Květnové dny

 

Je to neuvěřitelné, je posledního května. Jako on nějaký květen byl? Poslední dny mně letí světelnou rychlostí. Je toho nějak hodně na všech frontách a není vůbec špatné ohlédnout se za těmi příjemnými okamžiky, které mně z letošního května zůstanou v paměti.

  

Cestou do práce mě každý květen k focení zláká vycházející slunce. Ozáří věž evangelického kostela a v doprovodu rozkvetlé okrasné třešně je to nádherný začátek dne.

Ještě jedna ranní fotka. Vycházející slunce, měsíc a hrad. Je to foceno z dálky mobilem, kvalita není dobrá, ale ta kombinace mě zaujala.

V květnu jsme prožili dvě milé akce. Sestra slavila padesáté narozeniny a kamarádka z Německa po covid - pauze přijela s manželem na návštěvu. Dostali jsme opičí víno, ale opice zůstala jen na láhvi.

Doma moc novinek není. Jídelní stůl zdobí nový běhoun - dárek od kamarádky a pilea má nový ptačí obal.

V máji se u nás objevilo i pár krásných květin.

Plnokvětá gerbera

Plnokvěté francouzské tulipány

Angelonie (asi) s doprovodem.

Dokonce jsme s manželem a dcerou stihli i jednu návštěvu kina. Máme rádi francouzské filmy a zvláště komedie. Tentokrát jsme zhlédli už třetí díl komedie Co jsme komu všichni udělali? Multi - kulti rodina Verneuilových a další střety kultur, náboženství i charakterů přinesly opět zajímavou zápletku.

zdroj:Cinemart

A jen tak mimochodem: Tento měsíc jsem si několikrát vzpomněla na babičku, na její dobroty, na stříbrné vlasy v šátku, na její laskavý úsměv. 

Při práci na zahradě jsem zaslechla, jak děda volá na vnoučka, který jel na kole. Chtěl, aby na něho počkal. Zvednu hlavu a nevěřím svým očím. Děda za klukem frčí na skateboardu. No, je to jiné, ale vnouček bude na tyto chvíle s dědou taky rád vzpomínat. Jiná doba...