Toskánsko 2019 - 2. část

Den druhý: sobota 17. 8. 2019 Zázrak v Pise

5 400 kroků, 364 km, 30 - 32˚C velmi teplo

Itálii mám moc ráda. Tak moc, že jsem se kvůli ní kdysi v dávné předrevoluční době začala v jazykovce učit italsky. A šetřit, protože co kdyby jednou, někdy, snad vyšel ten zájezd s CKM. Naštěstí se brzy situace změnila a já jsem za posledních 28 let byla v Itálii 17x. Kdepak by mě to v roce 1986 napadlo. Kousek Toskánska jsem poprvé měla možnost vidět v roce 2012 a hned to byla láska na první pohled. Rodinná rada se tedy letos v březnu rozhodla tuto část Itálie prozkoumat podrobněji. Úmyslně jsme vynechali Florencii. Byla jsem tam třikrát, naposled v září 2012, a zařekla jsem se, že už nikdy více. Pro to obrovské množství turistů je požitek z té vší krásy minimální. Spíš jsme chtěli vidět víc toskánské krajiny a menších zajímavých měst. My v srpnu obvykle na dovolenou nejezdíme, ale letos to jinak nešlo. Jak jsme později zjistili, srpen není ideální měsíc pro návštěvu Itálie. Většina Italů má v srpnu dovolenou a notné množství jich ji tráví v tuzemsku. To byl tak trochu kaz na kráse, ale jinak jsme byli nadmíru spokojeni.  

K Lagu di Garda jsme nakoukli a mohli jsme pokračovat vstříc našemu toskánskému dobrodružství. Po snídani jsme vyrazili z Desenzana směr na Parmu a pak po dálnici E33 na La Spezia. Tohle je opravdu krásná – kochací dálnice. Z Pádské nížiny se přes Apeniny dostáváme do výšky až 750 m.n.m. a ani nevíme jak. Cestu lemují horské vesničky, městečka, hrady, projíždíme tunely a po mostech, které mají v Itálie každý své jméno. 

Sjíždíme k La Spezii a měníme směr podél pobřeží po Azurové dálnici A12 (SS1) směr Livorno. Z dálnice po levé straně míjíme Apuánské Alpy s dobře viditelnými mramorovými lomy v Carraře, jsou obrovské. 

Po pravé straně máme Versilijskou riviéru a její krásné pláže, kde tráví prázdniny italští VIP.

Cestou máme naplánovanou zastávku v Pise. Máme trochu obavu z parkování, ale překvapivě bezplatně parkujeme na ulici Via del Marmigliaio blízko náměstí Zázraků (Piazza dei Miracoli). Volné je i placené parkoviště přímo před vchodem na náměstí Zázraků. Toto náměstí oslavuje zázrak života, symbolem zrození je křtitelnice Baptisterium Jana Křtitele, symbolem života je Katedrála Nanebevzetí Panny Marie, symbolem smrti je Hřbitov Campo Santo a konečně symbolem města je Zvonice - Šikmá věž (La Torrependante). 

Před vstupem na náměstí branou Panny Marie se nachází pokladna a za věží (vedle WC 0,50 €) je druhá pokladna. Vstupné si lze koupit do křtitelnice a hřbitova. Je společné i pro dóm (5-8 €). Vstupné na věž se objednává předem přes internet, potom se čeká ve frontě a po 40 min. jsou turisté po bezpečnostní prohlídce pouštěni dovnitř.

Zázrak je, že ta věž nespadne. Působí totiž dojmem, že je víc nakloněná, než jsme čekali a tak jsme ji samozřejmě se spoustou dalších turistů podpírali seč nám síly stačily (a u toho se hromadně fotili). Po procházce kolem věže jsme si před branou koupili zmrzlinu (testovací pistáciovou, lesní plody, granitu Cola a citron 2,50 - 3 €), vypili café americano, prohlédli jsme si stánky se suvenýry a podél Etruské riviery jsme pokračovali do našeho přechodného toskánského domova – do Bibbony. Mýtné z Desenzana do Malandrone je 34,50 €.

Bibbona: ubytování jsme objednali přes Interhome v Agroturistické usedlosti Il Secondo. V březnu už moc velký výběr volných termínů nebyl, takže příště dřív. Bydlíme v apartmánu, který dříve sloužil jako sýpka. Máme k dispozici obytný prostor s kuchyňským koutem, jídelním stolem, TV a pohovkami pro děti. Dále je tady ložnice s velkými skříněmi, koupelna a malá terasa. K dispozici je chráněné parkovací místo, velký bazén, lehátka se slunečníky a venkovní posezení s grilem. O venkovní prostory se dělíme s holandskou rodinou a francouzskými prarodiči s vnučkou. Sdílení je bezproblémové a většinou jsme např. u bazénu sami. Bazén jsme využívali hlavně odpoledne, po návratu z výletu.

Majitelé bydlí v přilehlém domě, mluví jen italsky, ale s pomocí aplikace v telefonu vše domluveno ke spokojenosti. Ze zvířat jsme viděli jen dvě kočky a občas slyšeli kohouta. Usedlost obklopuje veliký sad s ovocnými stromy, opunciemi a olivovníky. Cikády tedy slyšet je, ale v noci je klid.

Pár závad by se našlo, ale dalo se s tím žít. Víc nám vadilo, že jsme museli pytel s odpadky vzít do auta a házet jej cestou do kontejneru u hlavní silnice. Netřídilo se nic. V Itálii také nejsou asi trendy rychlovarné konvice, nebyly v žádném ubytování, takže pokud konvici užijete, doporučuji si vzít s sebou nějakou menší. To stejné se týká misek na snídaňové cereálie. WIFI nám tedy moc nefungovala, bylo nutné jít blíž k domu majitelů, tam byl signál lepší. Klimatizace k dispozici nebyla, ale byl to starý kamenný dům, tak vůbec nebyla nutná. Co bylo fajn, byly okenice a sítě v oknech, ale i tak jsme užili komárovníky do zásuvek. TV se satelitem měla pouze italské verze zpravodajských kanálů  (něco v AJ, nic v NJ) a italské programy. Na Canale 5 je dobré sledovat předpověď počasí, ráno po asi půl hodině. Na RAI 1 hlásí předpověď místo rosniček vojenský důstojník, příjemná změna. Předpověď je vždy pouze na následující den, rychlá a konkrétní. Takže není nutno sledovat Míkovou a její nesmyslné grafy, koláče a každý mráček na sociálních sítích. Dokonce se ani nedozvíte, jestli budou bílé vánoce.

S ubytováním jsme byli spokojeni a můžeme doporučit.

A jen tak mimochodem: Nedaleko od Pisy je město Lucca, tu jsem navštívila při své první toskánské expedici v roce 2012. Určitě stojí také za vidění. Město je obehnáno vysokými hradbami, auto je nutné zaparkovat před hradbami a projít do centra města jednou z bran. Pohodlně se dá vyjít nahoru na hradby a část nebo i celé město obejít. Centrum je nevelké a je příjemné procházet se uličkami, navštívit dva krásné Duomy, prohlédnout si náměstí Piazza dell´Anfiteatro vystavěné na půdorysu římského kolosea nebo navštívit dům G. Pucciniho. Nebo si jen sednout na kávu a nasávat toskánskou pohodu.