středa 14. května 2025

Slováckem podruhé

V dnešním pokračování výletu po Slovácku čekejte víno, čaje, zpěv...  



Čejkovice jsou náš oblíbený cíl. Do Sonnentoru zajedeme dvakrát ročně doplnit zásoby čaje, posedět v kavárně a nasát atmosféru místa provoněného bylinkami. 








Čejkovice to není jen Sonnentor. Za návštěvu stojí místní zámek, Templářské sklepy, domek T. G. Masaryka. My jsme se tentokrát byli podívat na půvabné sklípky na konci vesnice. 




K cíli našeho výletu už to bylo jen kousíček. Z Čejkovic jsme to vzali na Velké Bílovice a po chvíli zastavili u nejznámější jihomoravské kapličky. 



Kaplička Hradištěk si zahrála v Bobulích a její popularita je přímo hvězdná. A co teprve ta panoramata... Pálava je prostě vidět odevšad, vrbický kostel uvidíte zase z druhé strany, ti s dobrým zrakem poznají Podivín, Lednici nebo Malé Karpaty. 










Mohlo by se hodit: V Sonnentoru je o motoristy i elektromotoristy postaráno. Přibylo nové parkoviště, nabíjecí stanice a všude je dost místa pro posezení u kávy, poležení v hamace nebo dětský průzkum čehokoliv. 

Čejkovickou vinařskou uličku najdete na konci ulice Pod Novosady, parkovat tady je radost. Většinou se trefíme na víkend otevřených sklepů nebo na víkend svatomartinských vín. Vesnice je plná turistů se skleničkami, které se jim houpou v kapsičce zavěšené na krku, a s mapkou vinné stezky obráží určená stanoviště. Není nic jednoduššího než se přidat.

Ke kapličce Hradištěk na kopečku Zimarky se dá vystoupat pěšky nebo pohodlně dojet autem. Od Čejkovic zabočte doprava hned za cedulí Velké Bílovice. Asfaltová cesta vede mezi vinohrady až na parkoviště přímo u kapličky. I tady se najde nejedna možnost doplnit tekutiny.


A jen tak mimochodem: Slovácko je kraj plný inspirace. Tradice a folklór není třeba nikomu vnucovat. Vše plyne tak nějak přirozeně, automaticky, od kolíbky. A od srdce... 







neděle 11. května 2025

Slováckem

Meruňkové sady, vinohrady, zvlněná krajina, příjemní lidé - čistokrevná jižní Morava. Na velikonoční výlet jsme vzali mamku, její kamarádku a pokud máte zájem, můžete se přidat.



O mikroregionu Modré Hory jsem už jednou na blogu psala. A nenapsala bych to líp. Tento kraj je mému srdci blízký. Je až s podivem, že i když mám rodiště v podstatě za humny, mamka tady ještě nebyla. Po svátečním obědě jsme holky naložili a vyrazili.



První v našem itineráři bylo Kobylí. Zaparkovali jsme pod Kobylím vrchem a kochali se výhledy na Modré hory, Pálavu, Mušovská jezera a probouzející se jarní slovácký kraj.

 






Moravská zelená 😉.


Stezku nad vinohrady nemusím představovat, ale doporučím ji moc ráda. Spirálová rozhledna na Kobylím vrchu je populární. Turistů bylo dost, cyklistů bylo dost, slovenských turistů i cyklistů bylo taky dost. Přesto stojí za návštěvu. 








Na kopečku už na nás čeká vrbický kostel. 


Z Kobylí jsme to vzali zkratkou mezi vinicemi a rozkvetlými sady do Vrbice. Vesnice zdálky rozpoznatelné a díky vinným sklípkům lehce zapamatovatelné.








Od kostela se vinařské uličky rozebíhají do dalších částí vesnice. Sklepy bývají otevřené a vinaři pohostinní.








Mohlo by se hodit: Pokud se vydáte do Kobylí, zaparkovat můžete přímo pod Kobylím vrchem na parkovišti nebo si celou (dlouhou) vesnici vyšlápnout pěšky. Blízko rozhledny je občerstvovací a koštovací stanice.

Do Vrbice se dostanete zkratkou mezi vinicemi přímo z parkoviště.

Ve Vrbici zaparkujete přímo u sklípků pod kostelem. Místa bylo dost. I tady není nouze o možnosti jak se ovínit. Každý víkend má některý z vinařů otevřeno. 

Náš výlet ještě nekončil. Kam jsme se ještě vydali, se dozvíte příště.


A jen tak mimochodem: Ještě pár moravských detailů...





středa 7. května 2025

Láska

Květen, máj, lásky čas... ani tentokrát nebudou chybět verše na věčné téma lásky. Dnes zabrousíme na Slovensko.

 




 Kamil Peteraj 

 Láska

 

Láska dá co nedá tiLáska na prach obrátíLáska, máš jí když jí nemáš
 
Láska, výkřik na křížiLáska ta smrt přiblížiLáska, máš jí když jí nemáš
 
Zkouší dva dvěmiDlouho se bráníšMy to jsme oniDávno je v nás
 
Láska směšný romantikLáska, máš co není zvykLáska, máš jí když jí nemáš
 
Láska, přijde když nechcešLáska, z té vždy propadnešLáska, máš jí když jí nemáš
 
Zkouší dva dvěmiDlouho se bráníšMy to jsme oniDávno je v nás
 
Píše náš příběhVí, co kdy přijdeDává co dáváHledáš co znáš
 
Zkouší dva dvěmiDlouho se bráníšMy to jsme oniDávno je v nás
 
Píše náš příběhVí, co kdy přijdeDává co dáváDál už to znáš



 
 
A jen tak mimochodem: Verše Kamila Peteraje doplnil hudbou Gabo Dušík a ve svém repertoáru ji má slovenský zpěvák Marcel Palonder. V češtině ji zpívá Anna K. Obě česko - slovenské verze chytnou za srdce.

 

neděle 4. května 2025

Šnekový koláč

Při pečení dnešního zatočeného koláče jsem se nechala inspirovat řeckým slaným koláčem Tiropita. Originál se peče z filo těsta, dobře by šel upéct z listového těsta nebo můžete zkusit jako já, variantu kynutou. Naplnit se dá také různě, moc dobrý by koláč byl se sýrem a špenátem nebo s mletým masem a rajčatovou omáčkou. Já jsem vyzkoušela náplň sýrovou, kterou pekla v nějakém televizním dokumentu jedna řecká babička. Koláč nám chutnal lehce vychladlý, ale i za studena (třeba se salátem ) to bude prima jarní oběd nebo večeře.



Šnekový koláč se sýrem à la Tiropita


150 ml mléka
100 ml oleje
500 g hladké mouky
1 PL cukru
0,5 PL soli
0,5 kostky droždí (asi 20 g)

400 g sýru Feta nebo balkánského sýru (2 balíčky)
2 velké cibule
3 vajíčka
sezamová semínka
vejce na potření

Použila jsem mé osvědčené univerzální těsto, které připraví domácí pekárna. Než bude s prací hotova, připravím si náplň. V robotu nasekám cibule najemno, přidám sýr i vejce a spojím do jednolité hmoty. Ručně to jde také - cibuli nastrouhejte na hrubém struhadle, sýr rozdrobte a promíchejte s vajíčky.

Těsto na pomoučené ploše rozdělím na dvě části a vyválím na obdélník velikosti asi 20x40 cm. Naplním polovinou sýrové náplně a smotám jako štrůdl. 



Do olejem vymazané koláčové formy dám závin a motám směrem od obvodu do středu. To stejné udělám s druhou polovinou těsta.





Než se nahřeje trouba, nechám ještě trochu vykynout. Před pečením potřu rozšlehaným vajíčkem a posypu sezamem. 



Zpočátku peču na 200°C a dopékám na 180°C. Trvá to asi 40 minut. Nechám lehce vychladnout a rozkrájím na jednotlivé porce.





A jen tak mimochodem: Těsta jsem připravila dvojnásobné množství a z druhé poloviny byl plech u nás oblíbených  twisterů.

 

... a už jeden zmizel 😋