Vzpomínka

Pro dnešní Dušičkový příspěvek jsem vybrala text písně Anety Langerové. Myslím, že její poetická duše dokáže krásně vyjádřit všechny ty myšlenky, které nám teď běží hlavou.

Vzpomínka

 

Znám pár míst z nich tají se mi dech

a buď si jist, že pro ně místo v srdci

nenajdeš 

člověk na čas ztratí i to poslední co má

a k modlitbám se vrátí až mu bude zpívat

tma 

 

No tak hudbo hraj, ať tu nejsem sama

jen já a tma, jen já a tma bolavá

 

Plamen zhasíná

v nás dál už není

nezbyla nám síla

jsme poražení

do prázdných láhví od vína

dám krátké psaní

jak příběh končí, jak začínal

už nic nezmění 

 

 

 

Na okenní rám smutek uléhá

jak dlouho chce tu spát?

na okenní rám smutek uléhá 

 

Vytržený list z paměti

nikdy nečíst, zpátky nelepit

nebylo by tání bez zimy

a v modlitbách mých přání

spatřit oči máminy 

 

No tak hudbo hraj, jak hrávala mi ona

než nastala tma, nastala tma bolavá 

 

Vzpomínkou ožíváš

už nic nezměním

v šedé síni zpěv doznívá

nikdo tu není

jen v prázdné láhvi od vína

dál skryté je psaní

jak příběh končí, jak začínal?

už nikdo neví 

 

Na okenní rám smutek uléhá, jak dlouho

chce tu spát?

na okenní rám smutek uléhá, a já ho

kolíbám

 

 

A jen tak mimochodem: Tuto píseň Aneta věnovala své mamince, která zemřela, když bylo Anetě čtrnáct let. Video k této písni má víc jak 7 milionů zhlédnutí a to mluví samo za sebe. Stačí se zaposlouchat, prožít emoce i vlastní vzpomínky.