Zimní inspirace

V sobotu jsme se cestou na jih zastavili v brněnské Olympii. Slevy jsou v plném proudu, narozeniny se blíží... no, když mě tak přemlouváte, tak já si teda něco koupím... 

Parkoviště bylo narvané, naštěstí je to obchodní centrum rozlehlé a není třeba se nikde tlačit. Vybírat je z čeho, já jsem neměla čas se vším probírat, proběhla jsem mé oblíbené obchody a to co mne zaujalo, vám dnes ukážu.

Tatuum

Marks&Spencer

Peek&Clopenburg

s. Oliver

Tom  Taylor

Já opravdu nerozumím cenové taktice řetězců s módou. Nastřelí tak vysoké ceny, že je s podivem, že za ty čtyři měsíce vůbec něco prodají. Pak dva měsíce snižují a zlevňují, že už v polovině ledna se dá nakoupit s téměř 70% slevou. Češi prý nakupují jen ve slevách. A kdo nás to asi naučil? 

Kabátek bez podšívky bez pár korun za desítku 😏.

A jen tak mimochodem: A co jsem ulovila? Pár nadčasových kousků které, jak věřím, nějaký ten rok užiji. 

Tvídové kalhoty se širokými, zkrácenými nohavicemi - Opus (P&C).

Pohodlný a teplý svetr z Tatuum (vlna a alpaka).

Saténový top z Tatuum.

Dávno vyhlídnutý bomber z Tatuum. 

Lednový upgrade

Anglické upgradovat se dá přeložit jako vylepšit, zlepšit, zmodernizovat. Vánoce už jsou minulostí a každý týden sklidím část třpytivé výzdoby. Adventní věnce jsem rozebrala, stromeček odzdobila, stromky, jeleny a hvězdy uložila do krabic. A pustila jsem se do vylepšování.

Zatím to, co zbylo, různě přeskupuji a ještě si užívám zimních doplňků. Hlavní roli jsem s důvěrou svěřila svíčkám a svícnům, ty k zimní temnotě nerozlučně patří. Na jídelní stůl jsem naaranžovala svícen pastelový, něžný, nesměle luxusní. 

Koupila jsem jednu bohatou větvičku eukalyptu a k proutěnému základu věnce už stačilo jen vytáhnout z krabic zbytky z dřívějšího zdobení. Málokdy něco vyhodím, mám štěstí, že v domě je místo na mé poklady. Baví mě obměňovat dekorace a dávat jim novou šanci zazářit.  

I tato váza má stejnou filosofii. Kytici jsem "uvázala" ze zbytku vánočních chvojek, šišek, bělených větviček. Ze zahrady jsem přinesla suchou perovskii a rozrazil. K tomu velká váza za pár kaček a malá radost sobotního odpoledne je na světě.

A jen tak mimochodem: Modernizací prošel i věnec u vchodových dveří. Baňky nahradily přírodniny. Jsem spokojená a doufám, že bude ještě čas na další floristické pokusy.

Před...

... a po.

Kaki chlebíček

Na sezónu ovoce a zeleniny ze zahrady si ještě nějaký ten měsíc počkáme, ale to vůbec nevadí, protože svou sezónu má teď ovoce exotické a toho je třeba využít. Recept na chlebíček z kaki jsem objevila vloni na jaře, ale to už bylo po sezóně. Tentokrát jsem nezaváhala a ze dvou krásně oranžových plodů kaki udělala hlavní víkendovou hvězdu.

Kaki chlebíček nebo bábovka

80 g rozpuštěného másla
120 g třtinového cukru

2 vejce

1 ČL mleté skořice

sůl

200 g hladké (špaldové) mouky

1 ČL kypřícího prášku do pečiva

2 kaki

60 g nahrubo sekaných ořechů - já jsem měla pekany 

Máslo prošlehám s cukrem, vajíčky, skořicí a špetkou soli. Přidám mouku s práškem do pečiva, nahrubo rozmixovanými neloupanými kaki a ořechy. Pro zvýraznění exotické chuti jsem přidala pekany, ale hodily by se i mandle nebo vlašáky. 

Těsto naliji do vymazané chlebíčkové formy, uhladím povrch a peču necelou hodinu na 180˚C . Před vytažením z trouby vyzkouším propečení špejlí. Nechám chvíli vychladnout a pak vyklopím z formy na tác. Po úplném vychladnutí se může podávat. Já jsem ještě chlebíček polila bílou čokoládou s pomerančovou příchutí a posypala sekanými mandlemi.

A jen tak mimochodem: Pro kaki se používá mnoho názvů. Můžete se setkat s tomelem, churmou, kakichurmou, Diovým ovocem, čínskou švestkou i korejským mangem, šaronským ovocem, medovým jablkem, uruguayským pomerančem, indickým pomelem nebo australským rajčetem. Z Číny se rozšířilo do celého světa a každý si je pojmenoval po svém. V Evropě roste v Itálii, Španělsku, Albánii a třeba i na jihu Ukrajiny. V některých zemích je před Vánocemi rozkrajují a podle hvězdičky předpovídají tuhost zimy.

   

Roste na stromech podobných jabloni a dozrává až v době, kdy stromu opadá většina listí. Správně zralé kaki je krásně oranžové a na omak měkké. Je nadupané vitamíny a jde i o ideální ovoce při hubnutí. Já nejčastěji kaki snídám s bílým jogurtem a semínky, výborné je i sušené kaki. 

 

Szombathely - Kráska maďarského západu

Oproti pátku, kdy byli v termálech převážně senioři, v sobotu je vystřídaly mladší ročníky a rodiny s dětmi. My jsme si užili relax do odpoledne a v pozdním odpoledni jsme se vydali do hlavního města župy Vas - do Szombathely, vzdáleného od lázní Sárvár jen 30 km.

Navigace nám město označila dřívějším jménem Kamenec, ale vlastně by to měla být Sobota. Město dostalo jméno po dni, kdy se tady konaly trhy a sobota se maďarsky řekne Szombat.

 

 

Město leží blízko hranic s Rakouskem, na samém okraji Panonské nížiny a chlubí se historií dlouhou téměř 2000 let. Starověká Savaria byla významným střediskem římské provincie Pannonia a bývá označována za nejstarší sídlo na území Maďarska. 

 

 

 

Založena byla u Jantarové stezky spojující sever Evropy se Středozemním mořem. Z této doby se ve městě zachovala řada antických památek. U jedné z nich jsme zaparkovali a vydali se za poznáním města.

 

 

Chrám Isis je jedním z nejdůležitějších symbolů města. Objeven byl v roce 1950 a celý areál prošel nedávnou rekonstrukcí. Kromě expozic muzea je možné navštívit i koncert klasické hudby mezi korintskými sloupy. 

  

Bohyně Isis s doprovodem.

 

Během stěhování národů se ve městě usadili Slované, které však vytlačili Maďaři. V 17. století do města přesídlily první židovské rodiny a vznikla kolonie štetl. V 19. století byla ve městě postavena monumentální synagoga v maurském stylu. Dnes tu má sídlo hudební škola. Synagogu pro svou velikost nelze přehlédnout a k nebesům se vypíná naproti chrámu Isis. 

 

 

 

Zašli jsme ke katedrále Navštívení Panny Marie, třetí největší v Maďarsku. Biskupská katedrála z konce 18. století byla poničena během bombardování v roce 1945 a rekonstrukce probíhají dodnes. Interiér jsme bohužel neviděli, právě začala večerní bohoslužba a nechtěli jsme rušit. 

 

 

 

Za zastavení stojí i vedlejší Biskupský palác ze stejného období, který stejně jako katedrálu nechal postavit biskup János Szily. Vyniká zachovalými freskami i Salou Terrenou.

 

  

 

 

Na několika místech jsme si všimli značené Svatomartinské cesty, která prochází městem na počest údajného místního rodáka sv. Martina.

 

 

Historická část města není velká a dříve nebo později každého návštěvníka boční ulice dovedou na hlavní náměstí Fö tér. 

 

  

 

Náměstí trychtýřovitého tvaru lemují měšťanské domy z různých období od baroka až po brutalismus. Střed náměstí pak nabízí odpočinek u fontán a památníků. 

 

 

Antickou minulost připomíná Faunova fontána nebo památník s upomínkou na římského císaře Claudia, který město kolonizoval. 

 

 

 

 

Poslední kroky nás dovedly až ke gotickému kostelu sv. Alžběty s pěknou barokní branou a vedlejšímu františkánskému klášteru. Hned u vstupu byl stůl s bochníky chleba, které si tu vyzvedávají potřební.  

 

Na architektuře města se podepsalo ničivé bombardování v posledních dnech druhé světové války a následná komunistická výstavba. Ještě dnes jsou tyto stopy velmi patrné a na kráse městu nepřidá ani obrovské množství reklamního smogu.

 

  

Radnice.

 

Ve srovnání s našimi městy mně ta maďarská přijdou poněkud zanedbaná, zaprášená, neopravená. Naopak se mně líbí to množství moderních fontán a památníků připomínající městské legendy, osobnosti nebo ne/dávnou historii místa. To u nás zatím moc často nevidím.  

 

 

Z domu č.p. 40 na náměstí Fö tér vystupuje socha zvláštního gentlemana. Je to připomínka románu Odysseus od Jamese Joyce, který do Szombathely umístil rodiště otce hlavního hrdiny. 

 

 

 

Dojemný je i památník dětským židovským obětem ve druhé světové válce.

A jen tak mimochodem: V dnešní globalizované době není úplně jednoduché pořídit regionální produkty z navštíveného místa. Na žádný místní trh jsme nenarazili, ale nakonec jsme domů přivezli maďarské sladkosti, na vyzkoušení z lázeňské kosmetiky Královský balzám a v našem nákupním košíku nechyběla ani čabajka, paprika a kaštanové pyré.