Pražský maraton

Bylo to krásné a bylo toho dost. Dvoudenní pražský maraton nám dal zabrat.

Tisíce kroků i turistů, únavné horko i nekonečné fronty na cokoliv. Protože jsme měli v Praze nocleh a nespěchali jsme na zpáteční cestu, usedli jsme na dvouhodinovou kávu, počkali až "mufloni" ztečou z Hradu dolů do centra a teprve pak se šli v klidu projít. 

Na Kampě

Jak utopit dr. Mráčka?

Jánský vršek

Loreta

V Praze už jsme všichni všechno vyfotili. A fotíme znovu. To město má prostě kouzlo, poetiku, dokonalé panorama. To prostě vyfotit musíš...

Nevidět Nový svět prostě nejde.

Vlk a...

... beránek.

Pleskot v Jelením příkopu.

Už jsme odvykli hektickému stylu hlavního města a místní dopravní tempo nám není příjemné. Takže si rádi zase na nějaký čas od Prahy odpočineme.

Plečnik na Hradě.

Strakova akademie.

Kafkova kinetická hlava.

Ale vrátíme se, sem se vrací každý rád. 

A jen tak mimochodem: Hlavním důvodem naší cesty do Prahy byl skutečný Pražský maraton. Běžců a běžkyň bylo skoro 12 tisíc. 

Cizinců bylo o pár procent víc než tuzemáků. Však tu bylo přes sto národností. Viděli jsme oranžové Holanďany, kostkované Chorvaty, Japonky v kimonech,... 

Dostavil se Pat&Mat, Spiderman i Superman, duhoví jednorožci.

Všichni statečně běželi, někdo sprintoval, jiný střídal běh s chůzí, ke konci někteří kulhali a chromali, mávali vlajkami, stihli políbit fandící manželku nebo finišovat se svou malou ratolestí v náručí. 

Maraton dokončilo 9 tisíc hrdinů... mezi nimi i náš Ondra. Má náš neskonalý obdiv a jsme na něj náležitě pyšni.