Lübeck - marcipánové město

Druhé zastavení cestou z dánské dovolené jsme naplánovali na perlu severního Německa, města pro svou jedinečnou architekturu zapsaného na seznamu UNESCO. Dnes vás pozvu do Lübecku, města s cihelným šarmem a metropoli marcipánu.

 

Více než 300 let ovládal starodávný Lübeck spolu s dalšími hanzovními městy obchod kolem Baltského a Severního moře. Centrální poloha mezi oběma moři z něj učinila lídra hanzy a přinesla městu velké bohatství.  

  

Lübeck býval jedním z nejbohatších měst severní Evropy, což se odrazilo při velkolepé výstavbě města. Krásný historický střed má oválný půdorys a je sevřen rameny řeky Trave. 

Na jeho vzhledu se nejvíce podepsala gotika. Kostel Marienkirche vznikl podle francouzských katedrál – ovšem v typicky severském, cihlovém provedení. Stal se vzorem pro chrámy v mnoha dalších pobaltských městech, které se do té doby stavěly z kamene.  

 

Najdeme tu i pár českých stop. V roce 1206 se v Lübecku konala slavná svatba. Dánský král Valdemar II. Vítězný si bral českou princeznu Markétu, dceru Přemysla Otakara I. Dánové si mladou královnu pro její spanilost a dobrotivost zamilovali a překřtili ji na Dagmar – paní dne. Netušili, že jí je v nové domovině vyměřeno pouhých sedm let života. 

 

Vysoké věže kostela Svaté Marie, Svatého Jakuba, Svatého Petra, Svatého Jana a Ducha Svatého daly Lübecku symbolický název "Město sedmi věží".

 

Staré město - Největší historické centrum v Německu se rozkládá na 100 hektarech historických ulic. Výstavné patricijské domy dokládají bohatství i vkus dávných obyvatel města. Ulice Lübecku jsou charakteristické štítovými domy a samozřejmě převládají cihly.  

To nejhorší město potkalo za druhé světové války, kdy plošný spojenecký nálet v březnu 1942 zničil nejen loděnice a průmyslové objekty, ale i značnou část starého města. Jen málo památek zůstalo ušetřeno. Dnešní návštěvník by však stopy poškození  hledal marně. 

Více štěstí mělo město při poválečném rozdělení Německa. Východoněmecká hranice je těsně minula. 

 

Pro Lübeck nejcharakterističtější stavbou je bezesporu Holstentor - Holštýnská brána, pojmenovaná po spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko, v níž se celé město nachází. Sem dříve nebo později směřují kroky každého návštěvníka. 

Brána už od 15. století střeží západní vchod do Starého města a je poslední dochovanou ze čtyř velkých středověkých bran.  

Během staletí byla dvakrát přestavěna, ale i přesto je vidět, že se vlivem sesedání půdy trochu prohýbá sama do sebe. Dnes slouží jako muzeum. V době naší návštěvy se připravovala letní hudební akce.

Hned za Holštýnskou branou se objeví další ze symbolů města. Salzspeicher - Solné sklady postavené v patnáctém století jsou důkazem významu Lübecku jako hlavního obchodního uzlu během slavné éry Hanzy. 

Pozoruhodný cihlový gotický styl budov, ozdobený bohatými štíty odráží prosperitu obchodu se solí, který zde kdysi vzkvétal. 

 

Neodolali jsme a kousek se prošli podél malebného kanálu a obdivovali fotogenické Salzspeicher. Uvnitř skladů se konají výstavy a společenské akce. K dispozici jsou i komentované prohlídky, které dávají pohled na důležitost soli v historii Lübecku. 

Stejně jako velká část Lübecku byl i Kostel sv. Petra v roce 1942 značně poškozen náletem. Věž i kostel po rekonstrukci už není využíván jako funkční kostel, ale slouží jako výstavní prostor a vyhlídkové místo s panoramatickým výhledem na město, Lübeckou zátoku a Baltské moře.

 

Nesmíme minout hlavní náměstí Markt s nádhernou Lübeckou radnicí ze 13. století. Radnice se souborem dalších budov vytváří uzavřené náměstí. 

Zdejší radnice patří k nejkrásnějším v Německu. Jsou na ní patrny hned tři stavební slohy od románského severního křídla přes gotické části s věžičkami a štíty až po renesanční přístavbu s podloubím a bohatě zdobeným schodištěm. 

Po prohlídce náměstí se znavený turista může usadit do kavárny či restaurace v přízemí radnice, užívat si toto živé místo a třeba tipovat funkci kulatých otvorů ve fasádě. 

Byl by neodpustitelný hřích nenavštívit vyhlášenou cukrárnu Niederegger, která je hned naproti radnice. 

Marcipán se do Lübecku dostal během hanzovního období z jižních zemí a rychle se stal místní specialitou. 

Existuje mnoho pověstí o jeho vzniku, ale faktem zůstává, že se zde výroba dovedla k dokonalosti a stala se důležitou součástí místní kultury a ekonomiky. 

Mezi nejznámější a největší výrobce lübeckého marcipánu patří firma Niederegger, která má u prodejny i vlastní muzeum marcipánu.  

Kostel Panny Marie je třetím největším kostelem v Německu. Byl postaven v 13. století a stal se vzorem pro mnoho dalších cihlových gotických kostelů v Pobaltí. 

Uvnitř je mohutný a má nejvyšší cihlový klenutý strop na světě, který měří až 40 metrů. 

Dvě věže jsou vysoké neuvěřitelných 125 metrů. 

Během náletu v roce 1942 byl kostel zasažen a zapálen. Většina jeho interiéru se při požáru ztratila a dva zvony z jedné věže spadly a zničily se. Přestože vše bylo obnoveno, zvony byly ponechány na místě, kde se roztříštily. Staly se tak památníkem 2. světové války a dalším symbolem Lübecku.

Podle legendy se ve 13. století, když se stavěl kostel Panny Marie, přišel na staveniště podívat ďábel, aby zjistil, co se děje. Ptal se stavitelů, avšak ti se báli říct, že to bude kostel. Zalhali mu a řekli, že to bude vinárna. Ďábel byl myšlenkou vinárny tak nadšený, že se rozhodl pomáhat se stavbou.

Když byl kostel téměř hotový, čertovi došlo, že to není vinárna a rozčílil se. Už se chystal, že na kostel hodí velký kamenný trám, aby ho srovnal se zemí, ovšem jeden ze stavitelů ho zastavil slibem, že poblíž postaví opravdovou vinárnu. 

Ďábel se uklidnil a pustil trám na zem. Zůstal tam dodnes. Jsou na něm škrábance, které mají být otisky ďáblových drápů. K trámu přibyla později socha ďábla a vyfotit jej bez přísedících turistů je úkol skutečně ďábelský. Zmořený návštěvník pak může zajít na skleničku do vinného sklípku, který je hned naproti kostelu.

Další českou stopu nacházíme v Buddenbrookhaus. Zdejší muzeum je věnované spisovateli Thomasu Mannovi a jeho rodině, který před fašisty odešel do tehdy ještě demokratického Československa. Tato historická budova sloužila jako inspirace pro Mannův román Buddenbrookové. 

 

Zatoulali jsme se i do východní části Starého města, abychom objevili Füchtingshof. Toto krásné místo s romantickým espritem rozhodně stojí za vidění při návštěvě Lübecku. Historický dům  s vnitřním uzavřeným dvorem je jedno z nejkouzelnějších skrytých míst města. 

 

 

 

 

My jsme sem dorazili těsně před šestou a už jsme si mohli dvůr jen prohlédnout. Běžně je tady možnost se občerstvit a zakoupit regionální produkty. 

 

 

Willy Brandt House je dům lübeckého rodáka, bývalého kancléře Willy Brandta, který v roce 1971 obdržel Nobelovu cenu míru za sbližování Západu s Východem.   

 

 

 

Více než 700 let stojí uprostřed Starého města Heiligen-Geist-Hospital. Nemocnice a almužna Svatého Ducha založená v roce 1286 bohatými obchodníky se za doby reformace přeměnila v domov důchodců a svému účelu slouží dodnes. 

 

 

Úžasná budova s ohromující gotickou architekturou, se složitými cihelnými oblouky, je dodnes symbolem soucitu a lásky. Jen projít kolem je silný zážitek.

 

Kostel Svatého Jakuba je jedním z pěti hlavních kostelů Starého města. Byl postaven ve 14. století a sloužil jako kostel pro námořníky a rybáře.

Může se hodit:

Parkování: V centru je několik parkovacích domů a kolem centra několik placených parkovišť nevalného hodnocení. Zaparkovat doporučuji na některém z parkovišť u Kongresového centra. Volné místo se najde hned a zaplacení je maximálně jednoduché a bezpečné. K Holštýnské bráně je to pěšky ani ne 5 minut. Adresa: Parkplatz Muk, Willy Brandt Alee 5, 1 hodina za 2,50 Eur.  

Füchtingshof - Glockengießerstraße 23, 9-12 a 15-18 hod.

A jen tak mimochodem: Ubytování jsme tentokrát zvolili kousek za Lübeckem, v blízkosti dálnice spojující Hamburk s Berlínem. Klidné místo, prostorné bydlení se vším komfortem, za dobrou cenu, odkud jsme ráno rychle najeli na dálnici a pokračovali směrem domů. Jediná nevýhoda místa je ta, že nejbližší prodejna potravin je 15 km daleko. Více informací najdete tady.