nechci. Děsivé, tragické.
    Někteří Češi si zvykli jen fňukat s nataženou dlaní a nic nedělat.
    Dnes jsem vyslechla "zajímavý" rozhovor, bylo mi z těch lidí trochu zle.
    Každý den se modlím za rychlý konec téhle války.
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, i já si často říkám, co bych dělala na místě těch zoufalých lidí. Většinou jsem bezradná a pomoc by snad přivítal každý.
      Taky jsem z těchto řečí smutná, ale jak píšeš... natahovat ruku a chtít stále víc a víc. V tom jsme borci.
      Posílám pozdrav a přání lepších časů. Jitka

      Vymazat
  7. Co k tomu napsat...je to pravda pravdoucí. "Charakter" lidí se vždy pozná a projeví ve vypjatých situacích a pak se nestačíme divit. A většinou jsou to ti, do kterých bys to nikdy neřekla. Ve svém okolí vidím, jak silná jsou stále média.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, ano je to tak. Taky mě zklamalo pár lidí, o kterých jsem si doteď myslela, že jsou v pohodě a mají rozumný pohled na svět.
      Měj se pokud možno hezky. Jitka

      Vymazat
  8. Jitu, napsala jsi to naprosto výstižně. Mě by ani nenapadlo, že by někdo mohl mít na válku jiný názor, než být solidární, ale i v mém okolí se takoví našli. No ty bych nejraději naložila a poslala do první linie na Ukrajinu, aby se pak vrátili s opačným názorem. Můžou být rádi, že po nich nikdo nestřílí nebo jim nevyhodil dům do vzduchu. A co když to dojde i sem? Tak ti ať potom nikam neutíkají a nechcou po nikom pomoct! Modlím se každý den ať ta válka zkončí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko, jak tady čtu komentáře, tak vidím, že jsme se s tímto "nešvarem" setkali snad všichni. Byla by to pro ně dobrá zkušenost, zažít si válku na vlastní kůži.
      Díky a měj se hezky. Jitka

      Vymazat
  9. Zaslechla jsem v Albertu rozhovor maminky s asi petiletým synkem ,podotíkám české,Jiříčku ten Lipánek ti nemohu koupit......,týden se trápím tím že jsem tomu chlapci alespon 3ks.nekoupila,asi tak.Krásný den vám všem Alena z Jbc.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře.