Místo jako žádné jiné

 

Adršpach ...  velebený, proklínaný a hlavně odlehlý. Nikdy jsme tady nebyli, davy tuzemských i zahraničních turistů nás od návštěvy odrazovaly. Touha poznávat nová místa však zvítězila a koncem září jsme se sem vypravili. Dlouhá cesta stála zato a poznat toto neobvyklé místo se nám líbilo. Pokud se sem také chcete vypravit a dočtete až na konec, mám pro vás pár cestovatelských tipů.

 

Milenci

Branka - skalní vstup do skalního města.

 

Národní přírodní rezervace Adršpašsko - teplické skály byla vyhlášena už v roce 1933 na rozloze 1771 hektarů k ochraně zachovalých celků skalních měst.

Pískovna - zatopený lom s křišťálově průzračnou vodou.

Ještě v 70. letech se tady těžil sklářský písek.

 

Přírodní rezervace se nachází mezi Adršpachem a Teplicemi nad Metují. Na tomto území se před 120 miliony let rozprostíralo mělké moře, na jehož dně se ukládal písek a vápenec. Asi před 90 miliony let pravěké křídové moře ustoupilo a na jeho dně zůstaly mohutné vrstvy sedimentů, které vlivem tektonické a erozní činnosti včetně zvětrávání vytvořily v původně souvislé pískovcové tabuli dvě izolované skupiny skal. Skalní města Adršpašské skály a Teplické skály jsou navzájem od sebe oddělené hlubokou Vlčí roklí. Toto území je významné nejen svou geomorfologií, ale i výskytem řady chráněných živočichů a rostlin.

Džbán

Staré nápisy na skalách - graffiti 19. století.

Homole cukru

 

V přírodní rezervaci Adršpašské skály najdeme 90 metrů vysoké skalní věže, hluboké soutěsky, vodopád a dvě jezírka. Celou oblastí vede 3,5 kilometru dlouhý turistický okruh, který je z velké části bezbariérový a vhodný i pro vozíky nebo kočárky.  

Rukavice

Dvojčata

Gotická branka  

Skalní město

Sloní náměstí

 

Adršpach láká svými neobvyklými přírodními scenériemi filmaře. Točila se tady mimo jiné pohádka Princ a Večernice, Třetí princ nebo film z narniovské série Lev, čarodějnice a skříň. 

 

Skalním městem nás provází říčka Metuje.

Krakonošův zub

Čertův most

Příroda mě nepřestává udivovat.

Hromový kámen

Madona

Malý vodopád

První část cesty až k malému a velkému vodopádu je bezbariérová a v podstatě po rovince, pak už přichází schody. Lze se vrátit tou stejnou cestou nebo kousek ještě absolvovat po celkem schůdné cestě se schody a vrátit se tzv. únikovou cestou. K jezírku s lodičkami je to ale dost příkrých schodů a zpět také. Moje mamka 70+ to sice zvládla, ale bylo to pro ni hodně náročné.

Malé náměstí

Cesta k jezírku není právě vhodná pro turisty se zdravotním omezením.

Plavba po Adršpašském jezírku na pramici.

Plavba po jezírku je zpoplatněna zvlášť. Každý plavbychtivý turista bez rozlišení zaplatí 50 Kč. Projížďka trvá asi 15 minut a popravdě jsem od ní čekala víc. Průvodce - lodivod sršel vtipem. Bohužel jsme před necelým měsícem absolvovali projížďku na loďce v Punkevní jeskyni a ty vtipy se dost opakovaly. Nevím, kdo od koho opisoval, ale na rozdíl od Moravského krasu, kde jsme se dozvěděli i spoustu zajímavých informací o jeskyních, tady tomu tak nebylo. O jezírku a celé rezervaci jsme se nedozvěděli nic, zato jsme si v česko-polské kombinaci vyslechli spoustu vtipů na ženy, zvláště pak blondýnky. O mee too tady asi ještě neslyšeli. Kolem jezírka byly rozmístěny levné plastové figurky a o jejich "vtipné" minulosti jsme se dozvěděli dost, historie jezírka nám ale zůstala utajena. To bylo opravdu velké zklamání. Výklad by měl být zajímavý, ale nemusí být za každou cenu třeskutě vtipný.

Pramice jsou na jezírku dvě ... Titanic a Costa Concordia ... no jak jinak.

Velký vodopád

Jako bych tady toho Trávníčka viděla.

Milenci

Adršpašsko-teplické skály, se svými stovkami izolovaných a bizarních skalních věží, jsou oblíbeným horolezeckým terénem. Zdejší lezení má dlouholetou a barvitou historii. První výstupy v Adršpachu podnikli členové německého klubu již v roce 1923. Ve skalní kapli je obětem zdejších skal věnována vzpomínka.

Skalní kaple s pamětními deskami.

Varhany

Fotek je tu tentokrát hodně, ale celá oblast je úžasně fotogenická a občas jsem si sama musela uvědomit, že nemusím všechno fotit. Něco si můžu i pamatovat.

A jen tak mimochodem: Pokud máte Adršpach v plánu, doporučuji zakoupit si vstupenky předem na internetu. Vstupenky se kupují na určitý den a hodinu a je jen na vás, jestli se chcete v klidu projít začátkem či koncem otvírací doby, nebo dáte přednost víc navštěvovanému středu dne. Nejenže nestojíte (i čtyři hodiny) před vstupem a nečekáte až budete vpuštěni, ale hned je na netu vidět, jaká je obsazenost v konkrétní den a hodinu. Pro plánování ideální. Doporučuji si předem zakoupit i parkovné. Parkoviště je přímo u vchodu a místo je pro vás rezervované celý den. Odpadne tak dlouhé hledání vhodného parkovacího místa a obavy, zda nebude mít při návratu vaše vozidlo speciální botičku. O prázdninách je tady hoooodně plno, koncem září bylo pěkné počasí a lidu snesitelně.

Různé stánky s občerstvením a toalety se nachází před vstupem a pak dál už nic, proto je využijte ještě před návštěvou skal. S sebou si lze vzít svačinu a sníst ji v areálu, jsou tam různá posezení, samozřejmě, že obaly po sobě uklidíme. 

Cesta ... to je kapitola sama o sobě. Letošní podzim zřejmě vyhlásili silničáři akci Za rozkopané Česko. Téměř každá větší vesnice a město má nějako objížďku, uzávěru nebo aspoň semafor. V královéhradeckém kraji nepoužívají osvědčené oranžové objížďkové směrovky a akci povýšili na bludiště. Může se vám stát (jako nám), že přehlédnete jednu ceduli, přijedete k uzávěře, podle jediné šipky se vydáte tím směrem a po 30 kilometrech dojedete k té stejné uzávěře jen z druhé strany. Doporučuji vyjet s alespoň hodinovou rezervou. My jsme 150 km jeli 3:50 hod. Takže tak. 

 

Čokoládový dort s batátovým krémem

Můj nejoblíbenější manžel měl narozeniny. Ne, že bych těch manželů měla víc, to jen aby bylo jasno, že jsem si při výběru dortu dala záležet. Prostřeno nesleduji, ale kolegyně mě upozornila na pár epizod, kde se proti sobě postavili foodblogeři, autoři kuchařek a majitelé kuchařských škol. Recepty byly velmi zajímavé a jako první jsem vyzkoušela právě tento dort od foodblogerského manželského páru Mariky a Jiřího Kučových. Nešla jsem úplně stejnou cestou, ale dort se povedl a oslavenci i ostatním chutnal.

Obsahuje vlastně hned dva druhy zeleniny. Do těsta korpusu se přidává nastrouhaná cuketa a do krému přijdou pečené batáty. Ve výsledné chuti to nikdo nepoznal a zelenina odhalena nebyla. To pro ty, kteří by si snad mohli myslet, že by jim to doma nikdo nejedl. Složením i konzistencí se k tomuto ročnímu období moc dobře hodí.

Čokoládový dort s batátovým krémem

Korpus:
125 ml slunečnicového oleje

125 ml mléka 

1 vejce

180 g třtinového cukru

300 g hladké špaldové mouky

50 g kakaového prášku

1 lžička sody

2 hrnky nahrubo nastrouhané oloupané cukety

140 g nahrubo nasekané hořké čokolády

140 g nahrubo nasekaných ořechů

Krém:

500 g batátů bez slupky

1 lžíce oleje

100 g hořké čokolády

3 lžíce medu

300 g smetany ke šlehání 33% (jeden kelímek a trochu z dalšího)

Poleva:

80 g rozpuštěného másla

2 lžíce kakaového prášku

2 lžíce škrobu

2 lžíce mléka

K dozdobení: maliny, lyofilizované maliny, ořechy

Předehřeji troubu na 180˚C. Očištěné batáty nakrájím na kousky a v misce promíchám s olejem. Peču na plechu s pečícím papírem doměkka. Ještě teplé pak  rozmixuji ponorným mixérem do hladkého pyré a nechám vychladnout.

Ke konci pečení batátů si připravím těsto na korpus. Do dortové formy přiskřípnu pečící papír a boky vymažu olejem. Prvně prošlehám olej, mléko, vejce a cukr. Přidám sypké přísady a nakonec do těsta přijde cuketa, ořechy a čokoláda. Těsto uhladím do roviny a dám péct. Peče se celkem dlouho, takže špejlový test ukáže, kdy je hotovo. Nechám vychladnout. 

Krém si připravím tak, že ušlehám šlehačku dotuha a vmíchám do ní stěrkou rozpuštěnou čokoládu, med a rozmixované batáty. Dort rozříznu a potřu polovinou krému. Přidám druhou část korpusu a opět potřu krémem. Potřu polevou, která je raz dva připravená. Rozpuštěné máslo promíchám metličkou s kakaem, škrobem a mlékem dohladka. Jen není dobré mít máslo hodně horké, škrob se rád srazí. Ozdobím čerstvými i lyofilizovanými malinami a posypu jen prsty nadrobenými pekanovými ořechy. Nechám asi dvě hodiny vychladit v ledničce.

A jen tak mimochodem: Mám tu jednu vychytávku, jak si neušpinit skleněný nebo jakýkoliv tác, na kterém podávám dort. Zvlášť při zdobení boků dortu krémem se podnos ušpiní a nevypadá to hezky.

Zabrání tomu jednoduchý trik. Z pečícího papíru nebo třeba alobalu si ustřihnu čtyři pruhy široké asi 5 cm. Položím je do kříže a zakryji okraje táce. Položím na ně dort, ozdobím a až je vše hotové, jednoduše pruhy vytáhnu. 

Pruhy dám do kříže a zakryji boky táce nebo podnosu.

    

Na ně položím korpus a můžu začít plnit a zdobit krémem.

Hotovo. A můžu pruhy alobalu lehce vytáhnout.

Po vytažení ochranných pruhů je tác čistý.