Dušičkový

Na dušičky jsme napekli, zašli zapálit svíčku, vykouzlili sváteční atmosféru a zbyl čas i na procházku.

Terasu začínám připravovat na zimní režim. Bylinky a sukulenty se před prvními mrazíky stáhly do bezpečí skleníku. Vřesy se svým podzimním doprovodem zůstanou do prvních vloček. 

Tma je už po páté hodině odpolední. Světýlka a svíčky prodlouží podzimní pohodu.

Koncem srpna bylo na našem hřbitově odhaleno pietní místo zemřelým a nenarozeným dětem. Skleněné bubliny cítím jako symbol čistých dětských duší.

Hřbitovy, tak jak je známe, jsou odlišné od místa, kam vás dnes vezmu.

Boskovický židovský hřbitov patří s 2 500 náhrobky k největším v České republice. Místo s tajemnou atmosférou leží na okraji města, na úpatí hradního vrchu. 

Řada náhrobků má kromě jména už jen datum úmrtí a věk zemřelého. Datum narození se uvádí zřídka. Starší Macevy (náhrobní kameny) nesou dlouhý popis charakteru a života zemřelého i symboly s hlubším významem. V češtině je jen pár novějších náhrobků. Většina nápisů je v hebrejštině nebo němčině.

Symbol rukou zprostředkovává zpětné požehnání Nebes pro Lid Israele velekněžským požehnáním, během kterého spojí ruce tak, jak je nacházíme na náhrobcích. Obraz rukou je také symbolem rituální čistoty.

Nejstarší náhrobky pochází z druhé poloviny 17. století. Ten úplně nejstarší nese datum 1670. 

Na náhrobky byla použita opuka. Čas, vítr a déšť odnesl dávná poselství.  

Hexagram se v 16. století stal součástí emblému pražské židovské obce a během let se rozšířil jako obecný symbol židovství.

Podzimní zabarvení dává místu nostalgický charakter s mystickou atmosférou. Nikdy neprojdeme celý rozsáhlý areál hřbitova, ale vždy objevíme něco nového.

Kromě hrobů významných osobností místní židovské komunity, jako rabína Samuela ha-Leviho Kollina nebo moravského rabína Abrahama Plačeka, je tu k věčnému odpočinku uložena i část rodiny Löw - Beer.

A jen tak mimochodem: Kupované věnečky jsou určitě dokonalejší, ale ten můj je osobní a od srdce.