neděle 27. října 2024

Dušenky

Tradiční dušičkové pečivo Dušenky se dříve peklo na svátek Všech svatých a na Památku zesnulých. Říkalo se mu v různých krajích různě... Dušenky, Dušičky, Kosti svatých, Selbiky. Kraj od kraje se lišilo i samotné pečivo. Většinou to bylo sladké kynuté těsto ve tvaru kruhu s otvorem uprostřed představující duši. Mé Dušenky jsou z kynutého těsta tak lehkého a nadýchaného, že lehkosti duše jsou velmi blízko. Však vyzkoušejte. 



Dušenky


125 ml vody
125 ml mléka
110 g rozpuštěného másla
3 žloutky
600 g hladké mouky
100 g cukru moučka
1/2 ČL soli
1/2 kostičky čerstvého droždí (21 g)
citronová kůra nebo 1 ČL citronového aroma

Na posypání: granulovaný cukr nebo třeba plátky mandlí, mák,... 

Těsto, které připraví domácí pekárna, nechám nakynout až po víko pekárny i po ukončení programu. Těsto je nelepivé a krásně se s ním pracuje.
Na pomoučeném vále hotové těsto rozdělím na kousky po 50 g. Z těch, stejně jako třeba buchty, udělám bochánky a přesunu na plech s pečícím papírem. Do středu udělám prstem díru, přikryji utěrkou a nechám asi hodinu kynout. 






Jakmile se zvětší asi o polovinu, znovu udělám díru, pomažu je rozšlehaným vajíčkem a posypu granulovaným cukrem. Peču 20 minut na 180˚C. Před podáváním popráším moučkovým cukrem.








A jen tak mimochodem: Kromě kulatých duší se pekly Dušenky ve tvaru překřížených kostí, motaných věnců nebo rohlíčků s ořechovou, povidlovou či makovou náplní. Oblíbená byla i slaná varianta ve formě rohlíků, kterým se říkalo "Navšesvatýrohlíky". Pečivo jedla hospodářova rodina, rozdávalo se pocestným a chudým lidem. Měla jím být vykoupena duše zemřelých z očistce. Především vyjadřovalo vzpomínku a památku na všechny zemřelé. 

Zkuste obnovit zapomenutou českou tradici, provonět domov sladkou vůní pečiva a při plápolajícím plamínku svíčky vzpomenout na ty, kteří už budou navždy chybět.             


pátek 25. října 2024

Podzimní atmosféra

Že je podzim v plném proudu je nezpochybnitelné. Stromy mají barevné listy, holky teplé kabátky a náš kocour o kilo víc. Jak si podzimek užívá terasa už víme, dnes se půjdeme ohřát dovnitř, do domu.

 


Měnit letní atmosféru za podzimní zabere dost času. Postupně se posouvám z jídelny do obýváku, od stolu ke komodě. Zkouším, kombinuju a trvá mně celou věčnost než jsem spokojená. Nechám to tak nějaký čas a pokud přijde nová inspirace nebo nápad, měním a začne to celé odznovu. Jenže od toho nejde pomoci. Je to marný a zábavný.

 




Podzim je plný barev a ani já si nedovedu představit náš dům bez barev. Ráda se podívám na interiér ve skandinávském stylu, ale pro mne je to málo barevné. Doma chci mít tlumené barvy, v elegantním odstínu. 


 


Vínově červená, režně bílá, okrově žlutá, ocelově modrošedá, jedlově zelená... to je můj podzimní semafor.   

 


Jídelní stůl na podzim ovládla měděná, která se k tomuto času moc hodí. Měděnou sbírku jsem doplnila černými břidlicovými podložkami a zelenou, na kterou se měď časem mění.  








Zelená s přírodními tóny. 





V obýváku režně bílé dopřeji hnědou, zlatou, měděnou...













Zlatá v doprovodu zelené a hnědé... 





Bílo hnědé tóny na chodbě... Miluju ty houbičky a šípky.





Trochu zelené i do koupelny...



 


A jen tak mimochodem: Na letošní podzimní věnce a věnečky jsem dlouho neměla čas. Nakonec jsem si udělala pěkné sobotní odpoledne, teple se oblékla, rozložila materiál všude pod pergolou a užila si ty nádherné barvy, kombinace, rostliny.    








Tady je ještě bez mašle, ale barva je realističtější.


středa 23. října 2024

Zell am See - Až na vrcholky hor

Po dlouhé procházce Salcburkem jsme na pátek našim seniorkám naplánovali volnější program v lázeňském městě Zell am See. Městě plném alpských hotelů, muškátů a turistů z celého světa.



Parkovacích možností město nabízí hned celou řadu. My jsme si vybrali parkovací dům Rathaus v centru, hned u městské radnice.

 


Nevelké město leží na břehu jezera Zeller See a naše první kroky směřovaly právě k tomuto jezeru. 

Z přístavu u hotelu Esplanade jezdí několik výletních lodí, různě velkých a po různých trasách. Oblíbená, a tudíž hodně plná, je velká poschoďová loď, na které jsme kdysi byli s dětmi. 





Tentokrát jsme si vybrali menší a poloprázdnou loď, která s námi obkroužila velkou část jezera. Plavba proběhla hladce a město i okolí jsme si prohlédli z vodní hladiny.



Kolem jezera je spousta ubytovacích možností a mnozí rekreanti využili příjemnou teplotu vody a pěkné počasí ke koupání nebo k projížďce na šlapadlech či člunech. V letní sezóně se u jezera pořádají taneční zábavy a třikrát týdně se na jezerní hladině rozzáří laserová show. 



Po vylodění jsme zamířili do přilehlého městského parku, který nese jméno císařovny Elizabeth, čili Sisi. Je tady spousta možností k odpočinku i načerpání nových informací. 



Z přístavu jsme pozvolna vystoupali do Starého města Zell am See. Úzké uličky lemují typicky alpská stavení s dřevěnými balkony s vodopády převislých muškátů. 





Malebná náměstí zvou k prohlídce trhu nebo k návštěvě restaurace, kavárny i obchůdků s místními specialitami. My jsme si užili místní poklidnou atmosféru s kopečkem výborné zmrzliny.


Lišky a praváky jsem u nás na trhu nikde neviděla.


Na náměstí Altstadt jsme navštívili barokně přestavěný kostel sv. Hippolyta z 11. století, prohlédli si nejstarší městskou budovu věž Vogtturm z 10. století a chvilku nám trvalo než jsme mezi domy našli schovanou sochu sv. Jana Nepomuckého.



Nakoukli jsme ještě do kaple sv. Marie a od památníku válečným obětem jsme zamířili zpět k radnici.



Posledním bodem návštěvy Zell am See byla cesta na vyhlídku Mitterberghof na protějším kopci nad jezerem. Na vyhlídku se ti hodně zdatní mohou vydat pěšky nebo na kole, my ostatní tam vyjedeme autem zážitkovou cestou, kterou jsem pojmenovala "Plný gatě". Silnička sem vede úzká, serpentinami ohnutá a táááák vysoko nad jezerem, že katastrofické povahy (jako já) ji dávají těžko.



Kritický moment přijde, když potkáte protijedoucí auto. Cestou nahoru jsme potkali jedno, při zpáteční cestě jich bylo už pět. Občas jsou širší místa, kde si lze vyhnout, ale bez zkušeného řidiče bych do toho nešla. 



Odměna je velkolepá. Po zaparkování na parkovišti u statku a restaurace Mitterberghof se těm, co cestu úspěšně absolvovali, otevře výhled jako z pohlednice. Však je také zarámovaný jako umělecké dílo. Dílo přírody Vysokých Taur. 






Kochali jsme se pohledem na Zellerské jezero, městečko Zell am See, okolní kopce a hlavně na tři tisíce metrů vysoké štíty Alp. Je odsud krásně vidět Kitzsteinhorn (3 205 m.n.m.) i Hoher Tenn (3 368 m.n.m.).



Nezapomněli jsme navštívit a poděkovat v krásně vyřezávané dřevěné kapličce Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, udělat asi tisíc fotek, zrelaxovat v místní restauraci a tu cestu absolvovat ještě jednou, tentokrát dolů.  


 

Může se hodit:

Při cestě do Zell am See dávejte pozor na odbočku do centra. Ostatní tranzitní doprava je svedena do tunelu vedoucím pod celým městem. Odbočka je na poslední chvíli, tak ať vás to nevyplivne na druhém konci města jako nás. 

Parkovacích domů a parkovišť je po městečku několik, sledujte digitální tabule informující o obsazenosti. Za 3 hodiny jsme zaplatili 12,60 Eur. 



Lodě odjíždí z přístaviště od hotelu Esplanade a je tady i půjčovna loděk a podobných vodních plavidel.



Okružní plavba velkou lodí trvá 45 minut a dospělého přijde na 22 Eur. Kratší okruh menší prosklenou lodí trvá 30 minut a stojí 9,90 Eur.



Koupat se můžete na koupališti Kinderbecken nebo na pláži u kempu (Seecamp).

Laserovou show na jezeře uvidíte v létě každé úterý, čtvrtek a neděli od 22. hodiny.

Pokud se vypravíte na vyhlídku nad městem, zadejte do navigace adresu Mitterbergweg 155, Zell am See. V restauraci je lepší platit hotově, při platbě kartou si účtují přirážku.



A jen tak mimochodem: Později odpoledne jsme se vydali do centra města Saalfelden am Steinernen Meer, kde jsme bydleli, vzdáleného 14 km od Zell am See.

Město leží v širokém údolí na úpatí horské oblasti Steinernes Meer (Kamenného moře), krasové náhorní plošiny Severních vápencových Alp.



Saalfelden má centrum města s typicky rakouským šarmem, krásné koupaliště a nejdelší bobovou dráhu v Evropě. V zimě je to pak vyhledávané lyžařské středisko.