Zmizelou Prahou

Nedělní ráno, navzdory předpovědi, bylo zamračené a občas mrholilo. My jsme se ovšem nezalekli, nejsme přece z cukru ... a vyrazili jsme na snídani do Werichovy vily. Byla to naše první návštěva a musím říct, že se nám tady moc líbilo. Vila je pěkně zrekonstruovaná, kavárna s cukrárnou Ivety Fabešové útulná, personál dělal, co nám na očích viděl a těch dobrot bylo tolik, že jeden nevěděl, co dřív. 

Werichova vila na Kampě

Werichova vila na Kampě - kavárna s cukrárnou IF café

Werichova vila na Kampě - kavárna s cukrárnou IF café

Werichova vila na Kampě - kavárna s cukrárnou IF café

Werichova vila na Kampě - dortíky z cukrárny IF café

Werichova vila na Kampě - dortíky z cukrárny IF café

Werichova vila na Kampě - snídaně

Po mostě Legií jsme se vydali k Národní třídě. První nás samozřejmě upoutalo Národní divadlo a protilehlá kavárna Slavia. Mám ji úzce spjatou se Saturninem a mísou koblih. Saturnin byla moje první dospělácká kniha a je moji oblíbenou dodnes, stejně i seriál s výborným Oldřichem Víznerem.

Sovovy mlýny a Karlův most, vpravo Střelecký ostrov.

Panorama Hradčan zaujme i za škaredého počasí

Národní divadlo aneb Zlatá kaplička

Národní divadlo - Triga, antické trojspřeží

Kavárna Slavia - navštěvovali ji bratři Čapkové, básníci Seifert a Nezval, malíři Špála a Zrzavý, V+W, Václav Havel a mnoho herců a hereček nejen z ND

I na Národní třídě se najde několik zajímavostí, které stojí za bližší prozkoumání.

Na piazettě Národního divadla je socha Znovuzrození oblékána oděvními výtvarníky do divadelních kostýmů, moc pěkný nápad.

Piazetta se dnes jmenuje náměstí Václava Havla. Je tady umístěna instalace Srdce pro Václava Havla

Srdce je plné vzkazů prezidentovi

Secesní Národní třída

I tento památník je úzce spjat s Národní

Na Staroměstském náměstí jsme se zastavili u už hotového staronového mariánského sloupu. Nerozumím těm tahanicím kolem jeho znovupostavení. Postaven byl v 17. století jako projev díků za ubránění Prahy před Švédy. Stržen byl několik dnů po vzniku republiky v roce 1918 na protest proti Habsburkům, které prý církevní stavby symbolizovali. No, máme štěstí, že v té Praze vůbec něco zbylo. Hysterie už bylo dost a myslím, že když může mít na Staromáku památník (kacíř) Hus, proč by tam nemohl stát mariánský sloup?

Staroměstské náměstí, Týnský chrám, mariánský sloup

Týnský chrám a mariánský sloup

Detail mariánského sloupu

Bylo chvilku před jedenáctou a tak jsme počkali na přehlídku svatého průvodu. Vyfotila jsem si orloj se zavřenými dvířky a když začalo defilé, zjistila jsem, že mám plnou paměť a než jsem byla opět schopna fotit, stihla jsem jen zavírající se dvířka. Tomu říkám dobré načasování.

Staroměstská radnice, Orloj ... a dvířka se zavírají.

Husitský kostel svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí. 

Konečně jsme se dostali do míst, která jsme chtěli více poznat - Josefov. 

Směrem od Staroměstského náměstí k Vltavě se nacházelo podmáčené území, často zaplavované Vltavou, o které nebyl valný zájem. Od 10. století se v Praze usazovali Židé a právě toto území jim bylo v polovině 12. století vyčleněno. Židé tady navzdory nepříznivým přírodním podmínkám, požárům, válkám a pogromům dokázali vybudovat vlastní čtvrť. 
Postupně budované židovské město mělo přesně vymezené území, jehož hranice obyvatelé nesměli překročit. Od počátku osídlení Josefova si židovské obyvatelstvo vytvořilo samosprávu a shromažďovali se na nejdůležitějších místech ghetta v synagogách. Ty sloužily nejen k bohoslužbám, ale i k výuce žáků a dokud nebyla postavena vlastní radnice, tak se zde řešily i veřejné záležitosti. 
Už v 11. století byl zaznamenán první pogrom, kdy přes Prahu procházela 1. křižácká výprava. Po dalším pogromu koncem 14. století sepsal pozdější rabín Avigdor Kari kajícné modlitby - Selichot, které se dodnes čtou po celém světě ve dnech pokání. Postavení židů se v Praze částečně zlepšilo až v 18. století, kdy císař Josef II. vydal tzv. Toleranční patent a židovskému obyvatelstvu byl povolen přístup do škol. Na jeho počest bylo Židovské město pražské přejmenováno na Josefov. V roce 1848 byli Židé zrovnoprávněni s ostatním lidem a bylo jim umožněno vystěhovat se z ghetta. Paradoxně to Josefovu ublížilo. Bohaté židovské rodiny se odstěhovaly a do ghetta se nastěhovala pražská chudina. Dobře se tady dařilo pražskému podsvětí a časem se z něj stala vykřičená čtvrť. Ghetto bylo přelidněné, začalo chátrat, hygienické podmínky byly mizerné a to už byl jen krok k šíření nemocí. Na konci 19. století došlo k osudnému rozhodnutí Pražského magistrátu. Radní rozhodli o zbourání 300 středověkých domů a 20 ulic. Místo nich byly postaveny secesní bytové domy nevalné historické hodnoty. Touto asanací se Praha připravila o autentické středověké židovské město, které by bylo světovou raritou.
My jsme se vydali na prohlídku alespoň toho co zde zbylo: synagog a židovského hřbitova. 

Prvně nás směrovky dovedly k Maiselově synagoze. Založil ji primas pražského Židovského města Mordechai Maisel o jehož zázračném zbohatnutí je známo hned několik legend. Povolení ke stavbě dostal od císaře Rudolfa II., kterému půjčoval peníze na války s Turky. Synagoga byla několikrát přestavována a současná novogotická podoba je z přelomu 19. a 20. století. Za 2. světové války synagoga sloužila jako sklad zabaveného židovského majetku. Nyní se v ní nachází sbírka Státního židovského muzea.  

Maiselova synagoga

Další naší zastávkou byla Pinkasova synagoga, druhá nejstarší dochovaná synagoga v Praze. Byla založena rabínem Pinkasem koncem 15. století a byla také několikrát přestavována. Sloužila jako soukromá modlitebna a v současnosti je tady památník téměř 80 000 českých a moravských židů - obětem holokaustu. Jejich jmény jsou ručně popsány stěny synagogy a jejich nekonečný seznam čte Radovan Lukavský a Vlasta Chramostová.

Pinkasova synagoga

Pár kroků od Pinkasovy synagogy je starý židovský hřbitov a navazující Klausová synagoga. Tato barokní synagoga se jmenuje podle klausů - malých budov, které původně stály na místě synagogy. V jedné z nich byla proslulá talmudistická škola rabiho Löwa.  I tuto synagogu nechal na své náklady postavit Mordechai Maise l. Dnes je v této synagoze umístěna expozice starých hebrejských rukopisů.
V těsné blízkosti Klausové synagogy je novorománská obřadní síň a vysoká zeď židovského hřbitova. Kdy byl hřbitov založen není známo, ale nejstarší dochovaný náhrobek již zmíněného rabína Avigdora Kara je z roku 1439. Pohřbívalo se zde až do roku 1787. 
Vzhledem k tomu, že židovské město mělo pouze jeden hřbitov na omezeném prostoru a židé nesměli vykopávat kosti mrtvých, začalo se pohřbívat do vrstev nad sebe. V současné době je zde umístěno 12 000 náhrobních kamenů a 80 000 hrobů ve 12 vrstvách nad sebou. Je tady pochovaný Mardechai Maisel i rabi Löw, židovský učenec, který podle legendy stvořil Golema, ochránce židovského města. 

Židovský hřbitov a obřadní síň

Obřadní síň

Klausová synagoga a vysoká zeď židovského hřbitova. Ukrývá 12 hřbitovních vrstev. 

Starý židovský hřbitov, náhrobní kameny.

Starý židovský hřbitov, náhrobní kameny.

Začalo celkem silně pršet a tak nejstarší Staronovou synagogu jsme jen oběhli a utíkali na oběd do Lokálu v Dlouhé ulici.
Staronová synagoga je z konce 13. století a byla hlavní synagogou pražské židovské obce a je to nejstarší synagoga v Evropě. Uprostřed gotické synagogy je vyvýšené řečniště a kolem něj jsou umístěna sedadla. Na sedadle číslo 1, nad kterým je Davidova hvězda, údajně sedával rabín Löw. Nejdůležitějším místem synagogy je svatostánek, ve kterém je umístěna tóra - pět knih Mojžíšových. K synagoze se úzce váže legenda o Golemovi, ale ten tady nikdy nebyl nalezen. Staronová synagoga je dnes jediná synagoga, která dodnes slouží bohoslužebným účelům.  

Staronová synagoga, v pozadí secesní Pařížská ulice.

Staronová synagoga

Ano, jsme tady správně.

Kameny zmizelých v Josefově jsou věnovány osudu těch, kteří byly nacisty deportováni, vyhnáni, zavražděni nebo spáchali sebevraždu. Zpravidla se nacházejí před posledním místem pobytu oběti a jsou součástí celoevropského projektu Stolpersteine.

Kameny zmizelých

Jako každé město, tak i to pražské židovské má své legendy. Nejznámější je ta o Golemovi. Mně ale zaujala ta o prokleté tančící Židovce.

V dávných dobách stál v židovském městě nevěstinec U desíti panen, kam se sjíždělo mnoho pánů z okolí. Na Velký pátek se tam jednou konala sodoma, jakou si jen málokdo uměl představit. Nejvíc vyváděla nádherná Židovka. V tom vstoupila do domu postava v kápi a vyhnala Židovku na ulic se slovy: "Tancuj, bezbožnice, tancuj až do soudného dne!" Spanilá dívka tak byla prokleta a od té doby tančí v ulicích a když jí padne do náručí mládenec, utancuje ho k smrti.

Rádi chodíme na oběd do Lokálu. Česká klasika je vynikající, za pět minut na stole, pivo jako křen a kde jinde uvidíte na záchodcích Karla Gotta v plavkách? 

Před námi už byla jen zpáteční cesta přes Staromák, po prázdné Královské cestě na Karlův most a tradááá na Dé jedničku.

Staroměstská radnice

Strakova akademie a Kramářova vila

Karlův most - sousoší sv. Kříže s Kalvárií

Karlův most - socha sv. Jana Nepomuckého

Malá radost z Prahy: sklenice na kafe latte a miska s včelkou

A jen tak mimochodem: Poslední pražský outfit jsou černé lněné šaty, u kterých jsem vyměnila látkový pásek za kožený hnědý a obula k nim pohodlné baleríny. Šaty na první pohled vypadají obyčejně, už jsem je chtěla i vrátit, ale mají dvě výhody. Sednou mně na centimetr přesně a mají rukávy!!! Konečně se zase rukávy dostaly do módy a po těch letech, kdy byly asi zakázané nebo co, je to příjemná změna.

Lněné šaty Esprit, kožené baleríny Lasocki, pásek letitý