sobota 11. dubna 2020

Velikonoční pečení

Každoročně peču na Vánoce a Velikonoce perníčky. Recept na ně najdete tady. Letos jsem chtěla vyzkoušet plněné perníčky. Vzpomínám si, jak babička "dolní" měla na starém kredenci papírovou krabici a v ní sladkosti pro nás, vnoučata. Když jsme ji navštívili, zalovila v ní a často vytáhla sáček s plněnými perníčky v bílé cukrové polevě. Já jsem je tedy zkusila trochu větší, které se musí nechat nějaký ten týden odležet, ale pak ty trpělivé sladce odmění.



Plněné perníčky


Těsto:
500 g hladké mouky - dávám na půl se špaldovou
200 g cukr moučka
2 vejce
100 g másla
2 lžíce medu
2 lžíce rumu
1/4 kávové lžičky sody
2 lžíce perníkového koření 
2 lžíce kakaa

Vše zpracuji v hladké těsto, zabalím do potravinářské folie a nechám přes noc v ledničce. Druhý den vyválím a vykrajuji tvary. Z části těsta jsem pomocí 3D vykrajovátek udělala klasické velikonoční perníčky a z druhé části jsem vykrájela kolečka o průměru 5 cm. Polovinu koleček jsem naskládala na plech s pečícím papírem, doprostřed dala lžičku povidel, okraje potřela mašlovačkou vodou a přiklopila druhou polovinou koleček. Ty jsem ke spodnímu kolečku přimáčkla prsty, díky vodě se přilepí lehce. Upeču na 180˚C do "růžova".






Po vychladnutí jsem část máčela v cukrové polevě. Na přípravu polevy si dám do misky 1 bílek, 125 g 2x prosátého moučkového cukru, 1/2 lžičky octa nebo citronové šťávy a pořádně metličkou promíchám. 
Druhou část perníčků jsem jen pocukrovala přes šablonu.







Perníčky z 3D vykrajovátek
Linecká vajíčka s mandarinkovou marmeládou


A jen tak mimochodem: Perníčky na velikonoční pohoštění už asi nestihnete, ale mám tady ještě jeden super rychlý a chuťově výborný slaný recept, bez kterého se žádná naše oslava neobejde.




Česnekové tyčinky se sýrem


1 balení listového těsta
1 lžička soli
počet stroužků česneku dle chuti
olivový olej
jakýkoliv tvrdý sýr, který máte rádi

Listové těsto vyválím, potřu osoleným olejem, ve kterém jsem rozmíchala prolisovaný česnek. Posypu sýrem, já jsem měla zbytky goudy a eidamu. Rozřežu na proužky, které stočím do vrtulky, dám na plech a upeču na 190˚C. Nic víc s nimi nedělám. Jen nechám vychladnout. 









středa 8. dubna 2020

Jarní Boskovice

Dnes vás pozvu na procházku mým druhým domovem. Do Boskovic jsem přišla za láskou a brzy jsem si zamilovala i město. Leží 40 km na sever od Brna, tak trochu bokem rušné trasy na Hradec Králové, v malebném kraji Malé Hané. 




Legenda praví, že název města je odvozen od šlechtice, který si zde skopl palec a prohlásil, že už nebude chodit BOSKY - VÍCE, ale nejspíš to bylo úplně jinak. Město to není velké, všude je to kousek. Zato je nadupané historickými památkami a velkým množstvím společenských, kulturních i sportovních akcí. Každoročně se konají Boskovické běhy, sraz Velorexů, letní festival Boskovice, Husí slavnosti a další a další. 
Máme tady hrad i zámek, zachovalé židovské ghetto, velký sportovní areál i zámecký skleník s koncerty a představeními. Není zde těžký průmysl, ale čistý vzduch a do lesa, který obklopuje město, je to 10 minut. V Boskovicích se narodil malíř Otakar Kubín, objevitel Věstonické Venuše Karel Absolon, dálková plavkyně Yvetta Hlaváčová, kardinál Tomáš Špidlík a slunce naše zlaté Dan Nekonečný.

Prohlídku začneme v zámeckém parku, který spojuje komplex zámeckých budov. Startujeme u Jízdárny. 


Jízdárna

Jízdárna

V parku je i zrekonstruované letní kino, které s velikostí "plátna" 40 x 15 metrů patří k největším v Evropě. Koncerty a filmová představení může navštívit 2 500 diváků.


Letní kino

Po červené značce se vydáme lesem kolem vyhlídky na hrad. Je odsud pěkný výhled na část Boskovic, hlavně na sportovní areál Červená zahrada. Blízko městských lázní se nachází dvě fotbalová hřiště, tenisové kurty, zimní stadion, rozlehlý areál koupaliště a turistické ubytovny. Nedaleko je ještě Sportpark s lesními cyklistickými trasami a westernové městečko.


Červená zahrada

Za chvilku už jsme nahoře u hradu. Je to romantická zřícenina z přelomu 13. a 14. století v goticko-renesančním stylu. I tady se přes léto pořádají různé kulturní akce.

Hrad Boskovice

Hrad Boskovice

Hrad Boskovice, vstup


Před hradem obdivujeme chráněný dub a už scházíme tentokrát po silnici dolů k zámku. Prvně je vidět zámecký skleník, který město zrekonstruovalo a je z něj krásné kulturně-společenské centrum.

Zámecký skleník

Boskovický zámek byl navrácen rodině Mensdorff - Pouilly, která s městem velmi dobře spolupracuje a v zahradě a parku za zámkem pořádá dětské Zámecké hemžení, Hubertovu jízdu a další akce.
Zámek patří k nejkrásnějším empírovým stavbám na Moravě. Vybavení menšího, ale útulného zámku je také empírové a ve stylu Biedermeier. Přes upravené nádvoří se dá projít do zahrady a další části parku. 

Zámek Boskovice

Zámek Boskovice

Od zámku směrem do centra města míjíme klášter, Panský dvůr a Rezidenci - dnes Muzeum Boskovicka.

Ulice Hradní
Park u Zámeckého skleníku

Památný strom jinan dvoulaločný

Zámecký skleník s jezírkem



Jedinou dochovanou Židovskou bránou z pěti vstupních bran vcházíme do židovského ghetta. První zmínka o židech v Boskovicích je už z poloviny 14. století. V 18. století vzniklo samostatné ghetto, které patřilo k největším na Moravě. V březnu 1942 bylo 458 boskovických židů deportováno do Terezína a dalších koncentračních táborů, ze kterých se vrátilo asi jen 20 osob a i ti Boskovice brzy opustili. Židovské ghetto od druhé světové války chátralo a obnovy se dočkalo až v 90. letech. V současnosti jsou domy opravené a židovským městem je pěkná a zajímavá procházka.

Ulice Hradní, Židovská brána a zeď oddělující ghetto od zbytku města

Ulice Plačkova



Dům v ulici Plačkova s empírovou fasádou patří k těm zachovalým, některé historické fasády byly opatřeny brizolitem a tak znehodnoceny. 
Abraham Placzek byl boskovický rabín a později se stal významným moravským zemským rabínem. 


Židovská čtvrť, nápis Černé na bílém

Židovská čtvrť

Židovská čtvrť
Ulice Plačkova

Ze tří původních synagog se už zachovala jen Synagoga Maior. Interiér je krásně opraven a výmalba této památky je považována za nejucelenější výzdobu synagog v republice.


Synagoga Maior, vstup

Synagoga Maior, vstup
Synagoga Maior Boskovice

Hned vedle Synagogy je naše oblíbená kavárna Kakabu café, kde kromě výborné kávy pečou výtečné domácí moučníky.

Ulice Antonína Trapla

Přímo naproti Synagoze v ulici U Templu je přístupná židovská rituální lázeň -  mikve.

Za těmi nenápadnými hnědými dvířky je vstup do sklepení s mikve

Ulice U Templu

Z prostranství U Vážné studny byli v březnu 1942 deportováni boskovičtí židé do koncentračních táborů.

Náměstí U Vážné studny, vpravo masné krámy

Plačkova č. 5 - Dům s nepravidelným půdorysem a apsidou
Ulicí Zborovskou se dostaneme na Masarykovo náměstí. Nesmíme ale minout červený dům č. 11, rodný dům Hermanna Ungara. Při rekonstrukci domu byla odkryta mikve a dnes je zde výborná kafírna Dogvill a z druhé strany moje oblíbená Literární čajovna.


Zborovská 11

Procházku zakončíme prohlídkou náměstí. Na horním konci je radnice s přístupnou věží, ze které je krásný výhled na město a okolí. Na druhém konci náměstí je možné navštívit kostel sv. Jakuba.

Masarykovo náměstí, radnice

Masarykovo náměstí, kostel sv. Jakuba
Parčík pod kostelem, ul. Antonína Trapla

Parčík pod kostelem, ul. Antonína Trapla


A jen tak mimochodem: Už se nám vrátili čápi. Každý rok je netrpělivě vyhlížím z okna kanceláře. Je to dobré znamení. Doufám, že už bude jenom líp.



neděle 5. dubna 2020

Banánový řez na plech a kuřecí špalíčky

V posledních týdnech se můj život smrsknul na tři základní činnosti: 
Práce - 8 - 10 hodin v kanceláři 
Pečení a vaření pro rodinu v nouzovém stavu doma
Spánek - snad v dostatečné dávce

Na další milované činnosti jako je zahrada a čtení mně času zbývá minimálně nebo žádný. Zanedbávám hlavně čtení, večer už mám tak unavené oči, že to prostě nejde. Nestíhám ani číst a psát komentáře k těm tak zajímavým příspěvkům na mých oblíbených blogech (blozích - jak se to správně skloňuje?). Jsem vděčná manželovi, že se věnuje dětem a jejich obsáhlému samostudiu. Už se tak moc těším na Velikonoční svátky a klidový režim, do kterého se hodlám uchýlit.

Nemusela bych pro rodinu tolik vařit a péct, určitě by se o sebe postarali a hlady by nepomřeli, ale mě to tak baví a je to pro mě, po tom pracovním stresu, tolik vítané odreagování, zahnání negativních myšlenek a konejšivý relax. Já si to prostě užívám.

Tááákže, když jsem viděla v ledničce 4 banány, kterých si nikdo nevšímal, už se mně v hlavě začala honit myšlenka, co bych tak z nich asi upekla?  První mě napadl banánový chlebíček, který vidím často na netu. Nedávno jsem ale pekla citronový a tak jsem se nakonec rozhodla pro vláčné řezy na plech s tvarohem. Už ani nevím, kde jsem k receptu přišla, ale jsou úžasné. Vyzkoušejte je, až budete mít doma přezrálé banány, které už nikdo nechce.




Banánové řezy na plech s tvarohem


Hnědá vrstva
3 celá vejce
200 g krupicového cukru (v receptu bylo víc, ale myslím, že to úplně stačí)
125 ml oleje
2 rozmixované zralé banány
350 ml mléka
vanilkový extrakt, pasta nebo cukr
350 g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
3 lžíce holandského kakaa
  
Mezivrstva:
2 rozmixované zralé banány
kapku rumu nebo rumového aroma
šťáva ani ne z půlky citronu, podle chuti

Bílá vrstva:
250 g vaničkového tvarohu
250 ml smetany 33% (1 kelímek)
3-4 lžíce krupicového cukru
1 ztužovač šlehačky

Začnu tmavou vrstvou. Prošlehám do pěny vejce s cukrem. Přidám banány a všechny tekuté přísady, prošlehám. Na konec přijdou sypké přísady a opět prošlehám. Těsto naliji na hlubší středně velký plech (mám 38 x 27 cm) s pečícím papírem a peču asi 30 minut na 180˚C. 

Než se korpus upeče a vychladne, připravím si další dvě vrstvy. V mixeru nebo food processoru rozmixuji další dva banány s citronovou šťávou a rumovým aroma. Touto směsí potřu vychladlý korpus.

Na závěr přijde bílá vrstva. Ušlehám šlehačku s 1 lžící cukru a ztužovačem, který není zase až tak nutný, kdo nechce dávat, myslím, že se nic tak hrozného nestane. V druhé míse prošlehám tvaroh s cukrem podle chuti a jemně vmíchám šlehačku. Nanesu na řez a může se nechat jen tak nebo posypat kakaem či ozdobit ovocem. Já jsem měla zbytek čokolády na vaření, takže jsem ji jen ve vodní lázni rozpustila a pocákala. Je dobré řezy nechat pár hodit v ledničce ztuhnout. Aby se čokoláda při krájení nelámala a dobře krájela, krájím ji nožem namočeným v hodně horké vodě.





A jen tak mimochodem: Přidávám ještě jeden jednoduchý, ale zato výborný recept na pečené naložené maso.
  

Marinované kuřecí špalíčky


Na marinádu si promíchám:
2 dcl převařené vody
1 dcl oleje
3 lžíce grilovacího koření
3 lžíce plnotučné hořčice
2 stroužky prolisovaného česneku

Kilo kuřecích stehenních řízků nakrájím na špalíčky, z jednoho asi 5-6 kousků. Ty obalím v plátku anglické slaniny a naskládám do pekáče natěsno vedle sebe. 



Zaliji vychladlou marinádou a nechám přes noc v chladnu. Někdy to nestihnu a dávám hned péct a je to taky dobré.
Peču přikryté do měkka na 200˚C asi hodinu. Ke konci nechám odkryté, aby slanina dostala křupavou kůrčičku. Podávám s pečenými bramborami a salátem.








středa 1. dubna 2020

Srstková buchta

Totální nouzovka a rychlovka. Recept jsem před lety dostala od mé druhé sestry, když jsem si nevěděla rady se zásobami angreštových kompotů. Dobře se dají použít i kompotované hrušky nebo meruňky.
Je to jednoduchá buchta na plech, kterou peču, když nic extra doma nemám a usmyslím si, že budu péct. Vydrží dlouho svěží a  dřív s námi putovala na nejednu dovolenou.





Srstková (Angreštová) buchta


1 velká zavařovací sklenice srstkového kompotu (nebo dvě malé)
2 vejce
150 ml oleje (dávám slunečnicový)
200 g cukru
400 g polohrubé mouky
1,5 lžičky sody

V míse metličkou promíchám kompot, olej, vejce a cukr. Přidám mouku se sodou a opět promíchám. Naliji do většího vyššího plechu (já mám 38x27cm) s pečícím papírem a peču na 170˚C necelou hodinu. Po vychladnutí se může polít čokoládovou polevou, ale já jen pocukruji a je hotovo. Obtížnost nula.





A jen tak mimochodem: Ráda vařím a peču ze sezónních surovin. V předjaří často sáhnu po zásobách z mrazáku nebo ze zavařenin. Takže se tady určitě ještě objeví nějaké jednoduché recepty z těchto surovin. 
Včera jsem pekla koláče od Helenky a musím říct, že jsou výborné. S těstem se pěkně pracovalo, nelepilo se a nebylo potřeba přidávat další mouku. Do dvou kostek tvarohu jsem oproti receptu ještě přidala jeden žloutek a rozinky. Kombinovala jsem se švestkovými povidly. 21 velkých koláčů jsem pekla 23 minut jeden plech. Vyzkoušejte, jsou moc dobré.