Den první: pátek 16. 8. 2019 Na skok k Lago di Garda
11 417 kroků, 926 km, 30 -
32˚C velmi teplo
Naše toskánské dobrodružství jsme zahájili krátkou zastávkou a přespáním u jezera Lago di Garda. A udělali jsme dobře. Cestu jsme pro řidiče rozdělili na dva přijatelné úseky a viděli jsme zase něco jiného než potom v Toskánsku.
Z domu jsme vyrazili ve čtvrtek ve 22.30 hod. přes Mikulov, Vídeň, Graz, Klagenfurt, Villach, Udine, Benátky, Padovu a Veronu jsme se stále po dálnici dopravili před polednem do Desenzana (mýtné Tarvisio - Sirmione 28,50 €) . Ubytování jsme si objednali přes Booking. Byl to byt v klidném domě, nedaleko centra, jen blízko vlakového nádraží. Byli jsme ale po probdělé noci a prochozeném dnu tak utahaní, že jsme spali jak zabití a blízkost nádraží nám tentokrát nevadila. Po krátkém vybalení jsme se vydali do centra a hlavně do přístavu, odkud jsme velkou lodí přepluli do Sirmione (lodní lístek za 6 € na osobu).
Cestou pozorujeme nádheru okolní krajiny, vysoké hory, pobřeží s palmami, sem se určitě vrátíme na delší dobu.
V Sirmione turistický mumraj tedy velký. Proplétali jsme se úzkými uličkami, občas se i nějaký hrdina pokoušel projet autem, to už šlo i o palce u nohy.
Prohlédli jsme si pevnost … a před hradbami jsme si u letitého stánku s citrony koupili nejlepší citronádu, jakou jsme kdy pili ( 3,50 €).
Odolali jsme turistickým zmrzlinárnám a v zapadlé uličce jsme si koupili naprosto úžasnou ananasovou, kávovou a v rámci celoitalského průzkumu pistáciovou (piccolo za 3 € – ale mega porce). Vždy si kupujeme do kelímku velikost piccolo. I tak je toho až dost. Vyfotili jsme si, co nám asijské turistky dovolily. Ty jsou tedy poněkud otravné, na každém rohu fotí 50 záběrů. Pokud jim bráníte v pořízení toho nejdokonalejšího záběru, stojíte totiž právě na těch 10 cm, po kterých ony touží, neváhají použít "žduchací" metody. Přitom by stačilo říct scusi, sorry, nebo něco podobného. Raději míříme do přístavu a pak zpět do Desenzana. Na odjezdovém molu se tísní turisté v zástupech, ale nikdo pořádně netuší, do které fronty se má vlastně postavit. Přichází to vyřešit fešácký korvetní kapitán, vykřikuje názvy cílových stanic, máchá divoce rukama, na dotazy odpovídá nesrozumitelně, takže teď už neví vůbec nikdo nic. Lodě tak nějak připlouvají a odplouvají poloprázdné. Už to vypadá, že jsme tu naši zmeškali, když tu někdo vykřikne Desenzano a tak běžíme ještě s pár šťastlivci a nastupujeme na daleko menší zpáteční loď.
Kupodivu dorazíme, kam jsme chtěli a tak si na oslavu dáváme ledovou kávu. Procházíme se spíš komerčními, zato poloprázdnými uličkami Desenzana, ale třeba dámská část výpravy je spokojena.
Ve výborné gelaterii Taste it si dáváme naši oblíbenou Mela verde (zelené jablko), příchuť Cheesecake a jahodovou granitu (tříšť). Ta je také vynikající, žádný chemický sirup, ale opravdové jahody.
Z domu jsme vyrazili ve čtvrtek ve 22.30 hod. přes Mikulov, Vídeň, Graz, Klagenfurt, Villach, Udine, Benátky, Padovu a Veronu jsme se stále po dálnici dopravili před polednem do Desenzana (mýtné Tarvisio - Sirmione 28,50 €) . Ubytování jsme si objednali přes Booking. Byl to byt v klidném domě, nedaleko centra, jen blízko vlakového nádraží. Byli jsme ale po probdělé noci a prochozeném dnu tak utahaní, že jsme spali jak zabití a blízkost nádraží nám tentokrát nevadila. Po krátkém vybalení jsme se vydali do centra a hlavně do přístavu, odkud jsme velkou lodí přepluli do Sirmione (lodní lístek za 6 € na osobu).
Cestou pozorujeme nádheru okolní krajiny, vysoké hory, pobřeží s palmami, sem se určitě vrátíme na delší dobu.
V Sirmione turistický mumraj tedy velký. Proplétali jsme se úzkými uličkami, občas se i nějaký hrdina pokoušel projet autem, to už šlo i o palce u nohy.
Prohlédli jsme si pevnost … a před hradbami jsme si u letitého stánku s citrony koupili nejlepší citronádu, jakou jsme kdy pili ( 3,50 €).
Odolali jsme turistickým zmrzlinárnám a v zapadlé uličce jsme si koupili naprosto úžasnou ananasovou, kávovou a v rámci celoitalského průzkumu pistáciovou (piccolo za 3 € – ale mega porce). Vždy si kupujeme do kelímku velikost piccolo. I tak je toho až dost. Vyfotili jsme si, co nám asijské turistky dovolily. Ty jsou tedy poněkud otravné, na každém rohu fotí 50 záběrů. Pokud jim bráníte v pořízení toho nejdokonalejšího záběru, stojíte totiž právě na těch 10 cm, po kterých ony touží, neváhají použít "žduchací" metody. Přitom by stačilo říct scusi, sorry, nebo něco podobného. Raději míříme do přístavu a pak zpět do Desenzana. Na odjezdovém molu se tísní turisté v zástupech, ale nikdo pořádně netuší, do které fronty se má vlastně postavit. Přichází to vyřešit fešácký korvetní kapitán, vykřikuje názvy cílových stanic, máchá divoce rukama, na dotazy odpovídá nesrozumitelně, takže teď už neví vůbec nikdo nic. Lodě tak nějak připlouvají a odplouvají poloprázdné. Už to vypadá, že jsme tu naši zmeškali, když tu někdo vykřikne Desenzano a tak běžíme ještě s pár šťastlivci a nastupujeme na daleko menší zpáteční loď.
Kupodivu dorazíme, kam jsme chtěli a tak si na oslavu dáváme ledovou kávu. Procházíme se spíš komerčními, zato poloprázdnými uličkami Desenzana, ale třeba dámská část výpravy je spokojena.
Ve výborné gelaterii Taste it si dáváme naši oblíbenou Mela verde (zelené jablko), příchuť Cheesecake a jahodovou granitu (tříšť). Ta je také vynikající, žádný chemický sirup, ale opravdové jahody.
Po návratu na ubytování sledujeme
na RAI 2 přímý přenos ze Sienského palia, ale k tomu se dostanu později.
A jen tak mimochodem: Pokud trpíte
na rýmy, neváhejte a v lékárně si tady kupte nosní kapky Aqua di Sirmione.
Za necelých 12 € je v krabičce 5 lahviček nosních kapek s univerzálním nástavcem. Celé Sirmione jsem posmrkávala
a po 1-2 použití kapek bylo po rýmě. Byla jsem v šoku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře.