Zářijové dny

Září je měsíc, který mám ráda. Těším se na příjemné počasí, barvy babího léta, první podzimní signály a akce, které pohladí na duši. Jenže letošní září mělo tolik negativních momentů, že jsem celkem ráda, že už končí.

 

V první polovině měsíce jsem se necítila zdravotně právě nejlíp, to už se naštěstí zlepšilo. V práci se okurková sezóna letos jaksi nekonala a občas mně to celé snažení přijde jako boj s větrnými mlýny. Navíc nás všechny zasáhlo náhlé úmrtí kolegy, jen o dva roky staršího než je syn. Na náladě nepřidal ani přístup lidí, kterým jde jen o svůj vlastní prospěch a nad jejich chováním zůstává rozum stát. Obavy z překotného a nekoordinovaného vývoje AI už byly jen třešničkou na zářijovém dortu.

Naštěstí se občas objeví malá radost, třeba ranní duha nad městem a den je hned snesitelnější.   

 

Velká radost byl zahradnický veletrh v Tullnu a keramický jarmark v Kunštátu. To jsou pravidelné akce, které mně dělají velkou radost a nabíjí pozitivní energií.

Terapeuticky funguje i práce rukama. Ať už vysazuji vřesy do truhlíků nebo motám věnce. Hlava se zaměstná něčím jiným, než problémy, se kterými ve většině případů stejně nic neudělám.

 

 

Zahrada v září je snad nejhezčí z celého roku. Je teď tak příjemně barevná, bohatá a skoro bezpracná. Snad ještě příští měsíc vydrží počasí a trochu se natáhne zahradní sezóna.

 

Vyzkoušela jsem pár receptů, které mne inspirovaly na dovolené v Itálii a sezóna přinesla švestkové a hruškové koláče. 

Domů pouštím podzim hodně zvolna. Nějak nemám tu správnou náladu a inspiraci, ale ono to přijde.

 

Doufám, že říjen mě potěší nejen počasím, ale i návratem k běžným radostem i starostem. Přeji vám říjen v těch nejhezčích podzimních barvách.

 

 

A jen tak mimochodem: Nástěnka měsíce září má ještě syté teplé barvy babího léta, ale prázdné pláže, vítr v lopatkách větrných mlýnů nebo mlhavé ráno už předpovídají blížící se podzimní dny.