Nejkrásnější vánoční dárek byl náš syn Ondrášek. Z porodnice nás pustili 23.12. odpoledne a šoupnout ho v autosedačce pod stromeček jsme prostě museli.
Nezapomenu také na vánoční návštěvu u mé jediné tety - kmotřičky. Při ochutnávce vánočního cukroví, které měla vždycky výborné, jsem se zeptala jestli náhodou nemá recept na babiččiny vanilkové rohlíčky. Nádherně voněly a jen se rozplývaly. Teta mně podala starý známý babiččin sešitek s recepty. "Nech si ho, já už ho nebudu potřebovat." Málem mně hrkly slzy do očí, když jsem uviděla babiččino písmo. Listovala jsem si v něm a vzpomínala na Boží milosti, kterým babička říkala Smažinky, černou buchtu s kokosem a všechny ty dobroty, které babička pekla. Objevila jsem vanilkové rohlíčky a dokonce i recept na pudinkovou bábovku, který měla ode mne.
Kdysi před dvaceti lety jsme si se sestrou koupily stejné, šišaté, skleněné hrnky. Byl to můj oblíbený čajový hrnek. Sloužil dlouho, až mně jednou zůstalo v ruce ucho a hrnek se rozbil. Nedávno sestra dělala doma pořádek a dovezla mně ten svůj, že z něho stejně nepije, tak jestli jej nechci. Chtěla jsem moc.
A teď ... Mám ráda háčkované dečky a ubrusy. Naše stařenka (prababička) byla na ně velká odbornice. Měli jsme od ní doma všechny záclony háčkované. Uměla i krásně vyšívat. Vyšila a ušila mně a sestrám tři dětské kyjovské kroje.
Bohužel jsme žádná nenašla tu trpělivost a v její práci nikdo nepokračuje. Minulý týden mně kamarádka manželovy maminky poslala háčkované ubrusy, běhouny a dečky, které už nepotřebuje. Udělala mně tím obrovskou radost. Hned jsem je zapojila do akce.
A jen tak mimochodem: Musím se podívat, jestli nemám něco, co už nepotřebuji a třeba to někomu udělá radost jako mně. Ráda to překvapení a potěšení pošlu dál. Máte to taky tak?
Jituško, napsala si to už v úvodu - ty nejcennější dary nejsou za peníze.
OdpovědětVymazatTaky jsem zdělila starý sešit receptů po manželově babičce (měla jsem jí moc ráda) a krabici starých formiček - tchán chudák nechápal mou radost nad tím narezlým plechem...
Krásný příspěvek, děkuji a přeji hezký večer. Helena
Helenko, moc děkuji. Taky jsem dostala od mamky a manželovy maminky staré formičky. Ještě jsem nevymyslela, jak s nimi naložím, abych je měla co nejvíc na očích.
OdpovědětVymazatMěj krásný den.
Jitka
Zrovna nějaké háčkované, vyšívané a obháčkované ubrusy jsem objevila při úklidu ve skříni. Mininálně 20 let jsem je nepoužila, takže už asi nepoužiju. Budu muset vymyslet, co s nimi dál. Vyhodit je nemám srdce...
OdpovědětVymazatStáňo, určitě se najde ještě nějaké jejich využití. Já si v poslední (čínské) době hodně cením práce, která je udělaná pečlivou rukou skutečného člověka, z poctivého materiálu.
OdpovědětVymazatHezký večer,
Jitka
Jituš, mně doma říkají vetešnice. Jeden čas návštěvy bazarů mi dělaly největší radost. Po babičkách mám taky věci, které jsou nevyčíslitelné hodnoty. škoda, že na to člověk přijde až v čase, kdy ten druhý už není.... Pa Dana
OdpovědětVymazatAno Danuško,
Vymazattaky mě teď mrzí, že jsem s babičkama nebyla víc času a nenaučila se toho od nich víc. Snažím si to vynahradit aspoň s mamkou.
Měj se hezky.
Jitka
Moc mne mrzí, že v běhu času se ztratila kuchařka, kterou mamka měla uloženou v šuplíku tzv.kredence. Pamatuji si ji jako knihu s růžovými listy, po straně listu byly vždy různé rady pro hospodyňky, jako malá jsem si v ní ráda čítala.
OdpovědětVymazatDarovaný háčkovaný běhoun tedy nemá chybu!Vypadá na stole hodně dobře! Ale i ostatní háčkované věci,které jsi dostala jsou OK.
Hezké dny!
Hanka(bavi-mne-to.blog.cz)
Děkuji za komentář. Také lituji, že toho po babičkách nemám víc. Všechno se to tak nějak zlikvidovalo, protože o to nikdo neměl zájem. A teď zbyly už jen ty vzpomínky.
VymazatPěkný den.
Jitka