Tancuj pomalu

Taky váš čas běží jako splašený? Taky toho nestíháte tolik, kolik si představujete? Taky nevěřícně zíráte do kalendáře, kolikátého už (proboha) je? Doba na nás valí úkoly a požadavky jak v práci, tak doma. Není jednoduché to za 24 hodin všechno stihnout. A najednou se čas zastaví, někdo z našeho života odejde a pak litujeme, že jsme to společné kafe nebo pivo tak dlouho odkládali, že už se nikdy neuskuteční. Dnešní verše jsem už kdysi na blog dávala, ale pro jejich pravdivost je mám moc ráda a je důležité si je čas od času připomenout. A zpomalit. 

Smím prosit? (z Pinterestu)

David L. Weatherford

Pomalý tanec

Kdy naposled jsi pozoroval děti na kolotoči?

Naslouchal kapkám deště padajících na zem?
Sledoval nevyzpytatelný let motýla?
Obdivoval slunce nořící se do temnoty noci?

Zpomal. Tančíš příliš rychle.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.

Spěcháš bez přemýšlení každý den?
Slyšíš odpověď na své „Jak se máš?“

Den končí a jdeš spát.
Honí se ti hlavou, co všechno musíš ještě udělat?

Zpomal. Tančíš příliš rychle.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.

Říkáš dětem zítra.
A nevidíš jejich smutek.

Nemáš čas.

Nemáš čas udržet si přátelství.
Nemáš čas ani pro své já.

Zpomal. Tančíš příliš rychle.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.

Spěcháš, abys někde byl a nenalézáš
radost z cesty, po níž jdeš.

Spěcháš a bojíš se. Máš strach, co bude zítra.
Spěcháš, aby ses jednoho dne měl lépe.
Tolik toho ještě chceš, že už nevnímáš, co už máš.

Život není závod. Nespěchej a zpomal.
Naslouchej, dokud hudba zní. 

A jen tak mimochodem: Není úplně jednoduché se zastavit a začít vnímat kapky deště nebo prosby skryté mezi řádky. V každodenním kolotoči si člověk ani neuvědomí, že by se měl zastavit a potěšit se maličkostí. Nové boty jsou fajn, ale ty běžné malé radosti nám v duši udělají službu daleko větší. 

Užívejte si každý den, jedinečné léto, prázdniny dětí a vnuků. 

Tancujte pomalu.