V lednu doma

 

Vánoční svátky ještě ani pořádně neskončily a já už jsem přemýšlela, čím si v lednu udělám radost. Volné dny do Nového roku jsem využila k výrobě hortenziového věnce, k aranžování váz, svícnu a nádob na květiny.

 

 

 

Zpočátku jsem uklidila jen vše třpytivé, v polovině ledna jsme odstrojili stromeček a dnes už není po Vánocích ani památky. Jarní doplňky mají ještě dost času, ale něco by to samozřejmě chtělo. Na řadu přišly bílé kousky nebo ty v tlumených tónech. 

 

 

 

 

 

Mám moc ráda mísu z La Plevely. Jako mísu na ovoce ji používám ale zřídka. Přes léto v ní bydlí nějaký pěkný sukulent na terase, na jaře cibuloviny a nyní jsem z ní udělala zimní svícen. Krásnou ledově třpytivou svíčku jsem doplnila mixem umělých i přírodních netřesků, eukalyptů, pepřovců a dalšího, co jsem doma našla. Vše je zapícháno v aranžovací hmotě.

 

Z vánočního zdobení mně zbyly krásné velké snítky eukalyptů. Dokoupila jsem k nim tři modré bodláky a lednová kytice byla na světě.

 

Dostala jsem i nádhernou větvičku kvetoucího eukalyptu a ta žádné přizdobení nepotřebovala. Je krásná a vydrží velmi dlouho.

 

Snažím se vždy upotřebit vše, co je k dispozici a vyhodit toho minimum. Odkvetlé hyacinty jsem nechala odpočívat a doufám, že je použiji ještě později. Ke zbylým pokojovým břečťanům jsem přidala drobnokvětý brambořík a vše zasadila do keramické nádoby v měděné barvě. Abych rostlinám zajistila komfortní podmínky, přidala jsem hodně keramzitu.

 

Z rakouského výletu do Kittenberger Garten jsem si přivezla pár drobností. K dřevěným stromečkům z Nanu Nana jsem dokoupila další, tentokrát v tmavší barvě. Už mám pěkný remízek.

 

 

Moc se mně líbily skleněné svícny s měsíčnicí. Zatím jsem je nechala v regálku v obýváku, ale mám s nimi jiné plány. Tak uvidíme, jak jim to bude pak slušet.

 

A jen tak mimochodem: Pár novinek je i venku. Na terase dožívají adventní věnce. Na zahradě opět vyrostly dřevěné vesničky. Ve velkém květináči přibyl kovový stromek z výprodeje. 

 

V archivu fotek jsem našla ještě jeden inspirační obrázek adventního věnce. Trochu jsem jej poupravila, vytáhla krabici se zásobami a vyrobila zimní věneček na dveře. Hortenziový zatím visí na chodbě a na řadu přijde v předjaří.

 

Peču s celou zemí chléb

Čas od času upeču domácí bochník chleba. Upéct chutný a vizuálně dokonalý chléb je pro mne něco jako pekařská maturita. Moc, ale opravdu moc mě mrzí, že děda, babička i taťka byli pekaři, kteří se pečením, nejen chleba, živili a už mně žádné rady nedají. Když to ještě šlo, neměla jsem zájem. Prostě k některým láskám musím zestárnout. 

Ve druhém kole Peče celá země se pekl chléb. Zaujalo mě jich hned několik, ale nejvíc jsem byla zvědavá na chléb plněný sýrem. A ten jsem o víkendu vyzkoušela a jak to dopadlo se dozvíte dál v příspěvku.

 

 

Plněný chléb Pull Apart Bread podle Kristýny

 

Těsto:

360 ml vody

40 ml slunečnicového oleje

60 g hladké žitné mouky

540 g hladké mouky

10 g soli

5 g krupicového cukru

7 g sušeného droždí

Náplň z ochuceného másla:

100 g rozpuštěného másla

3 větší stroužky česneku prolisované

2 PL provensálských bylinek

10 g soli

vše promíchat a spojit

 

400 g plátkového sýru - Gouda, Eidam, Čedar

Na rozdíl od soutěžící jsem přípravu těsta svěřila domácí pekárně a vše proběhlo bez problémů. Vykynuté těsto jsem na pomoučeném vále rozdělila na tři stejné díly a každý jsem vyválela na placku s co největší plochou velikosti velkého plechu. První placku jsem přenesla na plech s pečícím papírem, potřela ochuceným máslem a pokladla plátky sýru.

Přiklopila jsem druhou plackou a opakovala ochucené máslo a sýr. Třetí placka chléb uzavírala, tu jsem jen pomazala máslem a posypala semínky. Měla jsem lněná a sezam, ale pokud neposypete ničím, nic se nestane. 

 

 

Okraje jsem prsty k sobě přitlačila, aby se jednotlivé vrstvy spojily a hned pekla v troubě na 180˚C asi 30 minut. Upečený chléb jsem rozřízla na čtvrtiny a ty pak ještě na trojúhelníky. Na stůl jsem nesla ještě teplé. Do druhého dne zbyl jeden kousek a ten jsem synovi ohřála v mikrovlnce a také dobré.

 

 

Není to tak nadýchané jako třeba twisterové pečivo z kynutého těsta. Je to prostě chlebové těsto, které už je namazané máslem a obložené sýrem. Ke společné večeři je to příjemná změna.

 

A jen tak mimochodem: Minulý týden jsme zachytila na Seznam Médium článek týkající se této soutěže. Přečíst si jej můžete tady. Po přečtení jsem si říkala, jestli je ta ženská normální. Vinit soutěž o pečení z nadváhy celé Evropy mně přišlo vážně k smíchu. Podle tohoto vzorce bychom po shlédnutí všech těch kriminálních sérií, které všude běží, se měli účastnit akce Vraždí celá země? Napřed vadila Stardance, teď zase Peče celá země. Hlavní problém je asi v tom, že si soutěžící fandí, pomáhají si a chovají se k sobě slušně. Žádný sex a intriky. Kdo nechce, ať se na to nedívá a nepeče. Je to jeho svobodná volba. Žasnu nad potřebami některých z nás hledat na všem jen samá negativa a naprosto ke všemu se vyjadřovat. 

Všechny mé radosti

Díky Helence a její výzvě jsem se vrátila do uplynulého roku a připomněla si (skoro) všechny mé radosti. Ať už to byly radosti velké a nevšední, anebo ty malé každodenní, neméně důležité.  

Kytky, pečení, cestování, focení - mé velké radosti.

Leden mně přinesl radost z prvního vlastnoručně vyrobeného věnce - svícnu. Není dokonalý, ale radost z každého výtvoru mám daleko větší, než kdybych si domů přinesla koupený.

Únor mě pohladil po duši návštěvou brněnského květinářství La Plevela. Inspirativní prostor, milý personál, krásné květiny. Ráda se sem vracím.

 

Březen je radost sama o sobě. S radostí zahrnu terasu jarními kytkami a kochám se postupně rozkvétajícími květy. Jarní barvy mají po zimní šedi přímo terapeutické účinky.

V dubnu jsem si udělala radost přihláškou a absolvováním workshopu. V příjemném prostředí penzionu jsme s kolegyněmi vyráběly jarní věnec. Naučila jsem se tam různé vychytávky a prožila příjemné nedělní odpoledne.

 

Radost přinese i to, když uděláme radost jiným. V květnu jsem udělala radost sobě i mamce. Ke dni matek jsem ji vzala na zážitkovou exkurzi do nové budovy Solis firmy Sonnentor v Čejkovicích. Tady je to vždy voňavé, srdečné a nabíjející.

 

Červen byl radostí plný. Zahrada rozkvetla, na terasu vtrhly suchomilky a netřesky, užila jsem si výsadbu truhlíků a ušití květovaného ubrusu. 

 

V červenci jsem se dávala dohromady po hospitalizaci v nemocnici. Sbírala jsem síly na srpen a hodně odpočívala. Manžel mně udělal velkou radost voňavým výletem za levandulí do Bezděkova a do Litovle.

Srpen byl ve znamení dovolené. Spousta nových míst, krásných zážitků a společně prožitých chvil s rodinou. Radost veliká.

V září je extra těžké vybrat jen jednu jedinou radost. Září jsem si vybrala za měsíc, kdy si dělám spoustu radostí. Keramický Kunštát, květinový Tulln, podzimní terasa i zahrada plné vřesů a dýní. Fotka to alespoň částečně propojuje.

V říjnu končí zahradní sezóna. Radosti přináší od prvních sněženek až po sytě žluté listy ginkga. Poslední zahradní radosti si užívám ve své soukromé Hýčkárně.  

  

Listopad - Jsou místa a chvíle, které mně přináší silnou dávku klidu, ale i energie. Která si potřebuji užít nejlépe sama a v klidu. Jen tam tak stát, dívat se, vnímat tu nádheru okamžiku, zapamatovat si ji a dlouho na ni vzpomínat. V Olomouci mám takovéto místo, kde je kouzlo adventu téměř hmatatelné.

  

V prosinci se mně to už docela vymklo z ruky. Z tolika radostí se nedá vybrat jen jedna. Adventní trhy, adventní pečení, adventní a vánoční zdobení doma i na terase. Já vlastně ani dárky pod stromeček nepotřebuji 😊.

A pak je spousta radosti, které se nedají vyfotit. 

Minulý rok nám přinesl novou důstojnou hlavu státu, která má světový respekt a po dlouhých letech se za prezidenta nemusíme stydět. Radost mně dělají děti, jak studují, jak pomáhají a že jsou zdravé. Radost mně dělá můj manžel, protože je takový, jaký je. Radost mně dělají i obě babičky, nejen tím, že nám dělají vzácnou společnost, ale i tím, že se nenechaly koupit za pár kaček navíc k důchodu. Mám radost, že zdraví se tak nějak umoudřilo a zase můžu cvičit pilates. Zkrátka je spousta samozřejmých radostí, které často nevidíme, ale život bez nich je sakra obtížný.    

Všichni a spolu - mimořádná radost.

A jen tak mimochodem: Díky Helence jsem si připomněla spoustu loňských radostí a i přes různé překážky, co život staví do cesty, jsem si znovu připomněla, že žiji šťastný a radostný život. Mnozí to štěstí nemají nebo i mají, ale místo toho, aby si takový život užívali, kazí si ho a znepříjemňují jiným. 

Helenko, děkuji a všem čtenářům blogu přeji malou radost každý den. 

A jednou měsíčně i tu velikou 😉.  

Radost z dárku je o to větší, pokud jej nečekáte. Tento je od Helenky 🌞.