Tradiční Martinské hody v Bošovicích

Ráda se vracím do mého rodného kraje a hody jsou dobrým důvodem k návštěvě. 

Tradiční hody se pořádají ve skoro každé moravské vesnici. Termín pořádání hodů určuje svátek svatého patrona, kterému je zasvěcen místní kostel. U nás je kostel zasvěcen sv. Stanislavovi. Ten má svátek v květnu. Takže jarní (salátové) hody slavíme v květnu. Ale nějak se to našim předkům asi zdálo málo a tak slavíme ještě jednou v listopadu na sv. Martina. Hospodáři měli už všechny práce na polích hotové a tak mohli zasednout s rodinami k bohatě prostřenému stolu a začít hodovat. Dodnes se u nás používá věta: "Sedíš tu jak na hodech a nic neděláš". Termín hodů je na sv. Martina snad poslední možný, pak už bývají jen odehrávky na sv. Kateřinu. V nadcházejícím adventu už bylo třeba přestat juchat, zklidnit se a připravit se na vánoce.

Před konáním hodů se osloví svobodní hoši - stárci, a ti si pak vyberou děvče jako stárku. Musí také poprosit rodiče dívky a to v kleče na prahu domu. Stárků je vždy několik párů a jeden až tři sklepníci. 

Ten nezkušenější pár stárka a stárky je pak označen za hlavní stárky a mají víc úkolů a větší zodpovědnost než ti ostatní. Stárky mají mimo jiné na starost i nazdobení stárkovy juchačky (láhve s vínem, kterou má neustále v pohotovosti). Zdobí se krušpánkovým věnečkem a mašličkami. 

Chasa má na starost celou organizaci hodů, nazdobení sálu, zajištění hudby, stárkovského vína  a tombolu. 
Předem také musí jet do lesa vybrat ten nejvyšší, nejrovnější a nejštíhlejší smrk jako máju. V době kůrovcové kalamity, to asi není žádná sranda. Celá třídenní akce začíná v pátek dovezením máje, odstraněním kůry, zpevnění a nazdobení vršku mašlemi, vykopání hluboké jámy a vlastní stavění máje. Při výšce máje a množství drátů elektrického a jiného vedení to není jednoduché. Vždy jsou povoláni i starší a zkušenější muži. Ostatně pomáhá kdekdo, včetně dětí, je to pro vesnici velká událost. Všichni si oddychnou, když mája stojí a dobrovolník vyšplhá nahoru a odváže stavěcí lana. 

A pak přijde noční vichřice a dopadne to jako v roce 2016, kdy se vršek máje ulomil.

V sobotu dopoledne se celá vesnice sejde na tradičním Martinském jarmarku a doplní si zásoby regionálních potravin, sazenic a rostlin, potřeb do domácnosti, na dvůr i zahradu a spoustu dalšího. Kdo nic nepotřebuje, koupí si svařák nebo něco podobného a rád se potká se známými. Na jarmarku a odpoledne po vesnici zvou stárci na hody a prodávají ozdobený rozmarýn, poznávací znamení každého návštěvníka hodů. Oblečeni už jsou do tradičních kyjovských krojů. Já jsem stárkovala 4x a vždycky mně náš starobylý kroj škrobila a žehlila mamka za dohledu stařenky, babičky a tetiny. Dnes si většinou kroj stárci půjčují a dostanou jej už připravený. K oblečení stárky je také potřeba nějaké zkušené osoby, sukně se musí dobře poskládat a stáhnout, aby vydržely celodenní nošení a nerozjely se.

Sobotní večer, noc a často i nedělní ráno je zasvěceno hlavní hodové zábavě. V sále se schází návštěvníci zábavy, ale vše oficiálně začíná až příchodem stárků. Tedy spíš vběhnutím a kroužení v poklusu v rytmu hudby po sále. Tohoto okamžiku se děsí všechny stárky. Na většinou mokrých podpatcích vlítnout na naleštěné parkety a ustát to pod dohledem narvaného sálu, to už chce frťana. 

Když to mají za sebou, zatančí a zazpívají si pod malou májkou v sále, začne tzv. zavádění. Stárci požádají o tanec hosty hodů a dělají to tak dlouho, až je taneční parket plný k prasknutí. Tím je povoleno tančit a zpívat pod májkou všem. Vždy ale musí být někdo v blízkosti máje a hlídá, aby nějakého vtipálka nenapadlo májku shodit. To by byla ostuda. Samozřejmě, že se občas někdo takový, většinou přespolní, najde. Pak je nutno důrazně zasáhnout. Kolem půlnoci mají stárci sólo, které je zakončeno odnesením stárků (na ramenou, v náručí nebo jak to jde) do šenku a ochutnávkou nabízeného alkoholu. Tohoto okamžiku se také využívá k přezkoušení pevnosti upevnění máje a tak je nutné pověřit hlídáním máje někoho spolehlivého. 

Pokud je nějaký pár stárků schopný, dostaví se v neděli dopoledne do kostela na slavnostní mši. 
Po svátečním obědě, kdy bývá většinou podávána kachna s knedlíky a se zelím,  se už všichni těší na krojovaný průvod. Na konci vesnice se sejdou stárci, krojované děti a krojovaní ženatí muži s muzikanty a vyrazí se na druhý konec naší dlouhé vesnice. V listopadu už bývá všelijak, jen ne pěkně, a tak to bohužel dost často dopadne takto:

Průvod se zastavuje u domů stárek, zatančí se a rodinou stárky je nabídnuto malé občerstvení.

Občas jsou nutné i technické pauzy. Tedy jen pro pánskou část průvodu. 

Genderově je to v pytli, ale kdo měl někdy na sobě jakýkoliv moravský kroj s naškrobenými spodničkami, ví, jak komplikované je navštívit toaletu a radši to vydrží do sálu. Tam už má jednu až dvě poučené pomocnice a akce WC může začít.

Nedělní odpolední zábava je věnována dětem, které často v krojích tančí se stárky pod májkou a učí se zpívat moravské lidové písničky. Takto děti vyrůstají a až je jim 17 a více let, nikomu nepřijde divné, obléci se do kroje a jít za stárka nebo stárku. Pro všechny je to čest. 
Děti si víc užijí jarní Stanislavské hody, které pořádají ženáči. Nedělní dětská zábava je ze sálu přemístěna do přírodního amfiteatru, kde se dá, kromě tance a zpěvu, i báječně běhat a honit se. 
Nedělní večerní hodová zábava má stejný průběh jako ta sobotní.

Je ale třeba se s hody pořádně rozloučit a proto se na sv. Kateřinu konají odehrávky hodů neboli zástěrková zábava. Stárky vyzdobí zástěrku cigaretami, plácačkami alkoholu a podobnými pochutinami a pověsí ji na májku v sále. Ten, komu se podaří přes hradbu stárků zástěrku strhnout, je šťastným majitelem. Do stržení zástěrky je vyhlášena dámská volenka. Jinak je průběh zábavy totožný jako minulou sobotu, jen obvykle se po sólu stárků už májka tak bedlivě nehlídá a nějakému hrdinovi se ji podaří časem shodit. Tím se považují hody za ukončené. Zábava ale pokračuje dál a všichni se baví až do rána bílého. 

Moc děkuji Veronice Pospíšilové za poskytnutí nádherných fotografií.

A jen tak mimochodem: Moc pěkně a vtipně se o Martinských hodech v Kyjově píše tady A taky je tu konečně vyjasněno, proč na jižní Moravě na sv. Martina jíme kačenu nebo kačera a ne husu.