Letošní jaro jsme si mnozí představovali jinak. Těšili jsme se na odchod covidu, na život bez roušek a pandemických omezení, na to, že se nám vrátí naše dřívější všední dny bez statistik o počtu nakažených. Nepočítali jsme s válkou na Ukrajině a vším tím stresem a utrpením, které ji doprovází. A ani covid se nás nechce pustit tak, jak bychom si představovali. V březnu naštěstí aspoň končí roční závěrkové práce a budeme mít v práci mírně volněji. Zase bude čas na příjemnější činnosti, které musely počkat. Těším se na výlety, zahradu a doufám, že i na cvičení. A jaký byl ten můj letošní březen?
Od manžela jsem dostala k MDŽ růžičku. |
Vyzkoušela jsem masážní lehátko a ulevila zádům. Udělala jsem si několik různě velkých radostí. Čajový balíček ze Sonnentoru byl jednou z nich.
Radost si dělám i pečením dobrot. Vyzkoušela jsem nějaké nové recepty a z těch osvědčených jsem pekla jablečné muffiny a ovocný koláč se zakysanou smetanou. Vše v rámci likvidace zásob ovoce z loňské sezóny.
Jídelní stůl jsem v březnu "oblékla" do optimistické žluté. Bylo to potřeba.
Březen patří Morcheebě. Není to moc známá hudební skupina, i já jsem se o její existenci dozvěděla z podkreslení fashion videa firmy Comma, ale mám je moc ráda a během let se k jejich CD často vracím.
A jen tak mimochodem: Peče celá země. Sleduji druhou řadu a čím dál víc jsem přesvědčená, že to není soutěž pro každého, kdo umí něco upéct. Fandím soutěžícím a už mám i tip na vítěze. Samozřejmě, že si tisknu recepty, které mne zaujmou a chci je vyzkoušet.