Květnové dny

Poslední květnový den a poslední májový příspěvek. Ohlédnutí za měsícem pracovně náročným, které bylo vybalancováno mnoha malými i většími radostmi a inspirativními zážitky.  

Celý měsíc bojujeme z JMHZ a nevyhráváme. Pokud nevíte, co je to JMHZ, dalo by se to volně přeložit jako systém Jak Mzdovky Hromadně Zničit. Většina z nás teď nepřítomně zírá do zdi a občas zašeptá "Chyba 103." 

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele probíhá tak, že odešleme hlášení na sociálku, za týden nám přijde zpráva, že je tam chyba (třeba 103) a nikdo není schopný nám říct, co máme špatně a jak to máme opravit. Prostě digitalizace po česku. 

 

Tento měsíc jsem dostala kytici k svátku maminek a druhou od manžela jako bolestné za porodní bolesti s JMHZ. Účet pošleme pánům Juračkovi a Juchelkovi.

Ještěže jaro s sebou přináší i veselejší zprávy. Drobotina na komíně už začíná poznávat svět a zaujaly mě v zahradnictví i kuřata pštrosů.

Městské louky jsou letos plné kopretin a překvapit dokáže i náš vrchní velitel.

Začátkem měsíce byla radost zase vidět Prahu a fandit Ondrovi na maratonu. Koncem měsíce jsem si dopřála setkání se spolužáky z průmyslovky. Čtyři společné roky jsme ukončili maturitou a od té právě uběhlo neuvěřitelných čtyřicet let.

Návštěvu květinářství La Plevela si dávám za odměnu a je to vždy multi inspirativní zážitek.

Výlet do mých rodných končin se taky povedl. Je to tady jedna velká srdcovka za druhou. Hody mi vždy připomenou mé stárkování před mnoha lety. 

V čejkovickém Sonnetoru jsem dokoupila čaje a koření, ale bylo tam tolik turistů, že se nám tam nechtělo zůstat. Měla jsem připravený záložní plán a ten se povedl moc pěkně. Popojeli jsme do Bořetic a poseděli v café wine bistro Dvorek. 

Našli jsme tady příjemné posezení pod starou jabloní, milou obsluhu, výbornou kávu a klidné prostředí. Přesně to, co jsme hledali. Až se budete toulat jižní Moravou, zastavte se, nejde nedoporučit. Více najdete tady.  

Zahrada si v květnu vyžádala hodně naší práce, ale díky ní jsem tu pracovní komedii přežila v relativně dobrém psychickém stavu.

Doma proběhlo jen pár změn. Aranžování kytice nebo prostření stolu je drobná radost všedního dne, kterou si dopřávám moc ráda.

Stejně tak pečení. Sezónní koláče si užívám dvojnásobně. Mám radost, když zpracuji to, co vyrostlo na zahradě a je plné chutí. V květnu to byl třeba rebarborový koláč se sněhovou peřinou, kaštanový koláč, rebarborový chlebíček a řezy s rebarborovým pyré.

Co se nepovedlo, byl odpočinkový týden s manželem, který jsem musela zrušit kvůli jeho nemoci. Doufám, že brzy najdeme vhodný termín a konečně si spolu užijeme volné dny.

A jen tak mimochodem: Květnovou nástěnku provoněly květy šeříku za doprovodu mňoukání májových koťat. Když si ji tak prohlížím, mám z ní uklidňující pocit přinášející období plné slunce, barevné přírody a naděje, že všechno jednou skončí a to zpropadené hlášení se konečně povede.