Podzimek

Podzim, to je nostalgická atmosféra, prodlužující se temné večery, chladný a vlhký vzduch, šustění listí pod nohama, vůně jablek, mihotání plamínku svíček, schoulení se pod deku. 

 

 

 

Příroda a celý její rytmus, blížící se ke svému vrcholu, zpomaluje a ke zklidnění nabízí temně syté odstíny mechově zelené, vínově červené, hořčicově žluté, dýňově oranžové, čokoládově hnědé. 

Tuto barevnost mám moc ráda a těším se na podzimní dekorace.  

Předsíň vítá příchozí podzimní atmosférou - věnce společně s dýněmi vdechnou keramice úplně jiný život. 

 

Kuchyň s jídelním stolem je středobod naší rodiny. Tady se všichni strkáme u kuchyňské linky a zabíráme si svůj mini prostor ke kuchtění. Tady se nám plete pod nohy náš chlupatý velitel. Tady se probírají denní novinky. A samozřejmě se tady i jí. Na podzim tu voní jablečné, dýňové a sýrové koláče, které střídá hokaido krémová polévka a ratatouille. 

Podzimní sobotní oběd.

Obývák slouží hlavně k relaxaci, povalování se, sjíždění filmů a soupeření u deskových her. Tady se nedáme ničím rušit a musí tu vládnout harmonie.

Terasa se stala nedílnou součástí našeho obytného prostoru. Podzimní atmosféru vytvářet nemusím, ta je tady sama o sobě. Já jí jen obleču do vřesového kabátku a připnu dýňové korále.

Tak toto jsou některé mé letošní podzimní radosti. Ať už vám dělá radost zdobení domova jako mně nebo cokoliv jiného, užijte si to. Čas letí jako splašený a za šest týdnů je tu advent. 

A jen tak mimochodem: Věnce letošního podzimu jsou čtyři. 

U vchodu  - Bohatý věnec z hortenzií, eukalyptů, růží, dýní. V mé nejoblíbenější barevné kombinaci.

Předsíň zdobí věneček, který nebyl v plánu. Z prvního velkého věnce mně zbyl ještě nějaký materiál a bylo škoda jej nevyužít.

Na boho věnec jsem se chystala od jara a nakonec je z něj takový chlupáč.

Můj poslední umotaný počin trůní na jídelním stole. Věnec z barveného eukalyptu, šípků, bobulí a různé plevele ze zahrady doplňuje skleněný svícen. Válcovou svíčku střídají plaváčci.