Srpnové dny

Srpen? On letos snad ani nebyl. V práci jsem spěchala, abych měla vše brzy hotové a mohla jsem v klidu odjet na dovolenou. A dovolená? Utekla jako Vánoce. Ale bylo by škoda na tento měsíc zapomenout. 

Do práce jsem nosila kytice hledíků, cínií a jiřin. Z práce jsem si nosila hlavu plnou starostí. Když už toho bylo požehnaně, kolegyně oznámila radostný přírůstek do rodiny. Moc jí to všichni přejeme a panikaříme, nad novoročním peklem v oslabení.

Zatím se neví, co přinese čáp, ale ti naši už odletěli doplnit zásoby do Afriky. Od začátku srpna se ztrácel jeden za druhým a poslední mohykán odletěl 20. srpna. 

 

Chodit z práce naštvaná má i pozitivní stránky. Manžel mě překvapil kyticí na zlepšení nálady... a povedlo se 😊.

 

 

 

Taky jsem se konečně dostala k umotání letního věnce z vlastnoručně usušených kytek. Jakoukoliv relaxační činnost rukama každopádně doporučuji.

 

Srpnové bydlení se neslo ve středomořské náladě, ale i návratem k mé oblíbené zelené barvě. 

V kuchyni se toho odehrálo taky dost. Vyzkoušela jsem nové recepty na levandulový sirup, kynuté koláče na sladko i naslano a ostružinové dobroty. Upekla jsem oblíbený mátový koláč a začala zpracovávat rajčata na zimu.

Nepodcenila jsem přípravu na dovolenou a dokoupila praktické kousky. Nově se mnou odjelo cestovní zvětšovací zrcadlo s osvětlením, které se stává pro mne nepostradatelné. Z Action je prostorná kosmetická taštička a chladící taška do auta, kterou jsem ještě vytunila mrazícími vložkami z Orionu.

A kam jsme se vydali letos? Zkuste hádat. Začneme vylučovací metodou. Mají tam...

...čůrajícího chlapečka, ale Belgie to není...

...větrné mlýny, ale ani Holandsko není správný tip...

...domečky jako z pohádky, ale v Hobitíně jsme nebyli...

...královskou gardu s vysokými huňatými čepicemi, ale Londýn je odsud daleko...

... Island... to taky není...

...šikmou věž má dnes kdekdo, takže ani Itálie není správná odpověď...

...moře, ale za koupáním jsme sem nejeli... 

...krásné hrady a zámky, ale nejsou to ty na Loiře...

...barevné domečky, skoro jako ve Švédsku...

...a dokonce královnu z rodu Přemyslovců, ale České země to nejsou. 

Cílem naší letošní dovolené byla země, kterou proslavili Vikingové, Hamlet, Hans Christian Andersen a Lego. 

Země s nejstarší vlajkou na světě. Bingo! 

Je to Dánsko.

Bylo to krásné. Klidně to mohlo být delší, protože jsme zdaleka nestihli vše, co jsme chtěli, a co by stálo za vidění. Vrátili jsme se domů včera plni dojmů a hygge nálady. O našem dánském dobrodružství se více rozepíšu v následujících příspěvcích.  

 

A jen tak mimochodem: Srpnová nástěnka je o cestování. O tom, co bych ráda někdy viděla, prožila, ochutnala. O celkové dovolenkové atmosféře, na kterou se těším zbytek roku.

 

  

Srpnová zahrada

Jaké byly srpnové zahradní dny? Zahrada se chlubila barevnou duhou trvalkových květů, vydávala košíky zeleninové úrody a intenzivně se starala o moji duševní pohodu.  

 

 

 

V okrasné části okrašlovaly rudbekie, echinacei, floxy, vrbiny, rozrazilovce, šanty, hortenzie. Začínají kvést rozchodníky a rozchodníkovce, blíží se čas aster.

 

 

 

 

Trvalková džungle dělá radost nejen mně, ale na své si přijdou včelky, motýle 😉, čmeláci a jiní hmyzáci, které ani neumím pojmenovat.

 

 

 

V srpnu ještě dokvétala bílá magnolie a kvetení si zopakovaly růže, kalina i plaménky. Hortenzie teď jedou na plný plyn, srpen je jejich top měsíc. 

 

 

 

Předpěstování zeleninových sazenic ze semínek a následná starostlivost přináší své ovoce. Košíky se plní voňavými rajčaty, velikými rudými paprikami, chutnými okurkami. Sklidila jsem cibuli, postupně zpracovávám mangold, cukety, mrkev. Dozrávají švestky, ostružiny, ve skleníku stolní hrozny. Sbíráme popadaná jablka na štrůdl a těšíme se na rekordní úrodu ořechů - papíráků.

Slunečnice zdobí bramborový záhon. Předloňská semínka se probrala letos k životu.

 

 

 

 

Z čeho mám velkou, nefalšovanou radost jsou jiřiny a hledíky. Na jaře to vypadalo všelijak, ale srpen jim pomohl a bude krása do vázy.

 

Pomalu si připravuji košíky na podzimní výsadbu a co jde, to se snažím zachránit pro příští rok. Nízké karafiátky jsem zasadila k trvalkám, jsou plné poupátek, tak snad ještě udělají trochu parády. Vykvetl i fialový muškát, který se mně na jaře podařilo zlomit.

 

  

 

I za manželem je na zahradě vidět obrovský kus práce. Vyčistil a předláždil zahradní dlažbu, která to za ty roky už potřebovala. Je to tak pěkné, že bychom měli nosit papučky i na zahradě.

 

Doufám, že se povede i závěr zahradní sezóny a všelijaké pohromy se nám vyhnou. To pak budeme s mým chlupatým zahradním kolegou spokojeni tuplovaně.

 

 

 

A jen tak mimochodem: Na závěr jedna odkoukaná vychytávka. Nemám ráda, když se trvalky či trávy válí po zemi. Zvlášť, když to vadí v průchodu po chodníku. Poprosila jsem manžela o zábranu, která vypadá líp než kus špagátu s tyčkou. Manžel ohnul starý drát do půlkulatého tvaru jako na obrázku. Konce jsem zapíchla po bocích a tráva se zázračně narovnala. A skoro není vidět. 

Před...

... a po.

Prý kdyby věděl, že to budu fotit, vzal by hezčí drát. Tento je ze starého napínáku na králičí kůže 😉.