Jarní den

K dnešnímu krásnému jarnímu dni se myslím bude dobře hodit báseň Jaroslava Seiferta. Básníka oceněného Nobelovou cenou s poetickým srdcem.  

 

Jaroslav Seifert

Jarní den 

Na trávě ležím, všude květ,

vánek jde voňavým ložem,

ach bože, bože to je let,

co jsem tu srdce ryl nožem. 

Do bílé kůry vlhkých bříz

srdce jak poupátko růže.

Vrátit se? Ještě mohl bys,

nic však to nepomůže. 

 

Z břízy strom už je vysoký,

však co se se srdcem stalo?

Tak něžné, droboučké před roky

srdíčko okoralo. 

 

Je - jak když osel na blátě

zanechá otisk svých kopyt.

Nedívej se tak dojatě,

jak bys chtěl nepochopit. 

 

Vzpomínka letí nad hlavou,

obrázek spatříš jen v mihu.

Hrál jsem si rukou váhavou

s knoflíčky u výstřihu. 

 

To všechno je tak dávno už

a zbytečně ztrácet tu slova.

---------------------------------

Vytáh jsem z kapsy rychle nůž

a nově ryl jsem tam znova. 

A jen tak mimochodem: Písničkář Miroslav Paleček zhudebnil básně na CD Pocta Jaroslavu Seifertovi. Moc se mně líbí tato...

Jarní rodeaux

...

Už vím, proč jaro přišlo hned,

to jaro plné nepokoje.

Máš po sněžence bledou pleť

však ústa po růži ti voní.

Jsou slova lásky monotónní

co počít mám si s nimi teď,

když čekám na tvou odpověď 

a zmaten pospíchám si pro ni?

Máš po sněžence bledou pleť

však ústa po růži ti voní.