Červencové dny

Červenec byl čas oslav, kytic, kultury, pracovních setkání, procházek a zpracování úrody. Ale pěkně popořádku.

 

Začátkem července jsme s dcerou doháněly oslavy narozenin a koncem měsíce jsme slavili narozeniny manželovy maminky. Proběhly kytice, dárky, dobroty a hlavně jsme se viděli s našimi nejbližšími. 

 

  

Pro Magdali Pavlova.

 

 

Luční dort pro babi.

Jeden z dárků byly vstupenky na brněnské Letní shakespearovské slavnosti. Bouři jsme si obě moc užily, to co představení předcházelo už méně. Nějakým omylem byla naše sedadla prodána dvakrát a věřte, že když se potkáte s "pradlenou" a "úspěšným managerem", o bohatý kulturní zážitek je postaráno. No, nakonec se to nějak vyřešilo a výkony herců jsme si mohly v klidu vychutnat.

Špilberk se postaral o kulisy Shakespearových her.  

To nikdy neomrzí.

Skvělí byli všichni... David Prachař, Csongor Kassai (ten zvlášť), charismatický Zdeněk Piškula, milá Eliška Křenková, vtipný Marek Daniel i Josef Polášek,...

Do Brna mne přivedlo i pracovní setkání s kolegyněmi z oboru. Je dobré vědět, že na to všechno nejsme samy. Ochutnala jsem kávovou limonádu, poznala stejně postižené ženy, vyměnila zkušenosti.

 

 

U nádraží mne zaujalo brněnské "Forum Romanum", které se odhalilo po zbourání Prioru-Tesca.

Pár zpráv z domova. Máme vlastního ježka v kleci. Sice je to hračka spíš pro Goliáše než Davida, ale vítám každé umění v ulicích. Není ho moc.

 

 

 

Stihli jsme se podívat na místní festival a projít se okolím. Městské louky změnily barevnost a připomínají mně čas žní.

  

 

 

Čapí děcka už jsou k nerozeznání od rodičů. Zkušebně krouží a na komíně je jich plno. Táta už musí jistit rodinu z dohledné vzdálenosti. 

 

V červenci začal Ondra chodit na brigádu a k tomu si dělá řidičák. To už definitivně přestane být tím naším milým Cipískem 😌💗.  

Po dlouhé době jsme se stavili v Ikei. Restaurace narvaná, porce poloviční, ceny stejné, už na to taky přišli 😠. Něco málo jsme i pořídili, ale k tomu se dostanu někdy příště. 

V Olympii jsme dokoupili výbavu na dovolenou a nějakou tu parádu. 

Modravých dálek volání.

Letní limitky z Fannu - St. Tropez a Marbella.

A ještě něco na čtení. Martu znám a mám ráda. Na Lenku jsem moc zvědavá.

Domů jsem pořídila nové hrníčky na espresso. Barevně se hodí k mému Rusticu od House Doctor a teď už jsem připravená na každou návštěvu.

Od sestry jsem dostala krásnou lampu na terasu, ale raději ji mám doma a šetřím její krásu.

Doma vládne letní atmosféra. Citronový look je letos zase trochu jiný. V KIK jsem dokoupila kaktus a zelené vázičky po pětadvaceti kačkách.

Kromě příprav oslav mě o víkendech a pracovních odpoledních plně zaměstnává zpracování úrody. Zavařuji okurky a meruňky, zamrazuji zahradní směs drobného ovoce, vařím džemy. A úplně nejraději peču ovocné koláče a knedlíky. 

 

 

 

 

Dostalo se i na naše oblíbené stifado s čerstvými bylinkami.

Velkou radost mám ze zahrady. Všude něco kvete nebo dozrává a na pracovní starosti se tady krásně zapomíná. 

 

Doufám, že počasí už konečně dostane rozum a začne se chovat letně a předvídatelně. Užijte si každý srpnový den.

 

A jen tak mimochodem: Řekla bych, že se blíží doba, kdy se v létě přestane jezdit ze severu na jih a začne se z jihu jezdit na sever. Teploty kolem 40 až 50 stupňů nejsou nic příjemného, za čím bych se chtěla trmácet stovky kilometrů. 

Na mé červencové nástěnce cestování moc není, i když Toskánsko neodmítnu NIKDY. Momentálně mně stačí užít si všechny ty radosti, které sedmý měsíc přináší a v klidu se věnovat zpracování ovoce a zeleniny. Odměním se přímým přenosem západu slunce z terasy a skleničkou vychlazeného Prosecca ve společností Stinga.