O Moravském krasu a jednom dlouhém přátelství

Moravský kras patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Na celém území je známo více jak 1 100 jeskyní, z nichž pět je přístupných veřejnosti. Punkevní jeskyně s možností plavby na podzemní říčce Punkvě spojené s prohlídkou dna propasti Macocha, Kateřinská jeskyně, která je známá unikátními stalagmity, Jeskyně Balcarka s bohatou barevnou krápníkovou výzdobou, Sloupsko - šošůvské jeskyně, tvořené mohutnými chodbami a podzemními propastmi a Jeskyně Výpustek s bohatou vojenskou historií. Výjimečně bývá zpřístupněna ještě Amatérská jeskyně.

My jsme tentokrát navštívili Punkevní jeskyně, nejvyhledávanější jeskyně Moravského krasu. Z parkoviště od Skalního Mlýna nás turistický vláček provezl kaňonem Pustého žlebu až k moderně zrekonstruované budově Punkevních jeskyní. 

Pustý žleb z lanovky.

Prohlídku jsme měli předem rezervovanou a protože jsme měli ještě dost času, lanovkou jsme se nechali vyvézt k Hornímu můstku propasti Macocha.

Propast je hluboká 138 metrů a je největší propastí ve střední Evropě. Na okraji propasti jsou dva vyhlídkové můstky. Horní můstek byl vybudován v roce 1882, Dolní můstek pochází z roku 1899, je ve výšce 92 metrů a je z něho velmi dobře vidět dno propasti. Propast Macocha vznikla zřícením stropu velké jeskyně a suť stále pokrývá dno propasti. Propastí protéká ponorná říčka Punkva, která napájí dvě jezírka. Jezírka jsou hluboká 13 a 49 metrů a jedno je vidět z Dolního můstku. 

Název Macocha pochází z pověsti ze 17. století, kdy měla matka - macecha shodit do propasti nevlastního syna. V 18. století byla zahájena dlouhá řada odvážných činů nadšenců i skutečných badatelů, kteří s nasazením života postupně odhalovali tajemství Macochy a celého Moravského krasu. V roce 1901 zahájil systematický průzkum Macochy Karel Absolon a podrobně zmapoval propast i navazující jeskyně.

Prohlídka Punkevních jeskyní je nejoblíbenější, kromě prohlídky jeskyní se návštěvníci podívají na dno propasti Macochy a podniknou plavbu na lodičkách na podzemní říčce Punkvě. Teplota v jeskyních je kolem 6 stupňů, takže mikinu nebo bundu s sebou i v létě. 

Prohlídka začíná prostorou Předního dómu, jehož vchod hlídá největší stalaktit jeskyní - Strážce.

Strážce.

Zrcadlové jezírko.

Romeo a Julie - tyto dva krápníky vyschly a nikdy se již nespojí ve stalagnát. 

Sifonová chodba vede do Hlinitých síní, které sousedí se Středním dómem. Za Stalagmitovou chodbou klesá dno jeskyně do Zadního dómu, odkud se návštěvníci za tónů chorálové hudby dostanou až na dno Macochy. 

Je to silný zážitek, který se málokdo pokusí narušit. Po prohlídce jezírek přichází lehce adrenalinová část prohlídky tzv. Mokrou cestou. 

Návštěvníci se nalodí na lodičky vedené zkušenými i vtipnými lodivody a plují přes První, Druhé a Třetí jezero k nejkrásnější jeskyni Krasu - Pohádkovému nebo též Masarykovu dómu. Mohutné stalagmity, stalaktity a stalagnáty, záclony a kaskády se střídají s množstvím nejmladších tvarů, průsvitných brček, mrkvovitých ztluštěnin s výrůstky všemožných tvarů. Vpravdě vrcholný zážitek. Nelze nedoporučit!

 

A jen tak mimochodem: Starší ročníky si možná vzpomenou, jak jsme na základce vyfasovali adresu školáka ze spřátelené země RVHP a museli jsme si s ním rusky dopisovat. Já sama jsem si psala napřed se školačkou z Leningradu. Do první její fotky ... Marfušu jsem nerozdýchala. Pak jsem si dopisovala s holkou z Baku a taky z Poznaně. Nejdéle mně virtuální přátelství vydrželo se Silke od východoněmeckého Baltu, psali jsme si asi tři roky. Moje mamka si také psala s východní Němkou, jen jí to přátelství vydrželo o něco déle - letos to bude už 59 let. Nejenže si psaly, ale vzájemně se i navštěvovaly. Jako děti jsme s rodiči jezdili na jedinou opravdickou zahraniční dovolenou do Německa a oni zase k nám. Byl to vždycky velký zážitek. Spousta zboží, které jsme neznali a některé nám pak celníci v Hřensku zabavili, protože boty se třeba nesměly vyvážet. V parku jsme se sestrami sbíraly obaly od čokolád a žvýkaček, ne že bychom byly tak pořádkumilovné, ale takové nikdo ve třídě neměl. Na západoněmecké televizi jsme live sledovali svatbu Diany a Charlese. Na oplátku příští rok přijeli zase Němci k nám. A tak to trvá dodnes. Dorozumívací jazyk je cirkusácké esperanto ... směs ruštiny, němčiny a angličtiny, ale funguje to. Dopisy si ještě stále vyměňují, ale doplňují je informacemi a fotkami přes WhatsApp. Do Moravského krasu jsme naše seniorky vzali na výlet a myslím si, že si to obě užily. Trochu lituji, že jsem v dopisování nevydržela, docela by mně zajímal osud Silke.

 

Kámošky meždunaródnyje.