Čtvrté adventní pečení

Advent se chýlí ke konci a s ním i mé adventní pečení. Na závěr letošní mezinárodní čtveřice receptů vás vezmu do starobylého Řecka. Upečeme si ikonu řeckých Vánoc - sušenkový dezert melomakaronu. S touto dobrotou se nepospíchá a peče se těsně před vánočními svátky.

Melomakarona

125 ml oleje olivového případně slunečnicového
115 g změklého másla

115 g  krupicového cukru

2 ČL mleté skořice

půl ČL mletého hřebíčku

špetka muškátového oříšku

60 ml brandy, koňaku nebo rumu

60 ml pomerančové šťávy

500 g hladké mouky

půl ČL sody

1 ČL kypřícího prášku do pečiva

půl ČL soli

nastrouhaná kůra z jednoho pomeranče

Sirup:

200 g krupicového cukru

200 g medu

2 svitky skořice

3-4 kousky pomerančové kůry

250 ml vody

Na ozdobení:

mleté vlašské ořechy

mletá skořice

nasekané nesolené pistácie 

pomerančová čokoláda

Do mísy dám olej, máslo, cukr a všechno koření. Šlehám 5 minut a pak přidám alkohol a pomerančovou šťávu. Nakonec přijde mouka se sodou, solí, kypřícím práškem a pomerančová kůra. Zprvu šlehám a pak už těsto vypracuji stěrkou. Jde to dobře, s těstem se krásně pracuje, je hladké a nelepivé. Z těsta vytvářím kuličky zhruba velikosti vlašského ořechu. Ty položím na plech a trochu rozmáčknu nebo se mohou tvarovat placičky vejčitého tvaru. 

Peču 25 minut na 180ºC do světle zlaté barvy. Zatímco se sušenky pečou, připravím sirup. V rendlíku svařím všechny přísady na sirup asi 5 minut. Upečené ještě teplé sušenky máčím v míse se sirupem. Stačí je několikrát obrátit lžící, aby nasákly trochu sirupu a nerozmáčely se. Vložím na mřížku oschnout. Klasika je ještě vlhkou sušenku posypat mletými ořechy. Modernější verze je namáčet ji do čokolády. Já jsem zkusila obě varianty. Tu čokoládovou jsem máčela v rozpuštěné bílé čokoládě s přírodním pomerančovým aroma Callebaut a sypala sekanými pistáciemi nebo mletou skořicí.

A jen tak mimochodem: Abychom pochopili historii lahodné medové sušenky, musíme se vrátit do starověkého Řecka. Příběh melomakarony začíná bohyní blažené smrti Makarií. Víra v tuto bohyni slibovala posmrtný mír a klid. Původní makarie, jednoduché těstové placky, se podávaly na pohřebních hostinách na památku zemřelých. 

Stejně jako mnoho jiných jídel se i makarie v průběhu let vyvíjely. Během byzantské éry se sušenky namáčely v medu, řecky meli, čímž se z nich stala melomakarona, která spojila smrt a život, smutek a radost v jeden symbolický pokrm.    

Postupem času se z pohřebního pokrmu stal oblíbený vánoční dezert, zejména kvůli symbolice medu a hojnosti, která se hodí k zimnímu slunovratu a vánočním svátkům.

Doufám, že jste si letošní adventní pečení společně se mnou užily a máte, na rozdíl ode mne, plné krabice. 

Přeji vám veselé a sladké...

Adventní Györ

Při našem posledním letošním adventním cestování navštívíme metropoli západního Maďarska, město světel, řek a příběhů - Györ. Místo, kde teplá záře barokních ulic, tichý třpyt zimní říční vody a svátečních náměstí přináší vše, v co návštěvníci doufají při adventním objevování. 

 

Na jednom z nejkrásnějších adventních trhů mezi Vídní a Budapeští to sladce voní trdelníky připravenými na ohni i kořeněným svařákem z maďarských vinic. Návštěvník může obdivovat a nakoupit ručně vyráběné výrobky z řemeslných i uměleckých trhů, ochutnat kulinářské speciality, užít si adventní atrakce. Györ je ideální kulisou pro romantické procházky ve slavnostním světle a načerpání slavnostní nálady za zvuků vánočních melodií.     

 

Adventní program je mezi 28. listopadem a 23. prosincem připraven na náměstí Széchenyi, Dunakapu a ulici Baross, kde si každý může vybrat z nabídky kulturních akcí, vánoční gastronomie a řemeslných výrobků.    

 

My jsme se sem vydali minulý pátek. Cestu přes tři státy, dlouhou 260 km, jsme celou absolvovali v husté mlze. Po ubytování v centru Györu jsme neotáleli a vydali se za adventní náladou. 

Zájemce zvu na foto procházku, kterou začneme u soutoku řek Mošoňský Dunaj a Rába na osvětleném mostě Kossuth híd.     

Hned u mostu leží náměstí Dunakapu tér, které celé ovládly adventní trhy. Už z dálky upoutá veliké a oslnivě nasvětlené ruské kolo, děti se svezou na historickém kolotoči, všichni si mohou zabruslit na velkém kluzišti nebo se vyfotit u světélkujících vánočních symbolů.  

Komu vyhládne nebo chce něco pro zahřátí, zamíří ke stánkům s adventními a maďarskými specialitami.

Další zastávkou je hlavní náměstí Széchenyi tér, které je plné vánoční symbolů. Každou adventní neděli se za společného zpěvu pěveckých sborů rozsvítí jedna svíčka na velikém městském věnci, ...

... na fasádě barokního kostela sv. Ignáce z Loyoly se odehrává světelná show,...

... děti se povozí v adventním vláčku nebo nahlédnou do jesliček.    

Všechny bez rozdílu věku přitahuje stan s hvězdnou plachtou a nápadité světelné sochy.

Nejde ani vynechat stánky s trochu jiným zbožím, než jaké známe z našich adventních trhů.

Chcete poznat Györ zase trochu jinak? Projděte se starým městem se zářícími zimními světly, pohádkově kouzelnými uličkami, malými náměstími, nakoukněte do skrytých nádvoří, obdivujte barokní fasády kostelů. Nejlépe v doprovodu hrnku s voňavým svařákem. 

Nesmíte vynechat širokou ulici Baross utca, která se o adventu promění v hlavní kulinářskou tepnu oboustranně lemovanou stánky s trdelníky, pečenými kaštany, bezkonkurenčně nejlepšími langoši a spoustou dalších lákadel. Jen obří kotel na rybí polévku Halászlé už zeje prázdnotou... tak zase zítra.

Zítra nás čekají termální lázně, takže pro dnešek by to stačilo. Ostatně, čeká nás ještě jedna moc příjemná záležitost...

Více tipů a informací o Györu najdete v mém starším příspěvku tady.

A jen tak mimochodem: V Györu jsme se ubytovali v centru města u břehu Dunaje. Navzdory poloze to bylo velice klidné a tiché místo s obrovsky starostlivým majitelem. Zařízení bylo tedy trochu mimo náš vkus, ale byt byl velmi prostorný, čistý a pohodlný. Dokonce byla k dispozici česká televize, to jsme zatím nikde nezažili. Kontaktní informace najdete tady.