Ztracené narozeninové řezy

Ztracené a znovunalezené. 

Tyto řezy dělávala manželova maminka na každou narozeninovou oslavu, protože jsme je pravidelně vyžadovali. Jenže pak jsem začala péct dětem i manželovi dorty a na řezy jsme úplně zapomněli. Když jsem si na ně nedávno vzpomněla, chtěla jsem po babi recept. Vůbec si nemohla vzpomenout, které řezy myslím a nosila mně recepty i už upečené zákusky a já jsem jen kroutila hlavou. Ne, ne ... tyto to nebyly. Recept se ztratil. Pak jsem ale chytla stopu a vzpomněla jsem si, že si recept kdysi vyžádala moje sestra. Sice je, bůhví proč, nikdy nedělala, ale recept našla. Tento týden důvod k upečení slavnostních řezů byl a tak jsem se do nich pustila. A opět se zařadily mezi naše oblíbené rodinné recepty.

Ztracené narozeninové řezy

Korpus:
350 g hladké mouky

200 g cukru

0,5 l kefírového mléka bez příchuti

2 polévkové lžíce holandského kakaa

1 kávová lžička jedlé sody

2 vejce

1 dcl oleje

Promíchala jsem tekuté přísady, přidala ty sypké a nalila na větší a hlubší plech s pečícím papírem. Pekla jsem na 170˚C. 

Babi ještě vychladlý základ pokapala rumem a potřela rybízovou marmeládou. Já jsem hned nanesla tvarohovou vrstvu z:

250 g vaničkového tvarohu

125 g hodně povoleného másla

100 g cukru

vychladlého pudinku uvařeného z 250 ml mléka a jednoho vanilkového pudinku.

Jako poslední vrstvu jsem nanesla šlehačkový oblak. Ten jsem vytvořila dotuha ušlehanými dvěma šlehačkami (33%) se dvěma ztužovači šlehačky. Hotové řezy jsem posypala holandským kakaem a na noc dala do ledničky.

A jen tak mimochodem: Narozeniny jsme neslavili, ale v jeden den se nám sešly dvě oslavy hodné události. Ve středu to bylo právě dvacet let, kdy jsem změnila příjmení a život jsem si vylepšila tím nejlepším mužem, jakého jsem poznala.

Naše výročí bylo ale poněkud upozaděno zkouškou z dospělosti naší Magdalenky. Letošní maturanti si prošli peklem online výuky, která není ideální pro běžné vzdělávání, natož aby se připravili na maturity a přijímačky na VŠ. Za celý školní rok chodili do školy 7 týdnů, neměli stužkovací večírek, neměli maturitní ples ani poslední zvonění. Udělali alespoň tablo, kterých je letos taky poskrovnu. V našem městě jsou čtyři střední školy a tablo na náměstí není ani jedno. Čeho se jim dostávalo vrchovatě bylo samostudium a stres. Během 10ti dnů se naší slečně sešly didaktické testy z angličtiny, češtiny, dvoje přijímací testy na univerzitu a ústní maturity ze čtyř předmětů. Všechno zvládla velmi dobře a už je i přijata na  univerzitu v Brně. Má můj hluboký obdiv, je to holka šikovná a statečná. 

Hvězdičky pro naši hvězdu.