sobota 28. srpna 2021

Letní Olomouc

Do Olomouce nás tentokrát zavedl zápis na Univerzitu Palackého, pro kterou se naše slečna nakonec rozhodla a jsme tomu rádi. Nejen, že bude studovat to, co ji nejvíce baví - češtinu a angličtinu, ale k jejímu naturelu se hodí klidná Olomouc víc než hektické Brno.

Olomouc je město plné historie, památek, zeleně, květin a pohody. Univerzita, koleje, knihovny, historické centrum, krásné parky a sady, vše je nedaleko a všude se dá dojít za pár minut pěšky. A těch kaváren, bister, restaurací a uměleckých obchůdků ... Ach, jak ráda bych tady studovala také. 


Horní náměstí
 
Stotisícové krajské město je šesté největší v ČR s druhou největší památkovou rezervací v republice. Leží v samém srdci Moravy, v minulosti byla dokonce i jejím hlavním městem a po staletí patřila k významným sídlům českého království.
 

Horní náměstí

Barokní sloup Nejsvětější trojice je tak unikátní, že je od roku 2001 zapsán na seznamu UNESCO. 32 metrů vysoký sloup předvádí největší seskupení barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě. Ve spodní části sloupu se dokonce nachází přístupná kaple. Že se jedná o výjimečnou stavbu dokládá i skutečnost, že na jeho posvěcení přijela do Olomouce i císařovna Marie Terezie.





Na Horním náměstí stojí za prohlídku i nově zrekonstruovaná radnice s orlojem. Původně středověký orloj byl po druhé světové válce přebudován v duchu socialistického realismu a tak tu místo apoštolů kolují dělníci, rolníci a pracující inteligence. Nás zaujala basketbalistka v červených trenýrkách. Defilé se odehrává každý den v poledne. Kalendárium pak znázorňuje významné dny poplatné tehdejší době, třeba narozeniny Stalina.






Arcibiskupský palác dodnes slouží jako rezidence olomouckých biskupů a arcibiskupů. Ve zdejším Trůnním sále v roce 1848, po abdikaci Ferdinanda V. Dobrotivého, nastoupil na rakouský trůn císař František Josef I. Ve Vídni probíhala revoluce a tak se celý císařský dvůr přestěhoval do Olomouce.

 


Nedaleko centra a Arcibiskupského paláce stojí katedrála svatého Václava, blízce spjatá s vymřením rodu Přemyslovců po meči. Roku 1306 zde byl zavražděn český král Václav III. a o mnoho let později tu W. A. Mozart složil šestou symfonii F-dur.

 




V Olomouci se nachází 45 kašen a fontán, z toho je osm z doby baroka. Šest z nich představující antickou mytologii je spolu se sloupem Nejsvětější trojice a s mariánským morovým sloupem stojícím na Dolním náměstí zařazeno mezi národní kulturní památky. Krásná je nejnovější Arionova kašna dokončená v roce 2002. Při naší návštěvě ji nádherně květinově vyzdobily pracovnice Flory Olomouc.




Kašna tritónů

Caesarova kašna

Paní vlevo ve vodě - v neoprenu téměř celý den instalovala do kašny nádherné květinové aranžmá.

Arionova kašna




Italský rod Primavesi přesídlil do Olomouce z Lombardie, kde žil v oblasti jezera Como. V podnikání se jim na Moravě dařilo a tak si majitelé najali vídeňské architekty, aby jim na mimořádném pozemku, nacházejícího se na hradbách historického jádra, postavili secesní vilu. Podařilo se a členitá stavba s vysokou mansardovou střechou byla nejen krásná, ale i moderní, funkční a soběstačná. Vila Primavesi byla po rekonstrukci vyhlášena národní kulturní památkou.

 



Olomoucké parky a sady zabírají více jak 48 hektarů z městského území. Že nejde o parky ledasjaké svědčí i fakt, že Smetanovy, Bezručovy a Čechovy sady byly Ministerstvem kultury vyhlášeny za kulturní památky ČR. Naproti vysokoškolským kolejím leží Bezručovy sady s Botanickou zahradou a Rozáriem. Procházka tímto místem byla velmi příjemná a uklidňující. Ke klidnému studiu předurčena. Jen růže už odkvétaly a tak bude nutná návštěva třeba za rok v červnu.  

 

Rozárium

Rozárium

Botanická zahrada pod hradbami


Gruzínská zahrada

Botanická zahrada a kostel sv. Michala

Botanická zahrada a kostel sv. Michala

Botanická zahrada

O městskou zeleň se stará Flora Olomouc a je co obdivovat.


Tak brzy na shledanou.


A jen tak mimochodem: Nelze se nezmínit o návštěvě občerstvoven. Kávu z vlastní pražírny jsme si dali v Našem (oblíbeném) café na Dolním náměstí. Tu nelze nedoporučit. Milý personál podává výbornou kávu spolu s domácími moučníky a dezerty.

 



Nově jsme objevili Long Story Short Hostel na místě staré Vojenské pekárny. Kromě hostelu, restaurace a bistra, kde se výtečně jí, je nutné navštívit i jejich pekárnu a koupit si jejich neuvěřitelně dobré pečivo. Nikdy jsem nejedla tak dobrý pětihvězdičkový loupáček a bez bochníku kváskového chleba jsme odejít prostě nemohli. 

 


Terasa bistra

Terasa bistra


Nádvoří s hostelem, restaurací a pekárnou.


středa 25. srpna 2021

Truhlíky 2021

Letošní jarní počasí zapříčinilo zpoždění tohoto příspěvku. S výsadbou jsem moc nespěchala a až už jsem měla truhlíky osázené, dlouho nic nekvetlo a nebylo co fotit. Až začátkem prázdnin se k mé velké radosti konečně truhlíky a květináče rozkvetly. Teď už pomalu jejich sezóna končí a tak je nejvyšší čas se ohlédnout a zhodnotit, co má cenu vysázet i příští rok a co naopak nahradit něčím, co se mně osvědčilo víc. 

 


Každý rok si říkám, že příští rok toho fakt nebudu vysazovat tolik. Kdo to má potom zalívat? No, a jak to dopadne? Rozjedu to naplný pecky a ubrzdit to je pak problém. Jak to letos dopadlo? Viz. dále ...

Akce truhlíky je vždy na celou sobotu. Do zahradnictví jedu s připraveným seznamem, ale pak stejně ještě improvizuji podle toho co mají nebo nemají, či co mně padne do oka. Na zahradě vše rozložím a začnu rostliny přiřazovat k nádobám. To je největší zábava. Když jsem spokojená, jdu sázet. 




Letos jsem truhlíky na terasu vysázela v bílo - fialové kombinaci. Muškáty s vějířovkou jsem doplnila ipomoeou ve svěží světle zelené barvě. Už vloni mně zahradnice poradila přidat do substrátu pro balkonovky hrst granulovaného koňského hnoje. Efekt se dostaví v podobě bohatého kvetení.






 

Některé balkonovky mně přezimují. Třeba tuto popínavou lysimachii jsem koupila jen jednou a od té doby ji úspěšně množím i zimuji. Tady je v truhlíku s vějířovkami.



Na terasu letos přibyly dva dřevěné truhlíky z Ikei. Vypadají moc pěkně, jen je problematické je osázet tak, aby se kytkám dařilo. Vnitřní prostor není velký a manžel mně musel obyčejný plastový truhlík upravit a vyrobit odtokovou misku. Jinak by se rostlinky nejspíš musely trápit v malých květináčích. Do jednoho jsem dala pokojovou dracenu a velkokvěté bidensy.

 


Do druhého lantany a gazánie.


 

S lantanami mám dobré zkušenosti a líbí se mně jejich proměnlivá barva květů.
 



Letos jsem zapojila s balkonovkami i pár okrasných travin. Tady je to spolu se sanvitálkou kavyl zvaný též vousy svatého Ivana.



Tuto svatební kombinaci jsem v plánu neměla, ale zaujala mne už v jednom květináči vysazená kombinace surfínie, lobelky a verbeny. Něžné a jemné.



Z loňska jsem zopakovala kombinaci různých bidens s "vanilkovým" otočníkem a popínavou lysimachií.




Verbeny jsem už dlouho neměla vysazené a tak letos dostaly možnost předvést se.



Všechny následující muškáty jsou letité, jen přesázené a pohnojené. Ráda k nim přidávám bacopu. Udělaly mně velkou radost.









Toto pítko je nevyužité a tak slouží jako držák květináče se surfinií.




Proutěný koš je zavěšený pod pergolou, kde je víc stínu než sluníčka a tak jsem břečťan, malou heucheru a mini hostu doplnila prvně fuchsií. Překvapila, kvete stále pěkně. Další závěsné květináče jsou v kombinaci lysimachie a moudu.







Do proutěného košíku dávám pravidelně lobelky. Jen střídám barvy a druhy.




Hosta a břečťan



Balzamíny taky sázím pravidelně do stínu, kde kvetou do zámrazu. 
A jarní košík takto kvetl ještě v červenci, bylo mně líto jej vyhodit a tak dělal radost dál.




Pod pergolu už pak přišly takové zbytky nebo co se mně kde samovolně namnožilo.
 








V nádobách mám i pár trvalek, které na podzim půjdou do záhonu. Tady jsou kokardy se šalvějemi, kopretina a třapatka.





Samozřejmě netřesky nemohou chybět, to je taky taková vděčná rostlinka.










Nakonec pár fotek z terasy. 










Bylinková sekce.


A jen tak mimochodem: Někde jsem četla, že by použité plastové květináče neměly přijít do kontejneru s plastovým odpadem. Letos jsem jich od sazenic měla celkem hodně a tak jsem si nějaké nechala na předpěstování rajčat a okurek na příští rok. Ještě stále jich dost zbývalo, nabídla jsem je paní v prodejně zahrádkářských přebytků a ta je s radostí přijala pro jejich členy, kteří zásobují prodejnu svou úrodou po celou sezónu. Mám radost, že květináče budou ještě někomu k užitku.