Rudice - klidná část Moravského krasu

Konečně vláda a počasí dovolili malý výlet. Nejeli jsme daleko, blízko nás je Moravský kras. Vyhnuli jsme se exponované části s propastí Macocha a zamířili jsme severně od Macochy k vesnici Rudice. Je to obec s železářskou a hornickou tradicí, železná ruda se tady těžila už v 10.století. Jsou tady tři významné turistické cíle, které stojí za to vidět. 

Na okraji obce jsou dvě velká parkoviště, kde jsme pohodlně zaparkovali a vydali se prohlédnout si bývalý kaolínový lom Seč u Rudice. Lom je oficiálně veřejnosti nepřístupný, ale už se zde netěží a tak jsou návštěvníci tolerováni. Hned jak se nám otevřel pohled na jámový lom velikosti 350x200 metrů, hluboký kolem 50 metrů, měli jsme dojem, že jsme někde v daleké cizině. 

Lom hraje barvami, kaolínové jíly a písky v odstínech bílé, žluté, oranžové a okrové přechází až do železité červenohnědé. 

Za tu barevnost může pestrá geologická minulost rudických vrstev. Celý lom je orámovaný lesní zelení, kterou vede okružní cesta nebo spíš pevný chodník kolem celého lomu. Do prostoru dna se dá sestoupit cestou na protější straně. 

Ozdobou celého lomu jsou dvě mělká mléčně kalná jezírka, jejichž voda je  promíchaná s kaolínem. Úžasná podívaná. Hned jsem si vzpomněla na seriál Labyrint a na toho ukřižovaného chudáka, který zbytek svého života prožil právě tady. V rudickém okolí se natáčela i pohádka Sedmero krkavců, Sněžný drak a další televizní pořady.      

Přirozenou dominantou vesnice je větrný mlýn holandského typu. Je v něm umístěno muzeum, kde se návštěvník, až to půjde, dozví zajímavosti z historie obce, hornictví, hutnictví, speleologie a mineralogie.

A jen tak mimochodem: U větrného mlýna začíná 7 km dlouhá naučná stezka Rudické propadání. Vede do kouzelného skalnatého údolí Kolíbek s archeologickým nalezištěm. Nedaleko v lese je už vidět Jedovnický potok, který se náhle propadá a vody potoka postupně padají do hloubky 90 metrů a tvoří jeden z našich nejvyšších jeskynních vodopádů. Potok systémem jeskyní teče 12 km a na povrch vytéká u Býčí skály nedaleko Adamova. My jsme tentokrát nešli až k propadání, ale určitě stojí za to tento výjimečný jev vidět.

Tvarohový koláč s višněmi

Minule jsem zpracovávala poslední loňská jablka a dnes jsem zalovila v mrazáku. Průběžně se mu snažím odlehčovat a nasyslené letní zásoby zpracovat. Často dělám Babiččin táč, kam dávám nejraději švestky v kombinaci s rybízem. Dnes na mě vykoukl sáček s mraženými vypeckovanými višněmi. Nechala jsem jej rozmrazit a přidala jsem je do moc dobrého a jednoduchého tvarohového koláče. Višně se můžou zaměnit za třešně nebo jahody. Určitě by byl dobrý i s rybízem nebo ostružinami.

Tvarohový koláč s višněmi

Korpus:
200 g hladké mouky (může být i špaldová hladká)

80 g másla

70 g moučkového cukru

1 lžíce vanilkového cukru

špetka soli

1 vejce

Náplň:

500 g tvarohu (2x kostka)

200 g moučkového cukru nebo alternativního sladidla

1 lžíce vanilkového cukru

1 vanilkový pudinkový prášek 

2 vejce

250 ml mléka

višně nebo jiné čerstvé či mražené ovoce

Na vále vypracuji těsto a hned namačkám do vymazané koláčové nebo dortové formy. Vytáhnu i do boku, aby se vytvořily okraje.

Všechny přísady na náplň dobře prošlehám a naliji na korpus. Pokladu višněmi a peču na 180˚C asi hodinu. Pokud je forma menší a koláč vyšší, peče se déle, klidně i hodinu a půl. Mně se osvědčila teflonová forma na koláč s odnímatelným dnem.

Po vychladnutí jsem jen pocukrovala a volala mlsouny 😋

A jen tak mimochodem: Já celkem nerada peču tento typ koláčů. Linecké těsto se musí dělat rychle, nechat vychladit, předpéct s fazolemi, může se zvednout ...  Tato varianta vyjde vždy perfektně, dělá se jednoduše, rychle, peče se vše současně, šetřím tím čas a hlavně nejde poznat, že jsem vlastně pohodlná pekařka 😉 

Rustic radost

Při zařizování společné domácnosti jsem si před dvaceti lety koupila jídelní servis. Minimalistický, bílý, nadčasový. Krom dvou dezertních talířků je stále v každodenním provozu. Hodí se ke všemu, je opravdu praktický a dobře se udržuje. 

Jenže já jsem už před nějakým rokem marnivě zatoužila po něčem novém, jiném, spíš rukodělném. Dlouho jsem hledala na internetu, v obchodech i keramických trzích. Nějak mě nic neoslovilo. Až jsem objevila na Bella Rose nádobí řady Rustic od House Doctor. Nebyla jsem si přes monitor počítače jistá, jestli je to to, co si představuji, a tak jsem na zkoušku objednala pár kousků. Jo, nádobí se mně líbilo a protože je koupě nového jídelního servisu celkem investice, objednala jsem si postupně vše, co užijeme a neváhala jsem využít slev, které třeba v rámci výročí internetový obchod nabízel.

Keramika Rustic Grey je ručně glazovaná, kropenatá, světle šedomodrá. Svou nepravidelnou "křivostí" je každý kousek originál. Rustic není jen krásný, ale i praktický, vhodný do mikrovlnky i myčky nádobí. 

Nedbalá elegance Rusticu vynikne ve společnosti jednoduchých tvarů a přírodních materiálů jako je olivové dřevo nebo sušená mořská tráva. 

Od stejné firmy mám ještě vázu DOT, která svým tvarem připomíná květináč.

A jen tak mimochodem: Toto není sponzorovaný článek. Jen ráda doporučím něco, s čím jsem spokojená. U tohoto obchodu nakupuji opakovaně. Vždy je vše dodáno rychle, v pořádku a úžasně zabaleno.

Obrácený jablečný koláč

Tento chutný zákusek je spíš podzimní, ale já jsem potřebovala spotřebovat poslední loňská jablíčka a nějak jsem na tyto výtečné a jednoduché řezy zapomněla. A tak na ně přišla řada až v předjaří, ale i tak se po nich jen zaprášilo. 

Obrácené jablečné řezy na plech

Korpus:
4 vejce

150 g moučkového cukru

1 lžíce vanilkového cukru

1 dcl vody

1 dcl oleje

200 g hladké mouky

1 prášek do pečiva

špetka soli

Jablečná vrstva:

necelé kilo jablek

100 g krupicového cukru

2 lžíce mleté skořice

Krém:

4 dcl mléka

1,5 balíčku vanilkového pudinku nebo Zlatý klas - ten jsem použila já 

100 g krupicového cukru

100 g másla - to někdy zaměním za tvaroh a bílý jogurt

kakao na posypání

Moc dobrá je i varianta s karamelovým pudinkem, zakysanou smetanou a kokosem.

Oloupaná jablka jsem pomocí robotu naplátkovala, lze samozřejmě i ručně. Na větší, hlubší plech jsem dala pečící papír, lehce potřela rozpuštěným máslem a nanesla vrstvu jablečných plátků. Ty jsem posypala cukrem a skořicí.

Předem jsem si v menší míse našlehala sníh z bílků a špetky soli. V druhé míse jsem ušlehala žloutky s oběma cukry do pěny. Postupně jsem přidávala horkou vodu, olej a mouku s práškem do pečiva. Jako poslední jsem vmíchala sníh a krásně vláčným těstem jsem přelila jablečnou vrstvu. Pekla jsem asi půl hodiny na 160˚C.

Zatímco korpus chladnul, připravila jsem krém. Uvařila jsem hustý pudink (Zlatý klas) podle návodu a nechala jej chladnout. Když byl ještě vlažný, prošlehala jsem jej se změklým máslem.

Plech s korpusem jsem přikryla druhým, stejně velkým plechem a obrátila. Korpus byl nyní naspod a jablečná vrstva nahoře. Sloupla jsem pečící papír a potřela krémem. Ten jsem ještě posypala kakaem a už se mohlo krájet.

A jen tak mimochodem: Kdysi jsem četla nějakou diskusi pod receptem, kde  se slovenské a české pekařky přely o to, zda je jedno, jestli se použije pudink nebo Zlatý klas. Slovenky samozřejmě nedaly na Zlatý klas dopustit a musím z vlastní zkušenosti říct, že měly pravdu. V pudinkovém krému je cítit pudink. V krému ze Zlatého klasu ne a řekla bych, že je tam i víc cítit vanilka a hlavně pudink někdy zlobí a dělá hrudky nebo je takový sražený. Ze Zlatého klasu byl krém hladký, krásně vláčný a chuťově jiný než ten z pudinku. Dřív byl problém jej sehnat, teď už je běžně v obchodech, spolehlivě kupuji v Tescu. Vivat Slovakia.    

Březen na zahradě

Příspěvek má dva týdny zpoždění, jako celá příroda. Když si porovnávám loňské fotky zahrady ze stejného období, nestačím se divit, co všechno už kvetlo a jak moc se zelenalo. Letos březen u nás byl stále ještě bílý, chladný a nevlídný. Počasí mě neodradilo a když to aspoň trochu šlo, čistila jsem po kouscích zahradu nebo jsem si našla práci ve skleníku. Koncem měsíce bylo konečně pár dnů slunečných a tak se mně podařilo dokončit jarní úklid ještě před dobou, kdy jsem v práci až do večera. Byla jsem spokojená a mysl zrelaxovaná. Záda tedy už tak nadšená nebyla, ale s tím se počítalo. 

Na jaře začíná příběh každé zahrady a tady je ten náš ...

Zahrada je připravena. Teď už je to na ní.

Každý nový květ mně udělá velkou radost.

A jen tak mimochodem: Letos jsem se s jarními košíky něco naběhala. Přes den jsem si tyto jarní radosti vystavila na terase a na noc zase putovaly do bezpečí skleníku.