Móda do jarního povětří podruhé

Tak dnes už opravdu jarně... nebo možná spíš letně, když se tak dívám na teploměr.

 

 

 

Univerzální základy v šatníku mám a přišel čas je doplnit něčím "echt" jarním. Letošní jaro je vidět v zelených šatech kdekoho a tak jsem i já po nich zatoužila. Padly mne do oka kytičkové z Lindexu. Jarní nabídka byla v tomto obchodě asi nejveselejší a vybrala jsem tady ještě dva další  kousky. Vrátím se k šatům... střihově byly vyřešeny moc dobře. Prostřižení na předním díle a řasení na zadním díle dělalo pěknou postavu. Nicméně té zelené na mne bylo nějak moc a tak jsem je po dlouhém přemýšlení vrátila. Je pro mne rozhodující, jak se v oblečení cítím a když mně něco nesedí - střih, barva, materiál - vracím zpět.  Někomu jinému určitě sednou líp a tak jsem je i přesto nafotila.

  

Šaty Lindex, džiska Orsay, zelený kardigan Gant, černá kabelka Comma, proutěná taška Tesco, lodičky Marsei, baleríny Caprice, espadrilky Moleca.

 

Z Lindexu je i toto tričko nebo spíš top a s tím jsem spokojená moc. Měla jsem trochu obavy z řasení, ale nakonec to oblečené vypadá moc dobře a mám dojem, že to i zeštíhluje 😊. V kombinaci s džínovinou nebo tmavě zeleným spodním dílem tvoří pěkný jarní look.

 

Řasení se opakuje i na rukávech.

Top Lindex, široké džíny Tom Tailor, zelený kardigan Gant, kabelka z Itálie.

Z čeho mám opravdu velkou radost je džínová sukně z Espritu. Koupila jsem ji ve výprodeji a mé postavě sluší víc než ta klasická úzká, kterou jsme si užily v osmdesátkách. Je to opět nadčasový kousek, který bude variabilní až až. U Espritu jsem k ní také ve slevě pořídila nabíranou červenou halenku, protože jak jsem zjistila, nemám nic červeného. A červená k jaru prostě patří. 

Džínová sukně, pletený pásek a halenka Esprit, baleríny staré z Německa za pár Eur, hnědá kabelka Catana, černá Comma.

Letos puntíky vystřídaly proužky a krom toho, že jsou trendy, působí mladistvě. A kdo by nechtěl vypadat mladistvě, že?  Ty mají v mé skříni místo každý rok.

 

Pruhované tričko Marks & Spencer, hnědé lodičky Tamaris.

 A žlutým svetrem celý komplet rozsvítím. Jestli si vyberu doplňky ve žluté nebo hnědé už asi bude záležet na momentální náladě.

 

Žlutý kardigan Lindex, žlutá kabelka Gabor, žluté boty Orsay.

 

Tuto kabelku jsem si koupila v Itálii ten rok, kdy  nám do rodiny přibyl Ondra. V létě to bude 15 let. Důkaz toho, že koupě kvalitní kožené kabelky se vyplatí. Zvlášť, když je italská 😉.

Pohodlné široké riflové třičtvrťáky jsem zvýraznila tunikou s rostlinným vzorem a výraznou barevností. Zelená kabelka outfit rozsvítí a pro boty použiji některou z barev tuniky. Doma už byl kardigan v bordó červené a opět našel využití. 

Mokasíny Högl, vínové baleríny Bonita, lodičky 100 let staré.

Rifle Tom Tailor, tunika Tatuum, bordó kardigan Esprit, kabelka z Itálie.

A nakonec radost největší. Lindexové šaty jsem vrátila, ale touha po jarních šatech zůstala. Koncem března jsme potřebovali objednat synovi nové dioptrické brýle a tak jsem při té příležitosti proběhla pár obchodů v Olympii. Padly mně do oka tlumeně zelené vzorované šaty Marc O´Polo a když jsem si je vyzkoušela, už nebylo co řešit. Sedí barva, sedí střih, materiál vzdušný. Navíc obchod měl nějakou akci k výročí a tak jsem odcházela nadmíru spokojená. 

 

Šaty a khaki kabelka Marc O´Polo, mokasíny Högl

Boty (Högl) i kabelka (Marc O´Polo) vypadají šedě, ale v reálu jsou v různých odstínech khaki zelené, nepodařilo se mně barvy věrohodně vyfotit.

Jarní náboj dodá žlutá... ať už jako kardigan nebo kabelka z vlastních zásob. 

Kardigan Orsay, žlutá kabelka z místního butiku.

 

 

A jen tak mimochodem: V poslední době jsem si oblíbila nový uzel, tak třeba se vám bude hodit. Vypadá moc pěkně i na teplých zimních šálách. Na obrázku je jarní šála z Lindexu.

 

Jeden konec kratší, druhý delší.

Omotat dokola kolem krku.

Pravý konec provléknout křížem vlevo.

A levý křížem vpravo. Upravit a je hotovo.

Moravským Toskánskem podruhé

Půvabná, malebná a táááák fotogenická je krajina Moravského Toskánska táhnoucí se od Klobouk po Kyjov a od Velkých Bílovic až po konec Ždánického lesa. O našem podzimním putování jsem psala tady. Slíbili jsme si, že se sem na jaře vrátíme. Dnes je svátek matek a krom kytičky a čaje jsme naložili moji mamku a vydali jsme se do samého srdce Moravského Toskánska - do Šardic. 

Říká se, že na zdejší zvlněné krajině má podíl důlní těžba lignitu, který se právě v Šardicích těžil. To se nám až tak nezdá, ovšem nutno říct, že zvlněná krajina je tady přímo ukázková a naprosto chápu vášnivé fotografy, kteří mají pro místní vlnky slabost.

My jsme projeli celou obcí až na úplný okraj a pak pokračovali uzoučkou silničkou směrem k Vyhlídce. Celou cestu jsem s obavami vyhlížela protijedoucí auto, ale naštěstí jsme nikoho nepotkali a nebylo nutné couvat zpět.

Odměnou nám byl krásný výhled po okolí Šardic i pořádném kusu Slovácka. Konečně jsem byla spokojená s vysetím řepky, neboť krajina doplněná žlutým vlnobitím získala na atraktivnosti. 

Vinohrady, biopásy, sudová rozhledna, to vše zasazené v krajině poskytující uklidňující a pokojný dojem. Tady je mně moc dobře.

Vrátili jsme se zpět a zaparkovali u bývalého dolu Dukla. Naším cílem byly nově vysazené biopásy. S ohledem na mamku jsme ale nedošli až k nim, ale vrátili jsme se a dojeli jsme tam po silnici spojující Šardice se Stavěšicemi. Pěší i motorizovaná cesta byla plná krásných výhledů a bylo co fotit.

Cestou zpět jsme projeli dlouhatánskou vesnicí Hovorany do Čejče. Po krátké zastávce v Čejkovicích jsme se vrátili zpět do Čejče a ještě se zajeli pokochat zvlněnou nádherou v okolí Karlína, který jsem už fotila na podzim.

A jen tak mimochodem: Stejně jako Svatobořice - Mistřín, kde jsme byli na podzim a viděli jsme tam internační nacistický tábor, tak i Šardice mají smutnou historickou vzpomínku. 

V červnu 1970 při bleskové průtrži mračen byl důl Dukla zatopen a zemřelo zde 34 horníků, kterým se nepodařilo včas před neštěstím uniknout. Za celou dobu hornické činnosti zemřelo v šardických dolech 52 horníků.  

 

Mrkvové muffiny s ananasem a kokosem

Mrkev má svoji sezónu na podzim, ale moučníky se z ní pečou paradoxně víc na jaře. Nejspíš je potřeba spotřebovat uskladněnou loňskou sklizeň a tak se často na Velikonoce peče mrkvový dort. Já jsem v sobotu pekla mrkvové muffiny a abych chuť trochu ozvláštnila, šmrncla jsem to trochou exotiky.

 

Mrkvové muffiny s ananasem a kokosem

3 vejce

250 g krupicového cukru (já jsem dala z větší půlky Xylitol)

125 ml oleje

250 ml podmáslí

2 ČL vanilkového extraktu

350 g polohrubé mouky

2 ČL sody

špetka soli

2 ČL mleté skořice

50 g kokosu

50 g sekaných ořechů

250 g strouhané mrkve

125 g konzervovaného ananasu pokrájeného nadrobno

Ve větší míse prošlehám celá vejce s cukrem do světlé pěny. Postupně přidám olej, extrakt a podmáslí. V druhé míse promíchám mouku se sodou, skořicí a solí a prošlehám s tekutou směsí. Jako poslední zlehka vmíchám strouhanou mrkev, kousky ananasu, kokos a ořechy.

Těstem naplním muffinové košíčky tak do 2/3 a peču na 180˚C. Před vytažením vyzkouším špejlí. Upečené muffiny nechám na mřížce vychladnout. 

V mezičase si připravím krém z:

1 kelímek 250 g mascarpone

1 balení čerstvého sýru (např. Palouček, Lučina)

1 kelímek 250 ml smetany 33%

3 PL cukru nebo něčeho podobného, čím jste zvyklé sladit (Xylitol, čekankový sirup)

1 PL mleté skořice

 

Ušlehám pevnou šlehačku. V druhé míse prošlehám mascarpone, sýr, cukr a skořici. Stěrkou vmíchám šlehačku a dám vychladit, stačí asi tak 2 hod. Krém je potom pevnější a dobře se s ním zdobí. Já jsem muffiny ozdobila krémem a ovocem, ale jsou dobré třeba jen pocukrované. Z uvedené dávky jsem měla 21 kousků.

 

 

A jen tak mimochodem: Těsto na muffiny jsem použila i na dort. Upečený dortový korpus jsem jednou prokrojila, promazala krémem a zbylý krém jsem použila na pomazání dortu. Posypala jsem mletými ořechy a ozdobila půlkami vlašských ořechů. Ve vychytaném obalu se mnou mohl cestovat na Velikonoční setkání.

 

Prvomájový

Prvomájový příspěvek bez veršů prostě nejde... Dnes si zopakujeme slovenštinu. Moc mně v našem rozděleném světě chybí. Je to cizí jazyk, který většina z nás ovládá nejlíp. Bohužel děti už nemají tolik možností si jej tak naposlouchat jako my a je to velká škoda. Verše jsou z písničky od Elánů, hudbu složil a zazpíval Vašo Patejdl.

 

Čakám ťa láska - Pavol Jursa

 

Videl som lásku raz vo sne 

Kráčať lúkou dúhovou

Jej krehký hlas na krídlach niesol tónov pár

Zlatisté slnko si nápev piesne tíško húdlo s ňou

Ja som sa krásou opájal

Šaty ti, láska, sám vietor utkal

Z jemných pavučín, z nesmelých slov,

Ktoré vždy šepká milencom 

Škoda, že márne sa pokúšam ťa 

Zovrieť v náručí, škoda, že láska si len snom.

Láska, láska, odhal svoj závoj pestrý

Láska, láska - túžbou už zvoní zvon

Láska, láska - čarovný obrus prestri 

Láska, láska - ĺúbosť daj mojim dňom

Zajtra ťa láska chcem znovu čakať

Na tej lúke snov, budem tam sám až zmĺkne

V oknách svetlo lámp, možno zas prídeš

A obdaríš ma piesňou ĺúbeznou

Ti za tú pieseň všetko dám.

Láska, láska, vystúp raz ku mne zo snov

Láska, láska - ruku ti podá rým.

Láska, láska, poď sa raz túlať so mnou

Láska, láska - pôjdeme za šťastím.

 

A jen tak mimochodem: Tento víkend je charakteristický tradičním pálením čarodějnic spojené s opékání buřtů a polibky pod rozkvetlým stromem. 

U nás se navíc po covidové pouze vrátila tradice Boskovických běhů. Místo povinného průvodu se totiž v našem městě nepovinně běhá. Ráno celou akci otvírá "závod" běhu rodičů s dětmi, pak následuje kategorie do 5ti let a další věkové a výkonnostní závody. Poslední je 12,5 km dlouhý Běh za sedmizubým hřebenem (ten jako správní fintilové máme v městském znaku). Letos se jen tohoto závodu zúčastnilo 850 sportovců.