Duše a Dušičky

Na přelomu podzimu a zimy, kdy končí teplé období a začíná období klidu a odpočinku, slavíme svátek všech svatých - Dušičky. Vzpomínáme na ty duše, které už s námi nežijí pozemský život, zdobíme jejich hroby a zapalujeme na jejich památku svíčky. Svátek je to veskrze smutný. Slaví se i jinde na světě a průběh oslav se dost liší od toho našeho. 

Už staří Keltové slavili svátek Samhain, což byla noc, kdy se mrtví vraceli mezi živé a naopak. Zapalovaly se ohně, které měly chránit živé a svítilny z vydlabaných dýní měly svítit duchům na cestu. 

V anglosaských zemích a Americe se slaví Halloween, který si nejvíce užívají děti. Převlečené do kostýmů obchází domy a žádají sladkosti jako vykoupení. Dospělí slaví tento den zábavou a užíváním si života.

Nejveselejší oslavy zemřelých jsou asi v Mexiku. O svátcích Día de los Muertos připravují pro své zemřelé, ale i pro ty živé, bohaté pohoštění a zábavu. Na hřbitovech jedí, tančí a zpívají. Věří, že duše zemřelých jsou tam s nimi a slaví také. Pro nás dost nepředstavitelné a poněkud bizardní. 

V judaismu se Dušičky neslaví, místo tohoto svátku mají Židé svátek jarcait, tedy výročí úmrtí blízkých. V tento den zapálí na 24 hodin svíčku a zúčastní se bohoslužby v synagoze. Měl by se také navštívit hrob zemřelého a na macevu položit kámen. Tento zvyk pochází pravděpodobně ze starověku, kdy byli zesnulí pohřbívání na poušti. Jejich hrob byl před dravou zvěří zajištěn kameny. Navíc kámen je věčný, nezvadne jako květiny a nedohoří jako svíčka.

Toto období je příhodné pro rozjímání o smyslu našeho života, o cestě, kterou se ubíráme, o uctívaných hodnotách a především o pokoře, se kterou bychom měli přistupovat k okolí. Žít a nechat žít. Neřídit zeměkouli a neodsuzovat jiného za to jaký je, čemu věří a co vyznává.

Pojďte se se mnou projít po místech, která jsou k této činnosti přímo ideální. 

V Boskovicích máme dva katolické kostely, jeden evangelický a židovskou synagogu. První zmínka o kostele svatého Jakuba Staršího na Masarykově náměstí je z roku 1346. Kolem býval hřbitov, jehož zbytky zdiva jsou patrné dodnes.

 

Kostel svatého Jakuba Staršího.

Nyní už máme nový velký hřbitov na vysokém kopci, kam zajíždí autobus nebo (a to doporučuji) si sem v rámci zdravotní procházky uděláme pěkný výšlap. Je odsud krásný výhled na Boskovickou brázdu a celé město s jeho historickými památkami. 

 

Druhou, pro mne zajímavější, římskokatolickou stavbou, je kostel Všech svatých. Schovává se v zeleni parku, který kdysi také býval hřbitovem. Patří mezi nejstarší stavby v Boskovicích, původní gotická stavba z 15. století byla několikrát přestavěna. Architektonicky není zvlášť významný, má ale své kouzlo. Kdysi jsme tady zažili zvláštní večerní mši pouze při světle svíček. Byl to krásný zážitek. Parkem jsme jezdili se spícím miminkem v kočárku, je to totiž neuvěřitelně klidné místo v centru města. 

Park je přístupný o víkendech od května do září, bohoslužby se v kostele konají výjimečně a bývá přístupný při zvláštních příležitostech jako jsou např. Dny evropské kultury. 

Kostel Všech svatých

Na dohled od tohoto kostelíku stojí funkcionalistický evangelický kostel pocházející z roku 1941. Jednolodní stavbu doplňuje dominantní hranol na jehož vrcholu je symbolicky Bible a kalich. 

Evangelický kostel

O židovském ghettu jsem už psala na jaře zde. Hlavní církevní symbol je bezesporu Synagoga Maior. Ta je jako všechno ostatní teď nepřístupná a tak naše kroky vedou dál židovskou částí města až na samý okraj Boskovic. 

Synagoga Maior

Běžný turista pokud nehledá, tak nenajde. Na konci jedné slepé ulice, ve svahu pod zámeckou oborou, za vysokou zdí a kovovou bránou, se rozkládá třetí největší židovský hřbitov v ČR. Na ploše 1,5 ha se nachází 2 500 kamenných náhrobků, dokládající jedinečným způsobem generace židovských obyvatel. Nejstarší dochovaný náhrobek nese datum 1670, hřbitov je patrně ještě o sto let starší. Celý hřbitov je obehnán kamennou zdí se dvěma branami. Z obřadní budovy se už dochovaly jen zbytky obvodových zdí, ale márnice je nedávno zrekonstruovaná. Náhrobky byly odedávna osazovány v řadách po vrstevnicích. Čestná místa byla v přístupnější spodní části, výše položená místa náležela chudším. Je zde pochována řada význačných osobností zdejší židovské obce, která se o hřbitov i stará. Většina potomků pochovaných židů byla zavražděna v koncentračních táborech a ti co přežili, se sem už nevrátili. 

Hřbitov je unikátní památkou a při procházce mezi náhrobky je cítit až mysteriózní tajemno.

A jen tak mimochodem: Jak jsem už psala, židé Dušičky neslaví. Kameny zmizelých, které se nachází před domy, kde žili, připomínají duše zemřelých zcela jiným, unikátním způsobem.

U Vážné studny - místo deportace židů v březnu 1942.

Toto okno fotím vždy, když jdu kolem. 

Kameny zmizelých v boskovické židovské čtvrti.