Vánoce od srdce

Ještě pár hodin a letošní vánoční svátky budou minulostí. Snad byly bez povrchnosti a konzumu, plné upřímnosti, lásky, radosti a vděčnosti... prostě od srdce. 

Určitě si všichni přejeme Vánoce plné lásky, pohody a klidných chvil mezi nejbližšími. Děláme pro to maximum. Ohlédnutí za těmi našimi mně přináší pocit uspokojení a hřejivý pocit, že společný vánoční čas dopadl ke spokojenosti všech.

Než přišly Vánoce, rodina pomohla uklidit dům a já jsem jej slavnostně dozdobila. Některá zákoutí dostala novou vánoční výzdobu, jinde jsem adventní základ jen doplnila, rozsvítila a rozzářila. 

Svítíme a záříme...

Dvacátého třetího zdobíme stromeček, peču vánočku a zahájím přípravu bramborového salátu. Stihla jsem ještě udělat vánoční svícen na konferenční stolek a roztřpytit obývák.

Na Štědrý den jsem si kuchyně užila dosyta. Kromě kapra jsem ještě pekla spoustu dobrot na Ondrovu oslavu se širší rodinou na Boží hod. Tak proč si to tady taky nevyzdobit.

Tradici vánočního stolování roky dodržujeme stejnou. Společná snídaně s vánočkou, k obědu losos a na večeři s českou klasikou - kapra s bramborovým salátem - pozveme manželovu maminku.

Letos jsem hlavní roli svěřila smetanovému základu, syté a hluboké karmínově červené, svíčkám a sametovým stužkám.

Sváteční dny byly plné rodinných setkání, drobných dárků, dobrého jídla a pití. Pobyli jsme všichni a spolu, za což můžeme být vděčni a doufat, že příští rok nám to bude opět dopřáno.

  

A jen tak mimochodem: I na terase vyšla nejedna vánoční hvězda.

Nastávající dny konce roku nám už dovolí zvolnit tempo, zastavit se a skutečně si odpočinout. Chvíle, které nám dovolí vydechnout a všimnout si malých radostí, které jsme v předvánočním shonu často přehlédli. Užijte si je ve zdraví.

Čtvrté adventní pečení

Advent se chýlí ke konci a s ním i mé adventní pečení. Na závěr letošní mezinárodní čtveřice receptů vás vezmu do starobylého Řecka. Upečeme si ikonu řeckých Vánoc - sušenkový dezert melomakaronu. S touto dobrotou se nepospíchá a peče se těsně před vánočními svátky.

Melomakarona

125 ml oleje olivového případně slunečnicového
115 g změklého másla

115 g  krupicového cukru

2 ČL mleté skořice

půl ČL mletého hřebíčku

špetka muškátového oříšku

60 ml brandy, koňaku nebo rumu

60 ml pomerančové šťávy

500 g hladké mouky

půl ČL sody

1 ČL kypřícího prášku do pečiva

půl ČL soli

nastrouhaná kůra z jednoho pomeranče

Sirup:

200 g krupicového cukru

200 g medu

2 svitky skořice

3-4 kousky pomerančové kůry

250 ml vody

Na ozdobení:

mleté vlašské ořechy

mletá skořice

nasekané nesolené pistácie 

pomerančová čokoláda

Do mísy dám olej, máslo, cukr a všechno koření. Šlehám 5 minut a pak přidám alkohol a pomerančovou šťávu. Nakonec přijde mouka se sodou, solí, kypřícím práškem a pomerančová kůra. Zprvu šlehám a pak už těsto vypracuji stěrkou. Jde to dobře, s těstem se krásně pracuje, je hladké a nelepivé. Z těsta vytvářím kuličky zhruba velikosti vlašského ořechu. Ty položím na plech a trochu rozmáčknu nebo se mohou tvarovat placičky vejčitého tvaru. 

Peču 25 minut na 180ºC do světle zlaté barvy. Zatímco se sušenky pečou, připravím sirup. V rendlíku svařím všechny přísady na sirup asi 5 minut. Upečené ještě teplé sušenky máčím v míse se sirupem. Stačí je několikrát obrátit lžící, aby nasákly trochu sirupu a nerozmáčely se. Vložím na mřížku oschnout. Klasika je ještě vlhkou sušenku posypat mletými ořechy. Modernější verze je namáčet ji do čokolády. Já jsem zkusila obě varianty. Tu čokoládovou jsem máčela v rozpuštěné bílé čokoládě s přírodním pomerančovým aroma Callebaut a sypala sekanými pistáciemi nebo mletou skořicí.

A jen tak mimochodem: Abychom pochopili historii lahodné medové sušenky, musíme se vrátit do starověkého Řecka. Příběh melomakarony začíná bohyní blažené smrti Makarií. Víra v tuto bohyni slibovala posmrtný mír a klid. Původní makarie, jednoduché těstové placky, se podávaly na pohřebních hostinách na památku zemřelých. 

Stejně jako mnoho jiných jídel se i makarie v průběhu let vyvíjely. Během byzantské éry se sušenky namáčely v medu, řecky meli, čímž se z nich stala melomakarona, která spojila smrt a život, smutek a radost v jeden symbolický pokrm.    

Postupem času se z pohřebního pokrmu stal oblíbený vánoční dezert, zejména kvůli symbolice medu a hojnosti, která se hodí k zimnímu slunovratu a vánočním svátkům.

Doufám, že jste si letošní adventní pečení společně se mnou užily a máte, na rozdíl ode mne, plné krabice. 

Přeji vám veselé a sladké...