Dánské střípky

Dánsko je v mnoha ohledech pozoruhodná země a umí překvapit. Co mne zaujalo, nad čím jsem žasla a co mne pobavilo? Shrnula jsem to nejzajímavější do dnešního příspěvku.

Mám ráda design a zajímám se o kulturu bydlení. V Dánsku jsem si přišla na své. Moc mě bavily obchody s nábytkem a bytovými doplňky. Obchod Søstrene Grene je můj objev roku. Obchod za dostupné ceny nabízí nábytek, vše pro domácnost, tvoření a balení dárků.  

 

 

 

 

Za dovolenou jsem stihla prolézt tři obchody této značky a nikdy jsem neodešla s prázdnou. Nám nejblíž jsou obchody ve Vídni nebo Drážďanech. Anebo můžete nakupovat na jejich eshopu.

 

 

Když se budete toulat Dánskem, mrkněte do obchodů Sinnerup. Mají také pěkné bytové doplňky a oblečení, ale je to už trochu dražší značka. Víc najdete tady.

 

  

Hygge je životní filozofie – Dánové spotřebují nejvíce svíček na obyvatele v Evropě, což souvisí s vytvářením útulné atmosféry.

 

V Kodani se zastavte v Illums Bolighus. Velký, krásný a drahý, ale za potěšení oka to stojí. Malá ochutnávka je tady.

Co bylo zklamání, byl módní styl Dánů a Dánek. Že chodí oblékaní velmi usedle, tak nějak bez nápadu a šmrncu si dokonce všiml i syn a manžel. Tlumené barvy, jednoduché střihy, drobné vzorečky evokující vesnický styl našich babiček. V Kodani bylo vidět pár extravagantních modelů, ale na ty nemám odvahu, takže inspirace žádná. Za celý týden mne zaujala snad jen jedna dáma u kasy v obchodním domě. 

 

 

Možná to má souvislost s tradičním kodexem chování - Janteloven - podporující skromnost a kolektivismus, který říká "Nemysli si, že jsi něco zvláštního".

 

 

 

Všimla jsem si, že v Dánsku jsou velmi oblíbené ruční práce. I na malých městech byly "Švadlenky" plné zboží a nakupujících. V nabídce byla hebká klubíčka i hotové pletené, vyšívané, háčkované a drhané výrobky. A spoustu ručně pletených svetrů jsme viděli i na lidech v ulicích.

 

 

 

 

Základní vojenská služba je pro mladé muže povinná a od ledna 2026 bude povinná i pro slečny. Navíc se prodlouží ze čtyř měsíců na jedenáct.

Další u nás nepředstavitelná věc jsou dánské daně. Místní občan zaplatí daň z příjmu až 52 % a užívá si jednu z nejvyšších životních úrovní v Evropě. 

Mince dánských korun.

Taky tady mají "daň ze štěstí" 😉. Speciální daň na zmrzlinu, čokoládu a jiné sladkosti. 

 

 

 

Když jsem poprvé viděla cenu 40 DK (140 Kč) za kopeček zmrzliny, pomyslela jsem si, že je ten chlap zloděj zlodějská. Jak jsem záhy zjistila, byla to normální cena a v Kodani byl dokonce za 180 Kč 😊.

K dánským cenám... Všeobecně je tu dráž než u nás. Připlatíte si za benzín a v restauraci. Tam zvlášť, ale pokud chcete ochutnat, nepočítejte. Na rozdíl od nás tady není zvykem dávat spropitné.  

Ceny drogerie a potravin jsou hodně podobné těm našim, ale skoro všechno je v bio kvalitě. Ochutnejte třeba místní Skyr. Ten se nedá s naším kyselým a skoro nepoživatelným vůbec srovnat.  

Nakupovali jsme v diskontu Netto a běžném supermarketu COOP. Na účtenky si tady moc nehrají. Většinou ji nedají vůbec nebo se zeptají, zda o ni máte zájem. Automaticky jsme ji dostali jen v supermarketu. 

Dánština má přes 40 samohlásek a je považována za jeden z nejtěžších jazyků pro výslovnost.

 

 

 

 

Motoristické střípky... 

 

Zahradnické střípky...

 

 

 

A cyklistické střípky...  

Hromadný pád nebo tu rozdávají lízátka?

 

 

 

Na opřené nebo jedoucí kolo narazíte všude. V Kodani je jich prý víc než obyvatel. A já tomu věřím. Žasla jsem, jak čokoládově opálené, blonďaté severské bohyně valí na letitém kole v ultra krátké minisukni a s maxi sluchátky na uších. A dobrý... na rozdíl od cyklistů v Beneluxu jedou bezpečně a dávají pozor.   

 

Kol jsme viděli fakt hodně, ale ani jedno elektrokolo.

 

A jen tak mimochodem: Ještě zaťukáme na dánské dveře a nakoukneme do oken.

 

Tyhle hafíky vyhlížející páníčky jsme viděli po celém Dánsku.